Jak to vidí Ivan Hoffman - 4.10.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vladimír Kroc přeje příjemný poslech. Hostem pořadu Jak to vidí je i první říjnové pondělí Ivan Hoffman, komentátor deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Přeji dobrý den.
Ivan HOFFMAN, komentátor, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já také přeji hezké ráno ze Zlína.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Začněme radostí. České basketbalistky skončily na mistrovství světa v Karlových Varech stříbrné. Tak to je jednoznačný úspěch, ne?
Ivan HOFFMAN, komentátor, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak já si myslím, že to jsou národní hrdinky teď. Kdo jenom trochu někdy sportoval a zkusil trefit míčem basketbalový koš, tak ví, jak je to strašně těžké. A navíc měly soupeřky z celého světa vynikající, a to, co předvedly, muselo každému dělat radost.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Byla šance, že by se dostaly přes suverénní Američanky až ke zlatu?
Ivan HOFFMAN, komentátor, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já jsem v té polovině zápasu, když to bylo jenom o 5 bodů, si najednou to docela uměl představit. Pak jsme všichni vystřízlivěli, protože ty Američanky jsou skutečně fantastické. Ony, ať střílely odkudkoliv, tak to tam vždycky spadlo. Měl jsem pocit potom, že když střílela naše hráčka, tak když tam padla, tak jsem měl pocit, že to možná vyjde, když budou mít štěstí, a když vystřelila ta Američanka, tak jsem předem věděl, že to proletí košem. Ale hrály stejně, i proti těm Američankám, dobře.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ivane, ty jsi řekl, že jsou to národní hrdinky. Neměl by tady být na místě podmiňovací způsob? Protože jsem nezaznamenal v ulicích nějaké bouřlivé oslavy, že by se slavilo podobně, jako když získají nějaký kov třeba hokejisté.
Ivan HOFFMAN, komentátor, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, jistě, tak on ten basketbal je trochu jiný sport, navíc nikdo na to nebyl předem zřejmě připraven, aby se někde prostě postavily celoplošné obrazovky, tak to se s tím zřejmě musí počítat dlouho předem. A když v té hale je nějakých 6 tisíc lidí a na fotbalových stadionech bývá i 60 tisíc, tak z toho je vidět, že to je doopravdy trochu jiný sport. Ale já si myslím, že to byl velký svátek pro, ani ne tak pro diváky, pro lidi, kteří se rádi dívají na sport v televizi, ale já myslím, že to byla událost obrovská pro lidi, kteří dělají jakýkoliv sport anebo někdy jakkoliv sportovali. To znamená, ti to umějí ocenit. Pak je samozřejmě hodně lidí, kteří v tom sportu vidí spíš jenom takovou zábavu a tak pro ty to až taková událost nebyla, to máš pravdu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Samozřejmě, jak říkáš, je to trochu jiný sport. Na druhou stranu, jsou kontinenty, kde právě třeba basketbal je neuvěřitelně populární.
Ivan HOFFMAN, komentátor, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, určitě, a navíc, když člověk si to tak nějak uvědomil, protože ten basketbal až tolik nesledujeme, není až tak často v televizi a taky prostě tohleto jsou utkání na nejvyšší špičkové úrovni, tak to si člověk nenechá ujít, protože cítí, že to je svátek, i když to běžně teda nesleduje. Najednou vidí, že ty hráčky, když skončí zápas, tak se mezi sebou zdraví a že jsou ze stejného nějakého amerického týmu anebo že se jedná o Američanku, která dlouhá léta hraje u nás, tak najednou si uvědomí, že je to komunita, která doopravdy je taková univerzální, hrajou všude. A už dneska stát se dobrou basketbalistkou zřejmě ani není možné bez toho, že by prostě procestovaly půl světa.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V každém případě ten stříbrný tým si zaslouží náš respekt, takže blahopřejeme. No a myslím, že i u Hoffmanů bude dnes jistě také veselo. Je mezinárodní den zvířat, a pokud vím, ve vaší domácnosti oslavenců stále přibývá, Ivane.
