Jak to vidí Josef Baxa - 17. ledna

Josef Baxa se v roce 1998 stal prvním náměstkem ministra spravedlnosti a byl jím až do roku 2002, pracoval postupně pro Otakara Motejla, Jaroslava Bureše i Pavla Rychetského. Účastnil se v letech 2000-2001 příprav a prosazení velké novely trestního řádu, založení Probační a mediační služby a v letech 2001-2002 tvorby nového institucionálního a procesního rámce správního soudnictví.
V lednu 2003 jej prezident republiky Václav Havel jmenoval předsedou Nejvyššího správního soudu, jímž je do současné doby. Jako soudce je na tomto soudu mimo jiné předsedou rozšířeného senátu a redakční rady Sbírky rozhodnutí.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem doktor Josef Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu. Přeji do Brna dobrý den.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Dobrý den z Brna všem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vraťme se, pane doktore, trošku v čase, do poloviny prosince, kdy zaznělo disentní stanovisko tří soudců Nejvyššího správního soudu, vás a vašich dvou kolegů. Zákon o volbě prezidenta republiky není podle vás v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Co vás k tomuto rozhodnutí vedlo, jaké nedostatky podle vás norma vykazuje?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Tak já bych předem chtěl říci, že ty naše názory byly posouzeny a zůstaly v menšině, tak aby bylo jasné, že to opravdu není něco, co by mělo nějakým zásadním způsobem ovlivnit pohled na probíhající prezidentské volby. Veškeré prostředky, které náš soudní systém poskytuje, byly použity, jak rozhodování Nejvyššího správního soudu tak Ústavního soudu a bylo to posouzeno i z těchto pozic. Takže z tohoto hlediska je vše v pořádku. Z hlediska probíhajícího. Ale nicméně a i Ústavní soud vlastně v tom svém závěrečném nálezu k tomu vyslovil určitý názor, kdy jaksi navázal na to naše menšinové stanovisko. Totiž prováděcí zákon tak trochu rezignoval na ústavní požadavek, aby ten, kdo chce kandidovat ve volbách, se opřel o podporu nejméně 50 tisíc voličů a tu podporu má mít vyjádřenou v podepsané petici. To znamená je jasné, že musí voliči projevit vůli, projevit vůli podpořit toho konkrétního kandidáta a o ten projev vůle tady asi jde. Ten zákon vlastně vůbec nijak neřešil, jak ten projev vůle zkontrolovat. Jak ho má zkontrolovat samotný kandidát, jak ho má zkontrolovat jakýkoliv volič, jak ho může následně zkontrolovat stát, tedy ministerstvo vnitra a koneckonců třeba i soud při nějakých námitkách, že jsou nějaké chyby, nedostatky a podobně. Tady vlastně nebyly vytvořeny žádné zákonné mechanismy, aby bylo jasné, že ten, kdo je uveden na příslušných petičních arších, že skutečně podepsal tento arch a že tím projevil vůli podpořit konkrétního kandidáta. To nám vadilo. Ale ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V tom vidíte, promiňte, ten hlavní problém toho prováděcího zákona?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
... řekněme, že v tom vidím já osobně ten hlavní problém, není to jediný problém. Nicméně při poměřování všech těch hodnot, zájmů a tak dále, které v dané situaci se vyskytly a zejména s přihlédnutím k tomu, k těm konkrétním případům, které byly řešeny, tak tam to myslím nebyla asi úplně ta kruciální otázka, že kdyby ten zákon byl v pořádku, že by to změnilo něco na tom výsledku, tedy na tom, kteří kandidáti mají nebo nemají být, mají být registrováni. A to asi rozhodlo ve většině, jak u Nejvyššího správního soudu, tak následně u Ústavního soudu. Jinými slovy i kdyby toto bylo v pořádku, zřejmě ten kandidát, o jehož kandidatuře se tady vedly soudní spory, tedy pan Okamura, by v tomto směru nic asi nezměnil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste už sám řekl, že bylo to disentní, tedy menšinové řekněme stanovisko. Ze 7 soudců měli 3 odlišný názor. Jak často se to stává?