Jak to vidí Ivan Kraus - 12.2.

Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
A po čase u nás ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha v pořadu Jak to vidí vítám milého hosta, spisovatele a publicistu Ivana Krause, dobrý den.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Dobrý den.

Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Pane Krausi, jak se k vám, jak se vám dnes k nám do Českého rozhlasu 2 Praha jelo, cesta byla suchá, zasněžená?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Ano, šlo to docela dobře. Nebyla místy úplně ideální, ale dalo se sem dojet bez problémů, a proto tady jsem.

Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Tak to jsme rádi. A sněhem zároveň začínáme, trošku vzdáleným kanadským Vancouverem. Začíná nám zimní olympiáda. Budete fandit?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Ano, tak to víte že trochu budu fandit. Ovšem já se musím přiznat, já jsem fanoušek třeba tenisu, což tentokrát nebude na programu, že jo. Ale pak je tam pro mě, člověka který to nesleduje, stále pár sportovců, kteří prostě médiím neuniknou. Je tam pan Bauer, který krásně běhá a velice dře. Je tam ta skvělá rychlobruslařka, nad níž konkurence v Holandsku a jinde žasne, jak to tak, ona není ani příliš silná a svalnatá, jak to tak dělá, že může být mistryní světa. Je tam sjezdařka, je tam řada lidí, no a celkem hokej mě zajímá, protože vzpomínám na Nagano, což bylo velice emocionální a pěkný a myslím, že to je normální fandit, že jo.

Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Vzpomínáte na Nagano, pamatujete si mnoho olympiád, zimních, letních. Máte tu tendenci pane Krausi říkat za nás bylo líp, za nás ty olympiády byly o něčem úplně jiném.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Ne, tu tendenci nemám. Mně se líbilo, já vám řeknu jednu vzpomínku. To jsme byli tady a bylo Nagano a vrátili se, že jo, a teď na tom Staromáku na Staroměstským náměstí byli očekávaní prostě ti hokejisté po tom velkým úspěchu, a pak se mi strašně líbilo, jak na zahradě mezi ovocnými stromy pobíhal Václav Havel a dával jim nějakou medaili, to mě dojalo, to se mi strašně líbilo, protože to bylo neoficiální, bylo to spontánní, bylo to pěkný.

Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Tím se vlastně dostáváme k politikům, nejvyšším představitelům třeba měst a obcí. Někteří z nich se na olympiádu chystají, už tam možná jsou a další zase říkají, třeba na truc, vzhledem k vízům, k vízové povinnosti s Kanadou, že se tam nepodívají a že zůstanou doma a budou olympiádu sledovat z televizní obrazovky. Myslíte si, že je účast politiků na tom vrcholném sportovním okamžiku důležitá?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No, pro ně jistě. Víte, musíme si uvědomit, že sportovní klání, jakkoliv přejeme těm, kteří tolik dřeli celou sezónu nebo i déle, pořád dřou, nějakej úspěch, protože pro ně je to vrchol, tak když se vrátím trošku zpátky, tak si musíme uvědomit kdy, zejména v době totality, byl sport politickou zbraní, že jo. Východoněmecké plavkyně, východoněmečtí atleti, sovětští atleti, to byla strašlivá a dodnes je to prestiž, když se podíváme i na Čínu, na minulé olympiády, je to prestiž prostě, aby ti sportovci získali ty medaile, no a politik se, řeknu-li to lidově, rád, buď se tedy rád podívá, což chápu. Ovšem je pravda, že se může podívat doma. On se taky rád ohřeje, že jo, co kdyby padla nějaká medaile, no tak tam může podat ruku, může se pousmát.

Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
To se před volbami hodí.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Ano, a podívejte, v politice jsou jen dva časy, dvě období, před volbami a po volbách. Takže to se hodí vždycky, že jo.

Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Samotný úvodní ceremoniál, který se tedy plánuje na dnešek v Kanadě odvysílá Česká televize živě hluboko po půlnoci vzhledem k časovému posunu. V průběhu následujících 16 dnů bude mezi sportovce rozděleno 86 unikátních medailových sad. Zálusk na některé z nich si dělá i naše rekordní česká výprava čítající 92 lidí. Budete fandit a dívat se i vzhledem k tomu časovému posunu? Třeba ten ceremoniál začne ve 3 hodiny ráno, zítra. Co Ivan Kraus?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Tím si nejsem tak jist, protože v neděli musím odjet do Německa, pak do Paříže.

Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
A pak do Vancouveru, ne?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
A když bych tedy povstal ve 3 hodiny, tak nevím jak bych vypadal následného dne. Budu se muset omezit na zprávy z Internetu. Máme dneska kromě novin i Internet, kde vidíte veškeré detaily, takže se dozvíte co a jak bylo, kdo jak uspěl nebo kdo měl smůlu a tak dále.

Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Tak budeme držet palce Bauerovi, Sáblíkové.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Hlavně aby napadl sníh taky těm lyžařům, protože zatím jsem četl, že je tam spíš bláto.

Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
To by mohli přijet oni sem k nám.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
To by mohli, ale je trošku pozdě.

Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
To říká Ivan Kraus. Ještě si dovolím malé pozvání k poslechu naší stanice po 16 hodině. V Kávě o čtvrté uslyšíte o zákulisí této obří akce, tedy o zimní olympiádě ve Vancouveru, o tom jak je organizováno sportovní zpravodajství, jaké jsou medailové šance našich sportovců. To všechno s vámi probereme, po 16 přímo z dějiště olympiády bude mluvit programový ředitel Českého rozhlasu Peter Duhan, šéfredaktor Radiožurnálu Petr Souček, za přenosové techniky Roman Růžička a ve studiu v Praze bude bývalý český běžec na lyžích, bronzový medailista z Calgary Pavel Benc. Jste zváni.
Posloucháte pořad Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha, hostem je dnes spisovatel a publicista Ivan Kraus. Je to měsíc, co na Haiti, co Haiti zasáhlo ničivé zemětřesení. Jak jsem dnes slyšel z rozhlasu, až 230 tisíc mrtvých, snad půl milionu lidí bez domova. To jsou ohromná čísla. Ovšem nevím, jestli jsou dnes tolik palčivá, když už z titulních stran novin nevidíme děsivé obrázky, Televizní noviny, Události už nevysílají tak drastické záběry, které jsme mohli vidět. Jak vy to vidíte měsíc zpátky?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Tak já mám vždycky pocit, že žijeme ve světě, kde jde o to, z které země která zpráva se dostane na titulní stranu. Ta věc je taková, že se tam objeví ta zpráva, my si to můžeme přečíst. Pak se dostane na další stranu a postupně je dál a dál v těch novinách a v těch médiích. Já mám u toho vždycky trošku základní pocit, během posledních už řady let, jak je to s naší vnímavostí, jo. My vlastně, pohled na náš svět je trošku obrazovkový, tím myslím obrazovku televize a ta média nám ukazují určité události a pak se to jaksi zase pozmění, posune a jak je to s naší imaginací. Já osobně tedy mám tu zkušenost, že když se stane něco sousedovi nebo někomu něco na ulici, tak to velice emocionálně prožíváme, že jo, to nás nenechává chladným. Nebo když vidíme karambol z auta a tak dále, hned zpomalíme, že jo. Ale představa čtvrt milionu, půl milionu, to já si sám musím přiznat, že to můžu snažit se jakkoliv kalkulovat a říct si, 250 tisíc, to by mohlo bejt 5 Hradců Králové nebo 3 Hradce Králové a 2 Pardubice a stejně si to nepředstavím, jo. Čili mám tenhle ten problém, tenhle velkej otazník, do jaké míry jsme schopni vniknout do tragédií, které se neodehrávají v naší bezprostřední blízkosti.

Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
A myslíte si, že jsme vnikli dostatečně? Podle toho co jste sledoval, byly organizovány koncerty, lidé mohli posílat dárcovské sms, a posílali.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No, je tu jistě dobrá vůle, o tom nepochybuju a ta není jen u nás. To vidíte i v zahraničí, když se stane taková záležitost. Jednak jsou to ty organizace státní, mezinárodní a tak dále a pak jsou to soukromý osoby. Ale to slovo vniknout je dost těžký, protože potom čtete třeba před časem o tsunami a najednou se objeví články, zda bylo použito finančních prostředků zcela správným způsobem pro to postižený obyvatelstvo, že jo. Čili je to trošku palčivý téma. Katastrofy jsou myslím pro naši imaginaci, naši představivost, naši vnímavost. My taky máme urychlený život, že jo. To se stane minulý týden a za 14 dní se stanou další věci a kromě toho, udělat si čas na Haiti, řeknu-li to ironicky, no asi tak, no.

Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Na nás se každodenně valí tisíce informací ze všech stran, z médií, z novin, z televize, žijeme svůj vlastní život. Nedávno jsem vedl diskuzi právě na toto téma, na téma Haiti se svými známými a oni říkali to je tak vzdálené, to si nemůžeme ošahat, že raději dáme 30-40 korun bezdomovci v podchodu metra, koupíme si Nový prostor, víme kam ty peníze putují a ještě vidíme na jeho tváři úsměv. Poděkuje nám a je rád a mám z toho lepší pocit.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No, to je možná, v tom hraje roli taky trošku negativní zkušenost. Není to poprvé, co se stalo, neříkám v tomto případě, ale mnohdy se stalo to, že ta finanční pomoc nedorazí tam kam má, jo. Máte africkou zem zatíženou hladomorem a pak vidíte záběry, jak se tam veze rýže. Ale velmi často se stane, že opentlení generálové medailemi, které si sami udělili v mezidobí, to urychlili, je tam taková samoobsluha, část těch fondů zneužijí a nebo rozhodnou, který kmen to nedostane a tak dále. A vy to pak čtete a z toho bohužel vzniká nedůvěra a to nejhorší je, když se to stane v civilizovaným evropským světě a když se stalo ve Francii před lety, že částečně použil kdosi z fondu na výzkum rakoviny. Následek byl katastrofickej, lidi přestávali dávat peníze a potom jsme viděli, jak se objevily populární osobnosti, herci Gérard Depardieu, Annie Girardot a vyzývali znovu, aby lidi našli tu cestu, že to bylo prošetřeno, že to bylo potrestáno a tak dále a tak dále. To bylo takovej tragickej moment.

Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Donutí podobné výzvy "přispějte" i Ivana Krause?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Ale ano, někdy i já tedy osobně z těch příspěvků nejvíc, a nejen já i moje žena, my věříme, nevím zda falešně, na vzdělání. Čili kdysi jsme se také s kolegy napojili do takové velmi soukromé organizace, tam nebyla administrativa, to vyřizovaly stevardky, letušky a lidi kteří pracovali v Indii a věnovali jsme se podpoře toho druhu, aby řekněme v Indii děvče nemuselo, no řekněme to rovnou, být prodáno, tam to existuje, aby si udělalo gympl, gymnázium, aby mělo maturitu, aby bylo rovnoprávným člověkem. A brali jsme to jako zásadní povinnost pro svůj osobní pocit, jako kdyby to byla naše dcera. Stala se takovou naší vzdálenou dcerou a byli jsme s ní, taky to musím zdůraznit, v kontaktu a dostáváme dodnes dopisy a fotografie a nebylo to, víte tam bylo odstraněno, to bylo chytrý, to anonymní.

Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Byla tam ta zpětná vazba.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Ano a lidi potřebujou, myslím, to konkrétní pocítit.

Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Tak to je vzkaz organizacím, které třeba pořádají takovéto sbírkové akce. Každopádně popřejme krizím zasaženým, krizím zasaženým zemím to, aby se postavily na nohy, třeba také Haiti, o kterém jsme mluvili před malou chvílí. Posloucháte Český rozhlas 2 Praha, pořad Jak to vidí. Dnes spisovatel a publicista Ivan Kraus.
Spisovatel a publicista Ivan Kraus se před chvíli dotkl tématu vzdělání. Trošku z jiného úhlu, my ho teď probereme také jinak. Dočetl jsem se před pár dny, že Akreditační komise, která byla jednou z klíčových institucí při odhalování rozsáhlých machinací při studiu na právech v Plzni nepoleví v kontrolách ani letos. Tentokrát se zaměří na pobočky. Kontroly už probíhají v pobočce v Kunovicích, Vysoké škole finanční a správní a na Vysoké škole v Karlových Varech, na detašovaných střediscích Zlínské univerzity Tomáš Bati a také na pobočce v Hrozenkově univerzity Jana Ámose Komenského. Jak to vidíte vy pane Krausi, nedochází v této souvislosti, když ten počet poboček a vysokých škol je tak vysoký k určité inflaci ve vzdělávání?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No, já to vidím jako, jsou-li věci tak, jak se nám zatím mediálně jeví, já jsem si to taky študoval, což se teprve prošetřuje a prošetří, doufám, tak je to katastrofa pro mě. Katastrofa v tom smyslu, že když, jak píše Aktuálně.cz, můžete získat ve Starém Hrozenkově jakýsi titul za 12 víkendů bez přijímacích zkoušek a zaplatíte 20 tisíc korun a hlavně jsem hledal, hledal až jsem našel výrok studentky, která říká: "no, na této škole nikdo nepropadne. Já jsem dělala zkoušky na tři státní školy, nikde jsem je neudělala, tady žádný přijímací zkoušky nejsou." Tak si říkám, tam je zlo, to už cítíte z těchto textů a výroků. A bude velmi zajímavý, co mě také fascinovalo, že 105, 106, nevím kolik odnoží vysokých škol a patřičné organizace a ministerstvo nebo snad ta komise, jak jste říkal, ani o tom nevědí. Takže já jsem si říkal, dobře, tak jsme měli léta tunelování, léta Kožených, Mrázků, nebudu jmenovat, 90., ale ve vzdělání si musíme dávat setsakramentský pozor, protože rychlo škola není vůbec žádný řešení. Ty lidi mají samozřejmě motiv, aby si zlepšili pozici, biografii, životopis, získali lepší zaměstnání, to je všechno pochopitelný, ale tahle ta... Nejhorší je, že třeba ten jeden pan děkan říkal: "mezi námi není rozdíl, něco získají a zbytek si dostudují doma. My jsme jako Oxford." No to mně nebude povídat, že je jako Oxford. Protože dostat se na Oxford, podobně jako na Harvard či Prinston v Americe, to už předpokládá nějakou snahu a nějaký znalosti, že jo. Čili já myslím, že je třeba bít na poplach a že je dobře, že ta Plzeň to začala, že je dobře, že se ta věc česky řečeno "provalila" a že je potřeba a teď jí, teď se tím snad budou zabývat, zkoumat, protože mně bylo podezřelý, když i jeden z poslanců či senátorů říkal: "já si to klidně udělám znova, ty zkoušky." No já jsem si říkal, tím potvrzuješ tak trošku nelegitimnost zřejmě toho postupu, že jo.

Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Ivan Kraus bije na poplach, ale co by vzkázal studentům, kteří třeba v tomto období, v únoru, podávají přihlášky na vysoké školy. Tuším, že do 28. února je to možné. Jak se mají v tom nepřehledném systému, teď kdy vlastně jsou v podezření jak veřejné školy, tak ty soukromé, orientovat?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No, řekl bych vyhněte se tomu už z toho hlediska. Víte ono je to nemorální, protože 20 tisíc potom za semestr. Co to je za druh školy tedy? Co to je za druh vzdělání? To potom, když víte, že nebudete muset ty přijímací zkoušky dělat, jak řekla ta studentka, která je neudělala na dvou, třech jiných státních vysokých školách, tak je to de facto nelegitimní a k čemu to je? K čemu je ten pseudotitul? Ani nemám chuť to nazvat titul, že jo. Sám tady v Novém Hrozenkově ten děkan říká, že si tam sám udělal PhDr., no to bych rád viděl. To přišel a udělil si PhDr., nebo ještě nebyl děkan nebo někam zavolal nebo si vzal kredit nebo? Zajímavá je ta sociologickej pohled.

Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Ano.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Většinou jsou to 40-45 lidé, kteří třeba konkrétně tady v tom městě studují, hodně ze Slovenska.

Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
A ti jsou dotlačeni k tomu vysokoškolskému vzdělání, asi zaměstnavateli možná.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Někteří z nich ztratili práci. Třeba Nový Hrozenkov, konkrétně se tu píše, byli policisté celníci. Jak vznikla Evropská unie, tak přišli o práci, že jo. Tak se snaží nějakým způsobem se dostat k novýmu zaměstnání. No dobře, ale toto není cesta. Tak si udělám nějakou odbornou školu nebo cokoliv, vždyť to nemusí bejt. Je mi milejší odborná škola jakéhokoliv druhu než vysoká škola, která šustí nepravostí nebo jak to mám nazvat, že jo. To je, já mám přátele a mám to i v rodině, mám dva profesory v rodině. Sestra je v Kolumbii, bratr v Americe a ty trnou hrůzou. Říkají, kde je ten spodek toho propadliště, toho kanálu. Kam až? Jako, víte, podvody se dějí všude na světě, buď se zjistí, finanční myslím, anebo se nezjistí. Většinou na západě ano, pak dojde k nějakýmu soudu, no, k trestu. Ale na vzdělání bychom si měli dát setsakramentskej pozor, protože podívejte se na Irsko, které bylo zemí jako ne příliš vyspělou a veškerý peníze z evropských fondů dali do vzdělání a velice se zvedli. Ale do pravýho, zdůrazňuji, vzdělání.

Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Pane Krausi, vy můžete srovnávat se západem vysoké školy a univerzity. Tam je také možné za určitý obnos tam získat titul? Třeba takhle rychle?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Podívejte se, existujou samozřejmě takový podfuky, řekněme to česky, že si objednáte na Internetu nějakej titul a oni vám ho za 200, 300, 400 dolarů dodají. Ale jedna věc je jistá, vy s tím titulem nemůžete, není to titul, řekněme zubaře, dentisty nebo chirurga nebo lékaře. Je to taková záležitost, že hezky vypadá na stěně, jo. Že vy se stáváte tak trošku jako, je to dekorační záležitost a některý lidi si řeknou, tak ono to bude pěkně vypadat, když ke mně do kanceláře, já budu třeba daňovej poradce a tam budu mít, že jsem vystudoval támhle univerzitu, já nevím ve středojižní Omaze, ono to vůbec neexistuje, zaplatí za to pár set dolarů. To jako bylo, je a bude, s tím bych to nesrovnával. Toto, o čem my tady mluvíme, je jaksi druh reality a to se nesmí přeskočit, si myslím.

Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Každopádně asi budete souhlasit s tím, že rychlostudenti byli, jsou a budou. I řada těch, kteří jdou na veřejnou, jak soukromou školu jakékoliv pověsti, tak to myslí s tím vzděláním dobře, tak abychom je neodradili teď.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No buďme trošku zlí a ironičtí. Za totality, mám v paměti velmi dobře, postačilo často vystudovat takzvanou politickou školu, že jo, marxistickou školu. A měl jste dveře otevřeny. To jste studoval co, vlastně jeden obor a tam jste probral revoluci a říjnovou revoluci a tak dále a Marxismus jako takový a hle, byl jste, měl jste, jak by se francouzsky řeklo pouvoir, nebo-li jako, jako možnost stát se, dostat se na význačná místa, že jo. Ale s jakou odborností to mělo co dělat? To si vymyslel ten režim, prosím. Ten režim na tom stavěl, tak si vymyslel, že když to vystudujete, tak jste dobrej. Ale tady se dostáváme do jiný sféry, mně to jenom matně a hloupě připomíná to období. Tady jde o...

Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Tady vidím to rovnítko.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No, ale tady máte PhDr. nebo filozofii nebo co a je v tom, mají v tom i tu stravu a mají v tom i cestovné a přijedou, odjedou a za pár týdnů, hle, hle, hle, nemají čas studovat. No co to je za absurditu? Komenský říkal škola hrou, ale to neznamená, že si budeme hrát se vzděláním, myslím "hrát" s jeho kvalitou. To teda v žádném případě.

Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Posloucháte pořad Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha. V dopoledním Hostu do domu je naším hostem spisovatel a publicista Ivan Kraus. Další téma které otevíráme, horor a humor v komiksu. Politici a jejich karikatura v magazínech, v časopisech, v novinách a to nejen v Česku, ale také ve světě. Proč to zaujalo Ivana Krause?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Protože jsem si před nedávnem teď v lednu v časopise, tedy v novinách Die Zeit, což jsou skvělé německé noviny přečetl velký článek o Kurtu Westergaardovi a dalších karikaturistech dánských, kteří před pěti lety se dopustili toho, že si "dovolili" nakreslit karikatury, v nichž se dotkli proroka Mohameda. Následky, nebudu to příliš rozvádět, byly katastrofický. Bylo žádáno, aby jim byla uťata hlava, aby byli popraveni od Libanonu po Nigérii, po Sýrii a tak dále. Dneska pan Kurt Westergaard 75 letý pán, je chráněn 4 lidmi, poněvadž bylo usilováno o jeho život. Když jede si zacvičit na své rozbité koleno, tak musí jet pokaždé jinou trasou, pokaždé v jinou hodinu a tak dále a tak dále. K tomu bych připojil jednu věc. Australský pan premiér Kevin Rudd řekl toto: "muslimové, kteří chtějí žít podle islámského práva šaría byli ve středu vyzváni, aby opustili Austrálii a vláda se tak zaměřila na radikály ve snaze odvrátit možné teroristické útoky." Zdůrazňuju, nešlo o muslimy jako takové, nýbrž ty, kteří přišli do Austrálie a vyžadují právo šaría. A teď budu citovat, není to příliš dlouhé. Pan premiér pravil: "toto je naše země, naše půda a způsob života a dáme vám veškerou příležitost k tomu, abyste to všechno mohli užívat. Jakmile jste si začali stěžovat, naříkat o naší vlajce, našich závazcích, naší křesťanské víře nebo našem způsobu života, velmi vám doporučuju využít další přednosti naší skvělé australské svobody, právo odejít. Pokud jste nešťastní, odejděte. Nenutili jsme vás sem přijít, požádali jste, abyste tu mohli být, tak tedy přijměte zemi, která přijala vás." Já bych toto podepsal. Opakuju znova, že ve Francii je 7 milionů lidí muslimského vyznání, pasivního nebo aktivního. Většinou jsou to skvělí Francouzi, můžu říct, ale samozřejmě všude se najdou i fanatici a teroristé a ten pan australský premiér, který jistě dostane od liberálů za to přes uši, vyjádřil jakousi pravdu. Chcete-li to tu pozměnit a nastavit nám jiný kulturní měřítka a kritéria a historicky, tak to není místo, kde byste měli být, protože my to máme takhle, jo. A to se mi zdá aktuální.

Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
A když se dotkneme karikatury tady u nás v České republice. Tak tady novináři a karikaturisté často, obzvlášť v některých magazínech často a rádi nastavují zrcadlo, z poslední doby například pražskému primátorovi, středočeskému hejtmanovi, předsedovi sociální demokracie a mnohým dalším. Myslíte si, že to jejich chování je natolik neetické, že žaloby a další výzvy k omluvě jsou na pravém místě?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Podívejte, to je pořád totéž. To je, ano, dotkl jste se toho správně. Není to, je to opět jakási nedotknutelnost. Jako bychom žili v Indii, tam se anglicky the untouchable, to jsou nedotknutelní. Když jsem veřejná osoba, když jsem v televizi, v rádiu, denně v médiích, v rozhlase všude, no tak musím počítat jako aktér s tím, že se taky občas objeví karikatura nebo satira. K tomu jenom jednu věc. V 60. letech v Americe než vystoupil prezident John Fitzgerald Kennedy, v televizi před ním vystupoval pravidelně komik, který ho parodoval. Tak daleko už Američani byli, že to přijímali ten humor. A ten rozšafnej král v minulosti měl svého šaška, vzpomeňme si na to, kterej si dělal srandu neboli legraci i z toho, co se dělo na dvoře. Tato nedotknutelnost, to vyjádřil nejlíp vynikající antifašista a satirik a humorista v 30. letech německý Kurt Tucholsky. Položil si otázku, co smí satira? A hned si také odpověděl, všecko. Když nejste vulgární, což že jo, se předpokládá, tak s tím ventilem pro toho občana se musí počítat. Z toho cítíme, že jsou to taky lidi.

Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Ono jí dnes vůbec v českých médiích není mnoho. Teď jsem narážel, asi není veřejným tajemstvím, že se jedná o časopis Reflex, ale když si vzpomenu třeba na 90. léta, tak jsme na obrazovkách vídali gumáky, ty už jsou taky dnes pryč. Ale dnes, kdybychom hledali satiru?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Humor mizí, to mám zjištěno zcela pozitivně. Mizí i fejeton, mizí, mohu citovat, od kreslíře pana Bartáka, mizí kreslené vtipy, které tady byly velice oblíbený, občas ještě pan Jiránek. A když se zeptáte v těch časopisech a novinách, tak řeknou, no není na to místo. No, na to já říkám, musíte ho udělat, když ho neuděláte, tak na to místo nebude, že jo.

Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
No, tak to je možná výzva vydavatelům a šéfredaktorům některých periodik od Ivana Krause, jehož názory a postřehy a glosy jsme slyšeli ve 12. únorovém pátečním dopoledni na vlnách Českého rozhlasu 2 Praha. Pořad Jak to vidí můžete slyšet také v repríze dnes po 23. hodině a jeho přepis najdete následující den na internetových stránkách www.rozhlas.cz/jaktovidi, anebo ve vaší další knize Jak to vidí, pane Krausi. Co říkáte?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No, to ještě nevím, jestli jak to vidím, jestli to tak vidím. Že by vznikla další kniha, to se teprve uvidí, tak.

Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Tak vám děkujeme pěkně za návštěvu a budeme se těšit.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Já děkuju vám a budu se těšit, na shledanou.