Ivan HOFFMAN, komentátor, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak to je pravda, hlavně díky mé ženě, která těm zvířatům rozumí určitě lépe než já, já jsem ten, který jim připravuje infrastrukturu, to znamená, že stavím pro naše slepičky různé kurníky a voliéry a tak dál a teď ještě pracuji na různé infrastruktuře pro ovečky a pro kozu Zuzu a pro naše dva psy, těm zas musím vyrábět různé pelechy. Tak to je můj úkol. Ale pak musí být někdo, kdo těm zvířatům rozumí, kdo ví, co potřebují a ví, koho se zeptat, když je nějaký problém. A to u nás v rodině je teda moje žena, ta se o tu velmi početnou zvířenu stará.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže spíš, až bude den kutilství, bude slavit Ivan Hoffman. Ale jaký je tvůj vztah ke svatému Františku z Assisi, kterého budeme také v dnešní Kávě o čtvrté a v dnešním Tématu vůbec připomínat?
Ivan HOFFMAN, komentátor, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak svatý František je sice jako znám hlavně takhle, jako patron zvířat, a to je dáno tím, že z dochovaných informací se o něm ví, že skutečně výjimečným způsobem komunikoval se zvířaty, která se k němu scházela, on k nim promlouval. Ale on má ještě další rozměry. Je to teda velmi výjimečný svatý, především tím, že žil vždy v chudobě a měl pocit, že chudoba vlastně není nouze, ale je to životní koncept. On dokonce jednou, když už ty jeho činy byly doopravdy nepřehlédnutelné, tak například dostal od papeže Bibli a v té době to byla strašně drahá věc. Tak první, co udělal, jí okamžitě prodal, protože ho zatěžovalo to, že je vlastně bohatý a výtěžek rozdal prostě tak, jak bylo potřeba, potřebným. No a potom jedna věc je na něm vlastně nejcennější asi a nejzajímavější. Ono se někdy říká, že takový koncepty, jak zachránit svět, všechny selhávají na různých lidských slabostech a že jediná možnost, jak lze učinit svět lepším, jak je možno ho zachránit, je zachránit ho v lidském srdci. No a ten svatý František byl zajímavý tím, že on byl doopravdy hodný. On se neuměl zlobit, říká se o něm, že zatímco všichni ostatní při představě zla anebo ztělesnění zla, ďábla, tak prostě si ošklivý prostě to zlo, tak svatý František při představě, že vlastně ďábel je padlý anděl, který byl blízko Bohu a prostě měl vlastně nejblíž k tomu dobru, nakonec selhal, tak se při představě toho ďábla vždycky rozplakal, jo. To je taková absurdita, jo. Zatímco my nenávidíme zlo, ošklivíme si zlo, a když vidíme zlého člověka, tak se v nás také okamžitě objeví zlost, tak svatý František byl příkladem toho, že on, když viděl zlého člověka, tak ho litoval, bylo mu ho líto, rozbrečel se nad ním. Tak to je svatý František.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Traduje se o něm, že mluvil k lesní zvěři, která mu pozorně naslouchala, když nenašel tedy pro svá kázání dost posluchačů mezi lidmi. Nemáš někdy jako člověk, který se živí slovem, chuť spíš si povídat s těmi lesními zvířaty?
Ivan HOFFMAN, komentátor, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, kdybych to uměl, tak rozhodně bych to nezanedbával, takhle bych to řekl.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Teď jedna mrzutá statistika. Podle údajů České národní banky zadluženost domácností u nás stále roste. Meziročně to sice není ani o procento, ale celková zadluženost domácností u nás už překročila bilión korun. Nevím, jestli si to umíme představit přesně, tu částku, ale co s tím?
Ivan HOFFMAN, komentátor, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak nepříjemné na tom je, že vzrůstá kromě toho, že vzrůstá ta zadluženost, vzrůstá také podíl ohrožených úvěrů, jinými slovy, začíná se ukazovat, že lidé ty dluhy, které mají, stále obtížněji splácejí. Dlouho jsme se tak něj utěšovali anebo uklidňovali, že to, co je nejhorší, to jsou teda vlastně takové ty úvěry spotřebitelské, když si něco kupujeme v obchodě, nemáme na to a vezmeme si to na úvěr, tam už se zvýšila ta ohroženost těch úvěrů až na nějakých 16 %. 16 % lidí má problém, když si koupí něco v obchodě, tak potom zaplatit teda, zaplatit ty peníze, které si na to půjčili. Ale dlouho to bylo tak, že stále měli lidé, ať se co dělo, peníze na to, aby si zaplatili hypotéky, to znamená, aby jim nehrozilo, že přijdou o střechu nad hlavou. Tam ještě v roce 2008, v srpnu 2008 byla ohroženost těchto úvěrů, těchto hypoték 1,45 %. V roce 2009 to bylo 2,1 a v srpnu 2010 už je to 3,1 %. A tam jsou vlastně největší důvody k takovému už zvednutí obočí a k takovým úvahám, kam to směřuje. Protože ve chvíli, když lidé začnou kvůli tomu, že přijdou o práci anebo že nemají na splátky, ztrácet střechu nad hlavou, tak to je začátek už doopravdy velké krize, velkých nepříjemností.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Co s tím ale? Mluvíme o tom stále často, ale vypadá to, že někteří lidé jsou zkrátka nepoučitelní.
Ivan HOFFMAN, komentátor, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Přesně tak. Je těžko říct, jestli je doopravdy možné spoléhat jenom na to, že lidé vezmou rozum do hrsti a že se zamyslí sami nad sebou a nějak se jakoby polepší. Stále častěji se ukazuje, že takové to, takový ten tvrdý přístup, že každý je si sám sobě přece pánem, každý sám za sebe odpovídá, a pokud není odpovědný, tak je to prostě jeho problém a musíme se starat, že s tímto principem úplně nevystačíme, že do značné míry je potřeba kromě apelování na to, aby lidé byli odpovědní, také snižovat prostě ta rizika a jinými slovy, bránit tomu, aby mohli být lapeni do té dluhové pasti. Protože na jedné straně je ten, který se nechá lapit a je to, to je taková naše tradice, že je to jeho chyba, neměl být hloupý. Ale na druhé straně jsou ti, kteří promyšleně vytvářejí situace, ve kterých, do kterých potom jsou ti lidé lapeni. A tímhle tím dosud se podle mě zabýváme strašně málo. Jsou tady podvodníci, lichváři, zloději, lháři, kteří prostě způsobují také značnou měrou tento nešvar a my zatím se tváříme, jako kdyby to bylo normální podnikání, jako kdyby to bylo normální, nabízet někomu úvěr, který potom je obtížné splatit, teda myslím výši toho úvěru, tváříme se, že to přece je normální finanční operace a tak dál, ale není, jo. To znamená, já mám pocit, že stále častěji bychom si měli povídat nejen o tom člověku, který se nezodpovědně zadlužil, ale také o těch lidech, kteří ho vlákali do té nulové pasti a velice dobře na tom vydělávají.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Daňoví poplatníci poslali za 20 let do bývalého východního Německa půldruhého biliónu eur, přesto se nepodařilo mnohem markantní rozdíly smazat, dokonce prý každý druhý východní Němec tvrdí, že toto znovu sjednocené Německo není jeho vlast. Kde se, Ivane, stala chyba?
Ivan HOFFMAN, komentátor, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak to sjednocení ukázalo, jak hluboce jsou rozděleni. A ze začátku, teda vlastně mnoho lidí dodnes si myslí, že to je tak, ale hlavně ze začátku se zdálo, že to hlavní nedorozumění spočívá v tom, že ti Němci, jedni i druzí, vyrostli v různých politických systémech. Zatímco jedni, těm se jako připisuje větší schopnost individuálně si sami poradit, tak těm druhým, kteří vyrůstali v té Německé demokratické republice, tak těm je připisována určitá lenost, spoléhání se na štědrý stát, který se o ně postará a tak dál. Já si pamatuju, že takové, takový sklon sjednotit se byl strašně silný. Já, když jsem byl poprvé na západě ještě před, za minulého režimu teda, tak jsem viděl v Norimberku na zdi křídou napsaný nápis: Jsme jeden národ. Teda samozřejmě v němčině, přeložili mi to němčináři. Ale byl to evidentně nápis, který napsal východní Němec, který se dostal přes hranici a tímto způsobem vlastně mohl svobodně říct, co si myslí. Že to vzalo nakonec za své a že potom si západní Němci mysleli o těch východních, že jsou líní a východní o těch západních, že jsou nafoukaní a arogantní, to je, to se dá připisovat právě teda tomu, že vyrostli v různých systémech. Ale já stále častěji si říkám, jestli náhodou problém není v něčem jiném, a totiž v tom, že se socialismem vlastně zanikl i ten starý kapitalismus, na který kdysi lidé byli zvyklí a vznikl režim nový. Německo se sjednocovalo v novém režimu, v kterém už dneska se všelijak říká, buďto neoliberalismus anebo globální kapitalismus, a to už je systém, ve kterém se akumuluje kapitál ve prospěch několika nejbohatších, úzké vrstvy privilegovaných. Zatímco ta většina, ta k tomu pouze teda přihlíží s tím, že třeba taky budou mít jednou štěstí a jeden z tisíce se dostane mezi ty nejlepší, nejbohatší. To znamená, na to sjednocení nakonec doplatili jak západní Němci, kterým začala stagnovat životní úroveň, neboť s výmluvou na to, že je potřeba pomáhat východnímu Německu, museli platit vyšší daně a ti východní, ti nakonec mají pocit, že byli kolonizováni a že byli převálcováni silnější ekonomikou a nic z toho neměli. A všechny ty peníze, které jsi zmínil, ty se samozřejmě neztratily, ty někde jsou, ale má je někdo jiný, než ti lidé, kteří byli sjednocování, než ti jednotlivci, jo. A tohle to je důvod, proč vlastně, i když východní Němci měli bohatého bratříčka, nakonec ta jejich deziluze je podobná jako je v Rumunsku, v Bulharsku anebo i u nás, u velké části populace.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kdekdo tehdy v roce 1990 varoval před nebezpečím silného sjednoceného Německa, jak jsi teď o tom mluvil. Tak ukázalo se, že je to mnohem složitější. Naopak ale bez tohoto procesu si asi těžko představit integraci Evropy.
Ivan HOFFMAN, komentátor, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Určitě, ono ..., na Německo se můžeme dívat přes brýle takových těch historických zkušeností, jako na zemi, kde byly rozpoutány světové války, ale taky se můžeme na Německo dívat jako na baštu demokracie, na zemi, která doopravdy ctí principy, které dělají Evropu Evropou a bez Německa s Francií, bez tohoto tandemu by vlastně dnešní sjednocená Evropa nebyla. Což někteří vnímají tak, že by nebylo její ekonomické síly. Ale stále se musíme vracet i k tomu, že díky právě tomu nalezení nějakého mírového řešení, v Evropě strašně dlouho nebyla válka, nepočítáme-li ty konflikty na Balkáně, tak takhle dlouho bez válečného konfliktu Evropa neexistovala nikdy.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
11 % Němců si prý přeje, aby zeď mezi východním a západním Berlínem byla opět postavena. Nezní to spíš jako vtip?
Ivan HOFFMAN, komentátor, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak je to teda zvláštní, protože ... Ale zase takhle, 11 % a tím je řečeno, že je to doopravdy menší část. Mám pocit, že ty výhody toho sjednocení zřejmě převyšují anebo převažují nad těmi nevýhodami. Ono je těžko říct, jestli je ještě možné znovu Evropu rozdělovat na jednotlivé státy, vymyslet znovu taková ta malá území, na kterých si lidé vládnou sami. V jistém smyslu by to mohlo se někomu líbit, jo, tak jako taková představa větší samosprávnější demokracie, kdy lidé dohlédnou na to, co se děje v jejich okolí a nerozhodují se věci daleko od nich a daleko mimo ně. Ale jestli je to reálné, to nevím. Obávám se, že to sjednocení Evropy nám nabízí určité i pohodlí, a to by najednou zaniklo a nevím, jak bychom prostě žili bez něj, jestli by se to většině lidí líbilo. To znamená, mám pocit, že ty zdi se zpátky postavit nedají. A jestli ano, tak s obrovskými náklady.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
S napětím čekáme, kolik od začátku roku budeme platit za elektřinu díky fotovoltaickému rozmachu. Pokud se zvýší dolní sazba DPH, tak jistě se to odrazí v cenách potravin, mimo jiné na poplach bijí také zemědělci a tak dále. Zkrátka žádné povzbudivé vyhlídky to nejsou. Jak to vidí Ivan Hoffman?
Ivan HOFFMAN, komentátor, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Existují 2 způsoby, jak ovládat masy. Jeden je, že se lidem něco slibuje a říká se jim: Nebojte se, bude dobře. Tohle jsou jenom takové problémy růstu, ale pak se z toho prostě dostaneme a budeme se všichni mít skvěle. Druhá možnost je jim říkat: Víte co, dobře už bylo, bude hůř a co se dá udělat, je minimalizovat škody, aby nebylo ještě hůř, než určitě bude. A já mám pocit, že tato vláda vsadila na tu druhou strategii, říká nám, jak je to všechno teda nebezpečné, špatné, co všechno nám hrozí a že vlastně máme být rádi, že sice všechno zdraží, ale ne o moc, že by to mohlo být ještě horší. A zdá se, že to funguje, lidem se to líbí a čím víc straší, tak tím víc mají hlasů. To je ..., je to fór, no.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A není ta strategie postavena na tom, že se mluví třeba až o 30 % právě u té, u zvýšení elektrické energie, tedy její ceny, nakonec se ukáže, že je to, v uvozovkách, jenom 10 % a my si oddychneme?
Ivan HOFFMAN, komentátor, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, určitě, tak o tom to je. Ono kdysi se přeli mezi sebou autoři různých sci-fi knížek, jak to vlastně nakonec s lidstvem dopadne. A byly takové 2 hlavní teorie. Jedna byla podle George Orwella, který představil tu budoucnost jako naprostý teror. A pak byl Aldous Huxley, který měl takovou knížku Brave New World - krásný nový svět, no a ten představoval si tu budoucnost tak, že nakonec lidé tak budou zpitomělí, že bude možné je ubavit k smrti. A nakonec se zdá, že my směřujeme k té druhé verzi. Nevypadá to na žádný nějaký teror, úplně nám stačí, když prostě se na nás rvou každý večer nějaké telenovely a soutěže, různé zábavné a já nevím jaké rubriky, ve kterých se hledají všelijaké talenty. A to nám pomůže prostě nějak si nevšímat té situace kolem a tolik nenadávat a nakonec to docela pěkně zvládáme.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak abychom drželi krok s dobou, nabídnu teď něco jako černou kroniku. Radovan Krejčíř, ačkoliv on sám to popírá, čelí v Jihoafrické republice podezření z podílu na smrti německého podnikatele Uweho Gembally. Píše o tom zpravodajský magazín Stern. Tak zdá se, že kauza Krejčíř opravdu je nekonečný příběh.
Ivan HOFFMAN, komentátor, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Je. Tito lidé, říkejme jim podnikatelé, pokud se neprokáže, že jsou to gangsteři a zabijáci, tak tito podnikatelé ve chvíli, když jejich majetky už jsou jako ne v řádu miliónů, ale už mají miliardy, tak oni na všechno mají lidi. A je vlastně zvláštní, že tenhle ten Krejčíř se trochu vymyká tím, že on ještě občas něco dělá přímo sám. Tak například telefonuje s někým, aniž by věděl, jestli vedle někdo neposlouchá. To je prostě jeho trochu problém. Anebo posílá vzkazy z vězení o tom, jak se na každé prase najde řezník a tak, čímž proslul teda. No a poslední věc, kterou on dělá, že si povídá s médii, která přitom nevlastní. Tak to je naprostá chyba, jo. Krejčíř není typický miliardář, většina z nich má také prostě, já si myslím že úplně všichni, mají nějaké kostlivce ve skříních a kdybysme to věděli, tak bychom je těžko obdivovali. A tenhle ten Krejčíř doopravdy asi nějak moc toho rozumu nepobral a dělá prostě chyby, no, a proto se stal takhle slavnou personou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale přesto je stále ještě na svobodě.
Ivan HOFFMAN, komentátor, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Určitě, on se někomu určitě i v Jihoafrické republice hodí. Je to prostě chlap, který ví, jak nakládat s penězi, jak je hromadit, jak je získávat a zřejmě i v Jihoafrické republice, podobně jako všude jinde na světě, jsou lidé, kteří potřebují takovéhle různé Krejčíře.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Podle Lidových novin se opět chystá policie obvinit Jaroslava Starku z únoru Krejčířova otce Lamberta. To je aktualita, proto to dávám do souvislosti. A co je zajímavé, jak jsem četl, potřebuje k tomu vyslechnout občanku Seychel, Kateřinu Krejčířovou, která žije, jak víme v Johannesburgu. Ono to brzy bude 8 let, kdy tehdy 56letý Lambert Krejčíř zmizel. Zase asi se nevyhneme otázce, jak je možné, že dosud nebyla ta kauza vyšetřena. Když si vzpomeneme v roce 2006 na to spektakulární, řekněme zatčení Jaroslava Starky přímo na Strakonické v jeho voze, pak byl propuštěn na svobodu, teď se chystá něco podobného. Jak tomu rozumět, Ivane?
Ivan HOFFMAN, komentátor, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já mám pocit, že některé věci se nevyšetří nikdy jednoduše proto, protože ti svědkové jsou už také po smrti, kteří by mohli k tomu něco říct. A potom všude tam, kde se jednalo o příliš velké peníze, tak do toho byli zapojeni lidé, kteří nemohou mít zájem na tom, aby prostě se ty věci otevíraly. Dodnes se u nás uspokojivě nedořešila kauza takzvaných krvavých olejů, to znamená daňových úniků v obrovských částkách za úniky nafty. Dneska už se něco podobného děje znovu a zase si myslím, že se nikdy nic nevyšetří, protože když se podíváme na lidi, kteří z ničeho nic najednou přišli k velkému mění, tak mnozí z nich vlastně k němu přišli právě díky těmhle těm podezřelým individuím. A já si myslím, že to je to úplně nejlepší krytí. To jsou ti novodobí zbohatlíci, za nimi prostě je potřeba vidět přesně tyto lidi.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To nezní moc optimisticky. My jsme začínali tak docela pozitivně, řekl bych.
Ivan HOFFMAN, komentátor, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Měli jsme si nechat ty zvířata na konec.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Právě. Chci se zeptat, kdy jsme tady mluvili o radosti ze stříbra našich basketbalistech, z toho, že dnes je mezinárodní den zvířat, tak kde čerpá Ivan Hoffman nějakou pozitivní energii?
Ivan HOFFMAN, komentátor, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, při práci. Já jsem zjistil, že nejlepší je, když člověk stále něco fyzicky dělá. To znamená, že ..., no, práce, no. Tak já mám pocit, že to musíme my, kteří se živíme takhle slovem a tím, že nahlas přemýšlíme, tak občas musíme i něco fyzicky udělat, protože jinak by po nás zůstaly jenom ty řeči.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
K čemu se chystáš teď, až se vrátíš ze Zlína zase domů?
Ivan HOFFMAN, komentátor, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Dneska přijede k nám na náš pozemek domíchávač a doveze 15 kubíků betonu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak ať se práce daří a ať jde od ruky. Tak to byl Ivan Hoffman, komentátor deníku, spolupracovník Českého rozhlasu. Těším se opět na shledanou zase za týden v pondělním pořadu Jak to vidí. Měj se hezky. Na shledanou.
Ivan HOFFMAN, komentátor, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Také hezký týden.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jenom připomenu, že přepis tohoto rozhovoru najdete na internetu. Adresa je jednoduchá www.rozhlas.cz/praha. No a pokud si chcete poslechnout reprízu, pokud vám něco z řečeného uniklo, tak příležitost bude dnes po 23. hodině.