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No, stává se to často. To, co je novinka, že ty odlišné názory se publikují. Je to nová úprava, platí vlastně rok a my si myslíme, že je to zcela na místě, protože jestliže ty spory jsou tak složité, že se dostávají až na vlastně samotné vrcholy soudní soustavy, rozhoduje se o tom v těch vícečlenných, v daném případě 7 členném senátu, tak předstírat nějakou falešnou jednotu, že všichni soudci hlasovali pro určité řešení, by asi nebylo příliš přesvědčivé. A naopak ten odlišný názor, který je vyloven, ukazuje, že ten případ nebyl vůbec jednoduchý a může být třeba i nějakou inspirací pro nějaké budoucí případy nebo pro zákonodárce, aby ty argumenty zvážili, aby třeba v té své následné legislativní činnosti k nim přihlédl a ten zákon opravil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže jinými slovy, jaké poučení z toho celého, ze všech těch tahanic kolem voleb, jestli se mají konat, kdo se jich má účastnit, za jakých podmínek, co z toho plyne pro vás, co by mělo následovat?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No, na té úpravě se projevilo, to si dovolím říci, že se tady tak trochu narodilo tak trochu nechtěné dítě a že ti, kteří ho jaksi plodili a posléze přiváděli na svět, se mu tak úplně nevěnovali a asi v domnění, že možná to dítě se vůbec nenarodí. A když už se narodilo, tak najednou viděli, že prostě není tak úplně krásné, no, takže je jasné, je dost času na to, ale otázka je, kolik toho času vlastně je, na to ten zákon následně opravit, protože nemůžeme asi předpokládat, že ty volby budou za 5 let a že se nemůže do té doby nic stát. Ne, teď nemyslím, nechci nějak ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co myslíte? Co by se mohlo stát?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
... no, co by se mohlo, mohlo by se stát, že zvolený prezident prostě bude rezignovat na svoji funkci, nebo nedej Bůh třeba zemře, prostě to jsou běžné situace v životě, na které musí právo mít odpověď.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prezident Václav Klaus včera v rozhovoru pro Českou televizi kritizoval parlamentní opozici za to, že jeho novoroční amnestii zneužívá k politické hře proti Nečasově vládě. Tu dnes ve sněmovně čeká hlasování o nedůvěře. Jak vy, pane Baxo, hodnotíte amnestii, tento krok prezidenta?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No, jestli dovolíte, řekl bych k tomu pár slov z takového trošku už odstupu, protože, jak známo, v tom veřejném prostoru se o amnestii hovořilo, bylo to jedno z hlavních témata v těch prvních dvou týdnech nového roku. Já jsem se nad tím i sám zamýšlel. Víte, tady jsme v situaci, že amnestie je něco z historie, co přežilo do dnešního času. Je to jakási hromadná milost. Kdo jí dřív uděloval? Suverén, panovník, král, císař a podobně. To byla osoba, která v sobě vlastně směšovala veškerou moc, výkonnou, soudní, zákonodárnou, nakonec byl i tím exekutorem. On dal pokyn tomu katovi, aby někomu usekl hlavu. A tohle, tenhle institut on tedy podle svého uvážení, a nikomu se z toho nemusel zpovídal, používal. A teď najednou tenhle institut se přenáší do moderní doby, do právního státu, kde je primát jednotlivce nad státem, kde jsou jiná východiska. Lid, jednotlivec je zdrojem veškeré moci a je to podobné, jako kdyby prezident republiky zdědil gilotinu z té minulé doby, tak by jí asi nemohl používat stejně, jako jí používal ten panovník. A to, že se nějak něco jmenuje, ještě neznamená, že se to bude tedy stejně používat. Já jsem vždycky amnestii vnímal jako výraz jakéhosi širšího společenského názoru, jakéhosi očekávání. Ona taky v minulosti ta amnestie byla spojována zpravidla s nějakými významnými událostmi, zlomy, převraty, něco se nahromadilo, je to vnímáno širší společností jako problém, který není řešitelný těmi běžnými prostředky. A právě ta mimořádnost, ta ojedinělost situace, amnestie by neměla přicházet jako přestupné roky jednou