Jak to vidí Ivan Hoffman - 21.10.

21. říjen 2009

Středečním hostem pořadu Jak to vidí (po 8:30 hodině) byl komentátor Ivan Hoffman. V článku opět nabízíme needitovaný přepis pořadu. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad ZDE na také najdete ve zvukové podobě.)

Jak to vidí Ivan Hoffman ...

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Přeji vám dobrý den. Ano, Host do domu právě startuje. Jeho středeční vydání je 21. října. No a vždycky první půlhodina je věnována pořadu Jak to vidí. Ten vám nabízíme v premiéře, ale také v repríze. V premiéře právě od půl deváté, v repríze pak po třiadvacáté hodině. Dnešním hostem bude náš spolupracovník, redaktor a také komentátor Deníku Ivanu Hoffman. Je ve Zlíně u našich kolegů v Českém rozhlase. Dobrý den, Ivane.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, já přeji hezký den z mrazivého ale slunečného Zlína.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Z mrazivého? Teď jsem trochu zastříhal ušima, protože tady právě už ty hodně nízké teploty pominuly, takže kolem 5 stupňů. Kolik je ve Zlíně?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tady nějaké 2, 3.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Tak jste na tom o něco hůře, ale já myslím, že ve studiu je o něco více než.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, tady je naprosto pohodlně, ano.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Mohl jste mi říct 7. Já vás ještě jednou moc zdravím, máme řadu témat k tomu, abychom je probrali spolu. Máme na to také asi 25 minut. A já bych si dovolil začít dnešním tématem. Bavíme se o extremistických hnutích, zdali se jich máme bát, o neonacistickém hnutí, o akcích, které chystají a dost často o nich slýcháme. A tak se zeptám, jedná se jenom o výstřelky, řekněme, pubescentních mladíků, anebo skutečně přichází velká hrozba, máme se bát?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, to je ta otázka. Někteří lidé říkají, že než prostě s těmi skupinkami nějak polemizovat, tak větší smysl má dělat si z nich legraci a zesměšňovat je. Dokonce byly nějaké reklamní kampaně, které vlastně si dělaly legraci z těchto neonacistů a ono to asi je účinné. Přesto, já když je vidím, tak si říkám, že vlastně ta zkušenost se zlem, ta je pokaždé stejná. Lidé, kteří mají jednoduchá řešení na komplikované problémy, přijdou s nějakou nenávistí, s nějakým konečným řešením. Ze začátku ten jejich postoj je namířen proti úzké skupince lidí, ale potom časem oni si začnou vybírat nepřátele i mezi těmi, kdo ty skupinky ohrožené začnou bránit a postupně už si nakonec před nima není jist vůbec nikdo. Já si vzpomínám na takovou jenom scénku, myslím, že s Ericha Remarqua z knížky Noc v Lisabonu, kde on v jedné chvíli říká: "Byla to věčná scéna lidstva. Násilník, oběť a věčný třetí, který se jenom dívám, a nic neudělá, protože má strach." A já si někdy říkám, že my si nesmíme dovolit ten strach, my se nesmíme bát. