Jak to vidí Ivan Hoffman - 27. prosince

moderátor
--------------------
Pravidelným pondělním hostem Jak to vidí je publicista a komentátor Deníku Ivan Hoffman. Dobré dopoledne do Zlína.
Ivan HOFFMAN, publicista a komentátor Deníku
--------------------
Dobré ráno do Prahy.
moderátor
--------------------
Pane Hoffmane, jak se máte po Vánocích v mezisvátečním období? Jaké byly u Hoffmanových svátky doma?
Ivan HOFFMAN, publicista a komentátor Deníku
--------------------
No, já jsem minule už tady říkal Vláďovi Krocovi, že my provedeme takový rodinný experiment ...
moderátor
--------------------
Ale.
Ivan HOFFMAN, publicista a komentátor Deníku
--------------------
... a pokusíme se osvobodit Vánoce od dárků.
moderátor
--------------------
A podařilo se?
Ivan HOFFMAN, publicista a komentátor Deníku
--------------------
No a zkusili jsme to a podařilo se. Je to takové, jako když člověk přestane kouřit, prostě nějaký zvyk, něco, co prostě už je pomalu závislost a je to celý život rok co rok stejné. A teoreticky ví, že někde je chyba, že něco je zbytečné a že vlastně to ty svátky vlastně jenom komplikuje a kazí. A když už prostě nejsou malé děti, kvůli kterým vlastně ty dárky většinou se rozdávají, tak z toho vznikne takový postupně až otravný návyk, kdy člověk musí něco koupit, ale všechno už má, nic moc nepotřebuje. Ale aby něco teda bylo, tak to koupí. Pak to musí taky zabalit, jo, protože nemůže to tam dát jen tak. No, ale ví, že za hodinu ten hezký balící papír rozbalí a musí ho někam vyhodit, také ví, že prostě bude se od něj chtít, aby se radoval z věcí, které ho třeba už ani moc nezajímají a totéž by očekával od druhých. A je to celé takové velké předstírání, velké divadlo a my jsme ho teda vlastně zrušili a najednou ten den proběhl daleko klidněji, daleko příjemněji, to ani nemluvím o tom shonu, který jsme ušetřili předtím. A vlastně víc jsme byli soustředěni na sebe, ten večer byl klidný. Ještě neříkám, že u toho už setrváme jednou navždycky, ale ještě se to musí vyzkoušet jednou, dvakrát a pak ohlásím, že jsme našli know how na Vánoce.
moderátor
--------------------
No dobře, ale pokud člověk přestane takhle rázem kouřit, tak se dostavují určité abstinenční příznaky. Přeci jenom na Štědrý večer, nechybělo tam něco víc, necítili jste se tak nějak nesví?
Ivan HOFFMAN, publicista a komentátor Deníku
--------------------
Já jsem měl jedno štěstí, že těsně před Vánocema přišlo několik dárků knižních, to znamená, že přišla mi poštou taková krásná knížka Kombinované techniky života od Františka Valoucha z Olomouce, pak mi přišla knížka od Georgese Hubera Můj anděl půjde přede mnou, to je takové teologické pojednání o andělech, no a potom vrcholem všechno asi bylo Karmelitánské nakladatelství vydalo Petrovi Příhodovi knížku, a to je můj teda starý přítel a vážený člověk, kterého mám rád, takový dlouhý jeho celoživotní jakoby ohlédnutí za životem, rozhovor plus několik jeho esejí. To znamená, my jsme měli tyhle ty 3 knihy pod tím vánočním stromkem, takže něco tam přece jenom bylo, nějaké dárky. Tak to je právě, jak říkáte o těch abstinenčních syndromech, tak je to takové, taková náhražka toho shonu, ale velmi, řekl bych kvalitativní, kvalitní náhražka.
moderátor
--------------------
Tedy když se dostavily příznaky, tak jste se mohl začíst tedy do nějaké pěkné knihy.
Ivan HOFFMAN, publicista a komentátor Deníku
--------------------
Ano, přesně tak.
moderátor
--------------------
Společně s Ivanem Hoffmanem máme vlastně poslední příležitost ohlédnout se nejen za posledním týdnem, ale když to tak počítám, tak vlastně za celým rokem. Je to tak, poslední?
Ivan HOFFMAN, publicista a komentátor Deníku
--------------------
Je to tak, Petře, příště už budeme plánovat, co nám přinese ten rok příští. Tak ano, je to pravda, je to tak.
moderátor
--------------------
Tak vrátím-li se do předvánočního období, tak vláda přežila první vážnou krizi a hlasování o důvěře. Měla podle vás, Ivane, vláda skutečně namále?
Ivan HOFFMAN, publicista a komentátor Deníku
--------------------
No, tak já myslím, že ano, že došlo k tak komplikované situaci, kterou nebylo možné bagatelizovat a přehlédnout, musela se nějak řešit a najednou se ukázalo, že ty mechanismy nemají politici mezi sebou v koalici domluvené. Oni si udělali přesný plán, co budou dělat v případě různých krizí, jak budou hlasovat a programové prohlášení skládali velice dlouho. Ale vlastně to vypadá zpětně, když se teď na to podíváme, že vlastně s některými věcmi zřejmě nepočítali. Některé strany zřejmě nepočítaly s tím, že se provalí tak flagrantní případ korupce, že bude potřeba doopravdy na to nějak doopravdicky zareagovat, nějak to vyřešit, že nebude možné to svalit jenom na selhání jednotlivce, že se nakonec ukáže, že zde máme velmi, velmi problematický celý systém financování politických stran, dejme tomu, a tak dál. To znamená, že oni na tu situaci nebyli připraveni, taky to řešení bylo velice nestandardní, velmi komplikované, musel nakonec se do toho zapojit i prezident. A zaregistroval jsem několik komentátorů, kteří řekli, že ono to tak vypadá, že ta vláda tu krizi přežila, ale že to, co se stalo, jim tak zkomplikuje život, že už to nedají dohromady, že už je vlastně jenom otázka času, kdy přijde nějaká krize další. Tak uvidíme. Já mám pocit, že oni mají takový ten politický pud sebezáchovy, který je zachrání před takovou katastrofou, že by si museli opět sami sobě kapři vypustit rybník, jak se to někdy říká. Takže já nejsem takový skeptik, myslím, že ta vláda vydrží, ale že měla namále, to myslím, že ano.
moderátor
--------------------
No, nejste skeptik, ale hodně se mluví o tom kreditu vlády, o úrovni, o tom, co si vlastně lidé o ní dnes myslí. Má podle vás cenu o tom teď diskutovat, nebo je to víceméně jasné?
Ivan HOFFMAN, publicista a komentátor Deníku
--------------------
No, tak oni ten kredit do značné míry ztratili a to je nepříjemná věc. Hlavně uvnitř těch jejich politických stran. Já patřím mezi ty, kteří vkládali velké naděje v premiéra Petra Nečase. A to z toho důvodu, že ho léta znám. Já si ho pamatuju skutečně od začátku té jeho politické kariéry a teď na tomto místě prozradím, že měl jsem k němu i takový trochu blízký vztah, protože on pokaždé v pátek odjížděl z té Poslanecké sněmovny na Moravu, my jsme jezdili na Moravu na chalupu a jednou nebo 2x se mi stalo, že jsme na stejné pumpě brali benzin. A on byl z těch politiků, který nebyl nafoukaný, protože jsme se znali z nějakých rozhovorů od rozhlasového mikrofonu a tak dál. Tak na té pumpě přišel a řekl: "Pane Hoffmane, dobrý den." Jako pozdravil, což teda znám většinu politiků, kteří jsou zahledění do sebe a člověka ve chvíli, kdy zhasne to magické světýlko u mikrofonu, tak už ho vůbec neznají, už odcházejí, už řeší nějaké úplně jiné věci, ani se s váma nebaví, jo. A tenhle ten Petr Nečas, ta mi přišel vždycky takový v podstatě sympaťák, slušňák, a to říkám i z osobního setkání, nejen prostě přes média tak, jak ho znají ostatní. No a po téhle té kariéře, po téhle té krizi, která nastala, mu už nevěřím. To znamená, že pro mě je to osobní zklamání a mám pocit, že takových těch politiků, kterým už jsem přestal věřit, protože jsem k tomu měl osobní důvod, protože jsem je viděl selhat v nějaké situaci lidské, no, tak ..., říkám zblízka, nejenom jako přes noviny, tak těch bylo víc. A tohle to byl jeden z posledních, kterého jsem ještě tak nějak jako si říkal, ten by mohl možná něco. A myslím, že už ani on.
moderátor
--------------------
No a co ten druhý pól věci, vidění třeba prezidenta Václava Klause, že přeci jenom by ta vláda měla dostat šanci, že ten šmodrchanec se dá nějak přejít, vždyť je to takový nesourodý vlastně člen, ta vláda 3 prvků? Co vy na to, co o tom soudíte, že přeci jenom ještě nějaká šance by mohla být?
Ivan HOFFMAN, publicista a komentátor Deníku
--------------------
Je hodně lidí, kteří prezidentovi vlastně ten jeho dobrý úmysl už ani nevěří, protože i on teda během let poztrácel hodně z toho svého kreditu, nebo z takového toho obdivu, který ho provázel a vytvářel takovou aureolu kolem něj ještě před, řekněme 15, 20 lety. Ale v tomhle tom případě já myslím, že on prostě se díval na tu naprosto neschopnost té vlády a musel být už z toho rozčílený, a tak do toho vstoupil. Já myslím, že spíše spontánně, že nakonec i všichni ti účastníci té krize byli rádi, že přišel, že se s nima domluvil a že jim prostě řekl, ať neblbnou, ať se teda nějak vzpamatují a vzpomenou si, proč v té politice vlastně teda jsou. Takže tady, jak jsem před chvílí mluvil o tom Petru Nečasovi, tak zase, když teď naopak přemýšlím o Václavu Klausovi, tak on se tam ukázal jako takový prostě profesionál, pragmatik, který prostě ví, co v té chvíli je potřeba udělat a myslím, že jim hodně pomohl.
moderátor
--------------------
Tak jak sami slyšíte, vážení a milí posluchači Českého rozhlasu 2 Praha, ani mezisváteční setkání s Ivanem Hoffmanem nebude dojemná selanka. Publicista a komentátor se nezapře. Přeci jen bych se snažil ten vánoční prvek ještě zakomponovat do toho našeho dnešního společného povídání Jak to vidí Ivan Hoffman. Kolem Vánoc se objevily různé statistiky o tom, jak jsme jedním z nejméně věřících národů široko daleko. Pane Hoffmane, ovlivňuje to podle vás české Vánoce?
Ivan HOFFMAN, publicista a komentátor Deníku
--------------------
No, tak možná, že když se člověk podívá na českou společnost, tak ..., a na všechny ty statistiky, tak jsme národem, který se zřejmě méně než jiné hlásí k oficiálním církvím, ale řekl bych, že to neznamená, že bychom byli národem, který nemá duši, anebo který je spirituálně nějak úplně vyprázdněný, to asi ne. Dokonce i řada teologů říká, že vlastně to, čím se ta naše víra vyznačuje, je takové kutilství, že vlastně každý ví, že něco je, prostě něco existuje, jenom nechce tomu dát prostě nějaké takové církevní pojmenování. Ty Vánoce jsou zvláštní tím a jsou, protože to je spirituální svátek, ty jsou zvláštní tím, že zřejmě si každý nějakým způsobem uvědomuje, že to nějak jednou skončí, že pak nebude nic, anebo co bude, když nic nebude? To je prostě takové to filosofování o těch posledních věcech člověka. Ono to s těmi Vánocemi vlastně souvisí, protože ta představa, že přichází to dítě, Spasitel, to se přes všechny koledy a přes rádio, přes televizi člověku neustále dostává do uší a nemůže tomu prostě zřejmě nějak uhnout. Tak já bych řekl, že to s námi není tak špatné, jak to hodnotí statistiky. Ty statistiky, to je velká slabost, jo. Tam ve statistikách se většinou špatně položí otázka. Kdyby se jinak zeptali, tak je to s náma daleko lepší.
moderátor
--------------------
No, tak jak vás poslouchám, si říkám, že o té pomíjivosti o konci duchovnosti, o smyslu Vánoc by nejvíc měli přemýšlet, a teď se zase vracím k té politice, viďte, samotní politici.
Ivan HOFFMAN, publicista a komentátor Deníku
--------------------
Tak já mám pocit, že oni asi o tom taky nakonec u toho vánočního stromku přemýšlejí. Ale ty pokušení moci, to je strašná síla, to je, tomu těžko někdo odolá. Já mám pocit, že to je tak odnepaměti a že ti naši politici zase nebudou o nic nějak horší, než jiní. Možná někdy ještě prostě sledujeme, že jim tak nějak čouhá sláma z bot, že jim chybí nějaká taková noblesa a taková učesanost. Ale když se podíváme na ten ani ne tento rok, ale ten minulý rok vlastně takové té obrovské finanční krize, tak jsme viděli, jak vypadají všichni ti noblesní lidé, kterým prostě na první pohled nic nechybí, všichni jsou bohatí a najednou prostě se jim ta jejich konstrukce zřítí jak domeček z karet a je tady spoušť. To znamená, ten, to, co my bychom chtěli od těch našich politiků, aby se trochu uměli chovat, aby prostě uměli mluvit, aby neplácali nesmysly, aby už z tváře jim nebylo vidět, jak tomu nerozumějí a jak jim je to všechno jedno a jak na nás kašlou. Tak my bysme chtěli, aby prostě vypadali líp, jo, ale já mám pocit ...
moderátor
--------------------
Aby to aspoň, přesně tak, jak říkáte, nějak vypadalo.
Ivan HOFFMAN, publicista a komentátor Deníku
--------------------
Aby to aspoň nějak vypadalo.
moderátor
--------------------
Mělo nějakou úroveň.
Ivan HOFFMAN, publicista a komentátor Deníku
--------------------
Nějakou úroveň, přesně. Ale možná, že takhle je to lepší, jo, že prostě aspoň si neděláme iluze.
moderátor
--------------------
Přímočarost.
Ivan HOFFMAN, publicista a komentátor Deníku
--------------------
Ano, na rozdíl od dejme tomu, já nevím, Britů nebo Francouzů. My si neděláme iluze, protože víme, jak oni, jací doopravdy jsou.
moderátor
--------------------
A jak to s námi myslí. No, my máme vlastně za sebou supervolební rok, volby do Poslanecké sněmovny, krajské volby, třetina Senátu. Co podle vás, Ivane Hoffmane, volby ukázaly a co dokázaly změnit, jestli něco?
Ivan HOFFMAN, publicista a komentátor Deníku
--------------------
No, ono se ukazuje, že lidé už cítí, že se něco musí změnit. To je vidět na tom, že se do parlamentu dostávají jiné strany, než které tam byly obvyklé, že popularita těch dvou tradičně velkých utrpěla značně a je to vidět i z toho, jakým způsobem se lidé organizují v tom politickém životě. Všichni hovoří o vlivu sociálních sítí, na kterých se prostě lidé dají dohromady a tříbí si svoje názory a říkají určité modely chování anebo nějaké trendy, což předtím úplně nebylo a tím pádem vzniká taková jakási konkurence spontánní těm náročným, nákladným kampaním billboardovým, novinovým, televizním a tak dál. My v tomto roce jsme viděli poprvé takový vzdor mezi voliči. Začalo to už tím, že se scházeli, aby na politiky házeli vajíčka a symbolicky pak to končilo tím, že se sešli před pražskou radnicí, aby protestovali, protože najednou si uvědomili, že je házeli úplně zbytečně. A ten oblouk je velmi zajímavý, ale já bych řekl, že kromě toho se ukázalo, že už asi zřejmě nebude stačit do budoucna omlouvat různé dnešní zlotřilosti, anebo je bagatelizovat tím, že kdysi bylo hůř. Ono totiž dorůstají stále další generace a ukazuje se za prvé, že vším tím bagatelizováním, zametáním pod koberec, tak se nakonec stane to, že hodně lidí si řekne: No a co když vlastně dneska už je pomalu hůř, než bylo? To je první věc. No a ty dorůstající generace navíc těžko budou věčně porovnávat s nějakou minulou totalitou, když vlastně se podívá spíš přes hranice a uvidí, že tam prostě některé věci fungují a u nás ne a řeknou si: Proč ne? Však jsme v té Evropě, ne? A to je přesně ono, tenhle ten rok už, zdá se, zastihl ty politiky nejen nepřipravené na to, že se něco provalí, ale zastihl je nepřipravené i na to, že by lidé mohli se stát znovu jakýmsi subjektem dějin. No a ještě ukončeno poslední větou, těsně před Vánocemi jsem četl rozhovor s finančníkem, bohatým člověkem, který řekl, že on se rozhodl ze svých spekulací, které provádí na burze a které mu vynášejí miliardy a on točí prostě jako strašné peníze v tom virtuálním kasinu, tak že se rozhodl, že bude odměňovat lidi, kteří nahlásí nějakou korupci, a to statisícovými částkami.
moderátor
--------------------
Pěkně.
Ivan HOFFMAN, publicista a komentátor Deníku
--------------------
A ta představa, že člověk, který prostě neví, co s penězi, si řekne: Tak ale já tady žiju, já bych mohl žít v Londýně, v New Yorku, ale mě se tady v Praze líbí, jsem tady doma a nechci, aby tady ta korupce byla, mě se to prostě nelíbí. A tak se rozhodne, že prostě lidem, jako je Michálek, bude dávat statisícové částky, když něco prostě na ty druhé prozradí. Tak to už člověku zůstává rozum stát. Však to jsou lidé, kteří by právě v tom nepřehledném kalném prostředí, jsme si vždycky říkali, ne, měli být za ně vděční, protože v tom se dobře loví, tam člověk jako dobře zbohatne. Ale není to tak, už dokonce i ti lidé hodně bohatí začínají toužit po průhledných a jasných vztazích, pravidlech, jo, po prostředí, ve kterém se dá normálně žít.
moderátor
--------------------
Publicista a komentátor Deníku Ivan Hoffman ten svůj předchozí vstup zakončil tak hezky optimisticky a vidíte to, milí posluchači, já do tohoto pořadu vnesu další 2 taková nepříjemná slova - krize a pro mnoho lidí také reformy. To byla vlastně jedna z nejskloňovanějších, byly jedny z nejskloňovanějších slov letošního roku. Jak spolu, Ivane Hoffmane, souvisí?
Ivan HOFFMAN, publicista a komentátor Deníku
--------------------
No, tak asi hodně, protože ta krize, která vypukla, ukázala na to, že není možné zajišťovat neustálý nepřetržitý růst různými bublinami, ať už technologickými, hypotéčními, jak se říká, prostě něco je prostě v tom systému špatně, nejen u nás, ale globálně. A je jasné, že ten systém se musí reformovat. Zvláštní ale je, že ve chvíli, když dochází na ty reformy, tak se nereformuje to, co je příčinou těch potíží, ale spíš je tady takový nějaký zvláštní sklon reformovat následky. To znamená, když už, když se stane, že prostě se udělají obrovské dluhy, tak nechají se zaplatit těm, kteří je neudělali, jo. Když se něco rozkrade, tak se nechá, tak se požaduje solidarita, jo, protože je najednou prázdná kasa, s těmi, kteří ale nekradli. To znamená, ty reformy mají směřovat k tomu, aby prostě lidé žili nějak skromněji, aby prostě přestali si vyskakovat, aby nežili nad poměry. Takhle to slyšíme ze všech stran. Ale zajímavé je, že napříč světem, napříč Evropou téhle té argumentaci lidé příliš nevěří. No, tak za prvé se nikomu nechce uskromňovat, což je docela pochopitelné, protože proč bych si dobrovolně utahoval opasek, si každý řekne. Ale za druhé se to lidí dotýká, protože cítí takovou nespravedlnost. Oni přece v dobré víře delegovali tu svoji vládu nad sebou na experty, na lidi, kteří prostě se v té politice orientují a kteří mají nějakým způsobem ty věci veřejné spravovat a najednou vidí, že to teda nedopadlo a že ti lidi místo toho, aby se styděli, aby řekli: My jsme to nějak nezvládli a tak dál, budeme muset najít prostě nějakou jinou, nějaký jiný systém, tak místo toho vlastně ještě toho člověka, který za to nemůže, nepřímo uráží. Tak to je asi ta souvislost mezi tou krizí a reformami. To, že jsou potřebné reformy, o tom nikdo nepochybuje, to jsou statistiky celoevropské. Jenom, v čem ty reformy mají spočívat, v tom to právě je, jestli je potřeba zachraňovat vadný systém, anebo ta reforma má spočívat v tom, že se najde způsob, jak tady budeme existovat, aby to fungovalo líp. Já si myslím, že lidé očekávají tu druhou reformu a politici ji prostě neumějí provést, nevědí, jak na to, jsou v koncích.
moderátor
--------------------
Ano, přesně tak. A teď vlastně, co proti tomu můžeme dělat my voliči? Buď čekat 4 roky, anebo o tom mluvit, anebo o tom mluvit nahlas a jít třeba do nějakého protestu na nějakou demonstraci. Ale tak, jak jsme viděli letos, většinou jsou to demonstrace marné. Čím to podle vás je?
Ivan HOFFMAN, publicista a komentátor Deníku
--------------------
No, ne úplně všechny. Třeba když si vezmeme protesty filharmoniků, kterým se nelíbil způsob, jak ministerstvo kultury chce dát nějakého nového, ať už uměleckého šéfa nebo dirigenta nebo tak, tak to dopadlo dobře, protože nakonec teda se vrací k České filharmonii dirigent Bělohlávek, což je naprosto nejlepší řešení. A dá se říct, že si ho možná vyvzdorovali, že prostě se nesmířili s tím, jak věci jdou a chtěli, aby byly jinak, takže to je ..., a zřejmě taky byli optimističtí na Vánoce, to je jeden z pozitivních asi protestů. Ale je pravda, že napříč Evropou vidíme všechny ty zástupy protestujících Řeků, Francouzů, Portugalců a všude to vypadá, že z toho nic není. Ale já už v tomhle pořadu jsem jednou se k tomu nějak vyjadřoval v tom smyslu, že ono to tak úplně není. Ti lidé potřebují se vzájemně vidět, zjistit, že jsou spolu, vystoupit vlastně z těch, z toho virtuálního prostoru a z té anonymity a slyšet se, jak jdou prostě tou ulicí. A je pravda, že když někdo prostě překoná ten krok a setká se s těmi ostatními, tak to posílí nějaké jeho sebevědomí a najednou prostě si nepřipadá aspoň jako blbec.
moderátor
--------------------
Anebo směšný.
Ivan HOFFMAN, publicista a komentátor Deníku
--------------------
Anebo směšný, a to je hodně, jo. To není málo, to není zbytečné, jo. Nejhorší je marnost, když člověk propadne marnosti a když si říká, že nic stejně nezmůže. Ale zmůže, a když se dá s druhýma dohromady, tak docela někdy i hodně.
moderátor
--------------------
Říká publicista a komentátor Ivan Hoffman. Končí nám další rok prožitý na dluh. Uměli bychom podle vás, uměli bychom my vlastně ještě žít nějak jinak?
Ivan HOFFMAN, publicista a komentátor Deníku
--------------------
Já doufám, že ano, protože tohle to je klíčová otázka. Ve chvíli, kdy prostě naše spokojenost je zajišťována prostě tím, že ti mocní jako nadělají dluhy a rozdají mezi nás nějaké pomyslné bohatství, které ovšem neexistuje anebo nějaké hodnoty materiální povahy a tím nám vlastně zacpou ústa, tak to není, to nemá perspektivu. Svět se měl rozdělit na schopné a neschopné, pak se nakonec, jak vidíme, rozdělil jenom na chudé a bohaté. A ti chudí to respektují proto, protože se jim vždycky něco podstrčí, ale na dluh, jo, a proto na dluh, aby vlastně ti bohatší mohli mít víc už ne na dluh, ale doopravdy. A tohle to, tahle ta tragická konstrukce, která když se takhle řekne, tak vypadá úplně, úplně děsivě, se samozřejmě musí dovést do takového sofistikovaného hávu, musí se kolem toho udělat všelijaké, já nevím, velikánské teorie a tak dále. Ale na takovouhle banalitu nám ta společnost zdegenerovala tím, že se vlastně bezuzdně a nekonečně žilo na dluh. To znamená, podle mě jediná možnost, jak se dostat do reálného světa z toho vymyšleného, virtuálního, je zrušit všechny ty dluhy, začít žít normálně za to, co jsme si vydělali a opustit tento život na dluh. A samozřejmě to nebude ze dne na den, ale že k tomu bude muset jednou dojít, tak čím dřív, tak tím méně to bude násilné.
moderátor
--------------------
Tak já ruším hypotéku tedy v tom případě.
Ivan HOFFMAN, publicista a komentátor Deníku
--------------------
No, já jsem ji zaplatil.
moderátor
--------------------
Tak to jste šťastný člověk. Ivane Hoffmane, jaký rok 2010 vlastně byl? Jaký rok končí? Spíše dobrý, anebo zlý?
Ivan HOFFMAN, publicista a komentátor Deníku
--------------------
Já myslím, že spíše dobrý. Ono to se někdy říká, že ..., a říkal to takový jeden starý filosof, myslím, že Epicurus, ale nechtěl bych se mýlit, že osudem člověk je jeho povaha, to znamená, že optimista i na špatných věcech najde něco dobrého, zatímco když je někdo pesimista, tak i když se daří, když má spoustu peněz, všechno mu vychází, tak stejně ví, že se to nakonec pokazí a tak je z toho depresivní. A já, protože jsem spíš teda ten optimista, tak já mám za sebou dobrý rok. A myslím, že i většina lidí má za sebou dobrý rok. Jenom kvůli tomu samému nadávání si to málo uvědomujeme.
moderátor
--------------------
Tak takový byl dnešní pořad Jak to vidí a vlastně celoroční působení Ivana Hoffmana ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha. Budeme se těšit zase příště napřesrok v roce 2011.
Ivan HOFFMAN, publicista a komentátor Deníku
--------------------
Příští rok, určitě.
moderátor
--------------------
Zase každé pondělí. Mějte se pěkně. Publicista a komentátor Deníku Ivan Hoffman. Na slyšenou.
Ivan HOFFMAN, publicista a komentátor Deníku
--------------------
Na slyšenou.