za 4 nebo, jako když naprší voda do sudu a musíte ji vylít. Je to prostě opravdu jakási zlomová situace, kdy je, kdy nastává čas odpuštění, promíjení, velkorysosti, zmírnění tvrdosti, většiny vůči výrazné menšině. A to, že to dělá stát a jeho představitelé, tedy jednotlivci, to ještě neznamená, že by se měli, že by to měli dělat za jaksi výrazného nesouhlasu. Právě ten výrazný souhlas, byť tedy mlčky nebo při nejmenším přijímáno s určitým porozuměním společnosti. V situaci třeba, kdy tady máme nějaké odsouzení, které formální spravedlnosti sice odpovídá, ale materiální už nikoliv. A účelem amnestie je dosáhnout odstranění napětí, nebo v literatuře se třeba dříve psalo uklidnění mysli po mimořádných událostech, při kterých třeba dochází k hromadnému páchání určitých trestných činů. Za první republiky těch amnestií byla celá řada. Prezident Masaryk uděloval mnoho amnestií, ale vždycky tam z toho byly jasně zřetelný nějaký účel, dokonce se tak i amnestie třeba pojmenovaly, obilná, náboženská, daňová, zbrojní, tisková, vojenská. Vždycky šlo o to, že ta mimořádnost situace, došlo k určitému vychýlení a bylo třeba obnovit rovnováhu. No a když porovnáme tyto důvody s amnestií letošní, tak já osobně tam prostě ty důvody od samého počátku nějak postrádám. Přesto, že postupně vidíme, slyšíme a čteme různá dodatečná zdůvodňování. Jsou tak trochu nepřesvědčivá a tady vidíme, že tady není ten široký, to široké porozumění společnosti pro tento krok, naopak tento krok vlastně postavil ty aktéry amnestie a společnost vlastně proti tak trošku proti sobě no. Samostatnou otázkou tady je samozřejmě role vlády nebo předsedy vlády. Platí, i tady platí obecně, že asi nemůžeme argumentovat jenom pravomocí a nehledat odpovědnost. Tam vždycky musíme, jako ve všem, musíme hledat rovnováhu. Takže jestliže třeba hájíme právo prezidenta republiky udělat, udělit amnestii a předsedy vlády to stvrdit podpisem, tak to prosím třeba otestujme na absurdním příkladu. Mohou být takovýmto aktem všichni odsouzeni omilostněni, všechna běžící trestní stíhání zastavena a nařízena žádná nezahajovat? Je to možné? Jistě, formálně to je možné, ale je to opravdu možné? Takže já tady vidím prostě velkou skepsi z tohoto kroku, nepochopení a takové ty vedlejší efekty na společenském vědomí nejenom profesionálů, nejenom policistů, soudců nebo státních zástupců, ale takový ten, takové to širší společenské vědomí, které, jak víme, není příliš příznivé v tom hodnocení otázky, jestli tady panuje spravedlnost, jestli pravidla se dodržují, jestli se vynucují, jestli ten, kdo pravidla porušuje, nese za to odpovědnost. V tomto máme myslím dost velký dluh ještě vůči společnosti a tento krok v takové situaci si myslím, že není úplně nejlepší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vidíme tady ty bouřlivé reakce společnosti. Podle prezidenta Klause zůstává jeho filosofie amnestie nepochopená, prý bylo správné ukončit ty vleklé soudy. Jak tedy, pokud bychom zůstali u toho, že amnestie bude jednou z pravomocí prezidenta, jak by měl zacházet pak s tímto instrumentem, čím by se měl řídit ten, kdo tímto nástrojem disponuje? Bylo by třeba inspirativní podívat se, jak s tímto nástrojem zachází třeba ve Francii, tam se prezidenti zavazují, že žádné amnestie nevyhlásí, v Itálii zase udělení amnestie musí schválit parlament dvoutřetinovou většinou. Co by mělo teď následovat?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Nemělo by se, neměla by následovat diskuse vedoucí k nějakému extrémnímu řešení. Například, že třeba amnestie se vypustí z ústavy. Je to institut, který přes tu svoji historickou nebo přes ten svůj historický původ, myslím si, i v té nové společnosti má svoje místo, ale právě, aby nemohlo dojít k trošku extrémnímu nakládání s tímto institutem, tak by možná se mělo více přemýšlet o tom mechanismu vedoucímu k tomuto závažnému aktu. Je jiná věc individuální milost. Tam skutečně jsou situace, že jo, život přináší situace, kdy zákon musí být použit, kdyby nebyl, šlo by o svévoli, ale jsou tady nějaké další okolnosti, na které žádný zákon nepamatuje a nemůže pamatovat, které odůvodňují to milosrdenství poskytnuté jednotlivci. Ale ve chvíli, kdy to poskytuji vlastně hromadně, vlastně to je, vytvářím jakousi právní normu, která plošně dopadá na předem neurčený okruh osob, tak to musí být asi v podobné kvalitě, jako, kdyby stejnou normu přijímal parlament. Já, promiňte, vůbec nevidím jako důležité důvody, proč se to nedělá, že by se jako něco někde vyzradilo nebo prostě jsou věci, které se samozřejmě musí připravit v tichosti, ale přesto se musí připravit tak, že se zváží všechny dopady, všechna rizika a pak ten krok se udělá. My nemůžeme říkat, že protože by to někdo někde vyzvonil, tak to vlastně nikomu nesmíme předem říci. To nejde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hlavní spor se vede o druhý článek amnestie, který omilostňuje soudní případy trvající déle než 8 let, vztahuje se totiž i na tunelářské kauzy z 90. let, mimo jiné H-System nebo Trend. Co si o tom myslíte? Mám teď spíš na mysli tu délku soudních řízení, to je už vlastně dlouho předmětem kritiky, přejeme si, aby trest následoval vždy co možno nejdřív po spáchání deliktu, ale proč tomu tak velmi často není?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No, jistě, spravedlnost má přijít včas. Neříkám, že rychle. Rychlá spravedlnost může být někdy velkou nespravedlností, ale má přijít včas, protože přijde-li pozdě, není to zase žádná spravedlnost. Ale, kdy to je včas, kdy ta délka je přiměřená, to vždycky musí být předmětem individuálního posouzení, protože některý případ může trvat rok a je to nepřiměřeně dlouhá doba. A některý případ může trvat 8 let a je to doba zcela přiměřená, složitosti případu, všech možných úkonů, které jsou v té věci potřebné udělat. Nakonec i třeba chování obviněného, který se může skrývat, vyhýbat se a podobně, čas běží, nebo prostě jenom bude nemocný, bude dva roky nemocný a nemůžeme říci, že to je nepřiměřeně dlouho, že to řízení trvá dva roky a i tolikrát zmiňovaný Evropský soud pro lidská práva, pokud hodnotí přiměřenost nebo nepřiměřenost délky, nikdy nepostupuje mechanicky. Vždycky právě kombinuje všechna tahle ta kritéria a i když konstatuje, že ta délka řízení je nepřiměřená, tak to může mít maximálně dva jaksi efekty. Zaprvé kompenzuje se tomu, kdo je postižen tím řízením, finančně jaksi ta újma tím, že to řízení trvalo dlouho a nebo v tom rozhodování samotném se přihlédne k tomu, že se třeba uloží mírnější trest. To jsou dopady. Ale já neznám situaci, kdyby proto, že řízení trvá dlouho, tak by byl výsledek prostě pak už nemůžeme rozhodnout o vině. To by naopak byl návod prostě k protahování řízení právě proto, aby se člověk vyhnul té konečné odpovědnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Omlouvám se, že vám skočila do řeči. Co si myslíte právě o tom, co říká Evropský soud, pokud trestní řízení trvá déle než 6 let, tak je to v rozporu s lidskými právy?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Ne, to jsou všechno, promiňte, to jsou opravdu jenom takové výňatky, nebo výstřižky z těch rozhodnutí. Evropský soud vždycky kombinuje ta kritéria té samotné délky, ale zkoumá, kombinuje, zkoumá tu samotnou délku, jako jaksi jakýsi objektivní údaj s tím, co se dělo během toho času nebo co se naopak nedělo. A teprve pak konstatuje, jestli to řízení trvalo dlouho. Je škoda, ano ta řízení u nás, je to obecný problém, že ta řízení trvají dlouho, lidé nejsou spokojeni s tím, jak dlouho soudy soudí, ale zase tady bych u těch aktérů, to znamená, jak u vlády, tak u prezidenta republiky, bych možná spíše očekával diskusi o tom, kde jsou příčiny toho, proč ta řízení tak dlouho trvají a po identifikaci těch příčin pak udělat ty konkrétní krok ať už v oblasti legislativní, personální nebo nějak materiální, aby se rychleji, justice zrychlila.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy, promiňte, máte odpověď, pane doktore Baxo, na to, proč vlastně ta soudní řízení trvají léta a nevedou často mnohdy k tomu vyřešení?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No všichni se soustředili na soudní řízení a na to, že před soudy to trvá. Ale uvědomme si, že jsou to trestní řízení, která mají svoje řízení přípravné a pak teprve řízení před soudem. My vůbec nevíme v těch případech, jak dlouho trvalo přípravné řízení, to znamená jak dlouho policie věc vyšetřovala po tom, co někoho obvinila a kdy teprve státní zástupce podal obžalobu. A zase pokud se nám zdá, že ta policie věci dlouho vyšetřovala, zkusme si vzpomenout, co všechno se dělo v policii v těch posledních třeba 10 letech, kolika různými reorganizacemi, reformami, změnami všeho druhu prošla, což se vždycky nějakým způsobem projevilo na tom personálním složení, na kvalitě toho sboru těch vyšetřovatelů a podobně. To znamená nemáme tady úplně stabilní ten vyšetřovací aparát, což může být také jedna z těch příčin, že někdo prostě něco vyšetřuje roky, pak odejde od policie, dostává to nový policista nebo nějaký nový vyšetřovatel a znovu se tou věcí zabývá. To jsou věci, které jsou jistě na straně státu, ale ti, jak, ti, kteří o té amnestii rozhodují, jsou také tím státem. Takže spíš znovu říkám, hledejme ty příčiny, proč ty věci takto dlouho trvaly, aby už se to neopakovalo a pak mějme přísné nároky na to, jak ta řízení nebo pokud ta řízení trvají dlouho, vyvozujme z toho nějaké konkrétní důsledky i třeba vůči těm, kteří to zavinili, kteří tam způsobili průtahy. No, ale prostě udělat jenom ten konec, jako všechny propustíme, zastavíme, protože to dlouho trvá a protože v těch věznicích je moc vězňů, to mi přijde opravdu jako velká zkratka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka pro vás, pane doktore Baxo, z formuláře na webu Dvojky, pan Vladimír z Liberce se ptá, cituji: "Jak je možné, že poslanci Parlamentu České republiky ač nevykonávají svoje zaměstnání a pobývají ve vězení, pobírají poslanecký plat včetně všech náhrad? Je přeci logické, že když někdo nevykonává svoji práci, nemůže za to brát plat. Snad k tomu není třeba přijímat žádný zákon. Nebo zákon platí jen pro plex nikoliv pro nadlidi?" Konec citace e-mailu.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No, samozřejmě může se to zdát naprosto absurdní, že je někdo ve vězení a pobírá plat za činnost, kterou vykonává vlastně jinde než ve vězení. Někdo na to asi nemyslel. V době, kdy byl přijímán zákon o platu představitelů státní moci, tedy i poslanců, asi nikdo nemyslel na nějaké výluky z platu, za A: plat se nepobírá když poslanec bude ve vězení, za B: nepobírá se ... ale já nevím, jestli teď se má rychle přijímat nějaká novela zákona. Trošku podívejme se na to z jiné strany. Poslanec je činnost, já vím budeme vždycky konfrontováni s tím, jaký je, jaká je realita, ale obecně poslanec nebo funkce poslance je činnost, kterou ta osoba vykonává vlastně 24 hodin denně a nemůžeme si ji představit asi, že si prostě, že ten poslanec přijde někam v 8 hodin, sedne si za stůl a ve 4 hodiny zase od toho stolu zvedne a odchází. Ta poslanecká činnost je, jak známo, pestrá a nakonec i když se nám to může zdát absurdní, i ten poslanec ve vězení může být ve styku s voliči, může si s nimi psát, mohou ho voliči navštěvovat, poslanec může posílat písemné interpelace na členy vlády, může posílat návrhy zákonů ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že to zvládne?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
... no, tak já myslím, že ano, protože času tam má docela dost, dokonce bych řekl, že více než i kdyby nebyl v tom vězení. To víme. To, co nemůže dělat, nemůže hlasovat, nemůže vést řeči ve například ve sněmovně a v jejich orgánech. Ale tím ještě není řečeno, že nemůže právě vykonávat tyhle ty další věci. Prostě, ať se nám to líbí nebo ne, pokud to, že je někdo ve vězení, není důvodem pro to, aby zanikl jeho poslanecký mandát, tak pak asi k té poslanecké práci patří i poslanecký plat ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
I včetně těch náhrad, podle vás, myslíte, že je to správné?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No, tak to ne. To jistě ne, to jistě ne. To možná stojí za nějakou technickou změnu toho zákona, ale právě, že tyhle předpisy jsou vždycky koncipovány pro určitou, pro určité situace, kde se předpokládá, že nenastanou takové situace, které teď nastávají, to znamená, že poslanci budou ve vězení nebo, že půjdou do vězení. To je, a zase, víte, zase je to otázka: Má to být automatismus, je-li někdo odsouzen, má jít, má být zbaven poslaneckého mandátu? Nenašli bychom tady zase nějaké pokušení zbavit se někoho jako poslance tím, že bude třeba účelově obviněn, stíhán a souzen? Musíme přemýšlet i na ta řešení, která se nám teď jako nabízejí jako snadná, jednoduchá, jestli i ona by zase neměla jiná úskalí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máme ještě necelé dvě minutky do konce pořadu. V poslední době proběhlo několik referend, dokonce Nejvyšší správní soud, kterému předsedáte, rozhodl o vyhlášení referenda o nové podobě radnice v Praze 7, poprvé zrušil rozhodnutí radních, kteří referendum zamítli a vyhlásil ho sám. Je to docela průlomový verdikt.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Těch rozhodnutí bylo víc. To naše bylo jedno z nich. Ano, je to jistý průlom, protože, a zase to o něčem to svědčí, ta referenda, místní referenda jsou to otázky, které velmi zajímají občany bydlící v těch místech, nebo v těch obcích, ve městech a ten zákon o místním referendu prostě je součástí našeho právního řádu a je to prostě důležitý doplněk demokracie, právního státu, je to prostě veřejná kontrola vládnutí nejenom jednou za 4 roky, když jsou volby, ale v podstatě průběžně, permanentně. A jestliže ta nějaká místní politická reprezentace, zastupitelstvo, podobně, chce učinit nějaká významná rozhodnutí, která přesahují třeba rámec toho jednoho volebního období nebo dokonce třeba svými dopady přesahují život jedné nebo více generací, tak pak já bych dokonce si myslel, že ta odpovědnost za to rozhodnutí je tak velká, že přesto, že je mezi volbami, tak bych se prostě zeptal těch lidí, jaký na to mají názor, než bych hlasoval. Tady jsme v situaci ovšem, že to zastupitelstvo se brání těmto otázkám a že ti občané, kteří se zformují do nějakého toho přípravného výboru a požadují vyhlášení referenda, vlastně musí s tou radnicí tak trochu zápasit a musí si vlastně vynucovat to svoje právo na spolurozhodování o věcech veřejných, vynucovat soudně. Takže ukazuje se, a navíc nejsou to žádné bezvýznamné otázky a když se podíváme do světa, typicky Švýcarsko, země referend, většina těch referend se koná o otázkách lokálního významu, otázkách ekonomických. Těm lidem prostě není jedno, jak se zachází s veřejnými prostředky, jak bude vypadat jejich okolí, prostředí, ve kterém žijí ať už jde o nějakou ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano ...

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
... stavební činnost nebo nějaká jiná rozhodnutí. Takže já si myslím, že to je důležitý prvek a zase o něčem to svědčí, proč ta referenda jsou, jsou vynucována a proč se jim někdo brání a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se referendum bude u nás dál prosazovat a jak se mu bude dařit, o tom určitě a nejenom o tom příště v rozhovoru s doktorem Josefem Baxou, předsedou Nejvyššího správního soudu. Děkuji a přeji do Brna příjemný den. Na slyšenou.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Hezký den. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra přivítám v Jak to vidí ekonomku Ilonu Švihlíkovou. Příjemný den všem přeje Zita Senková. Na slyšenou.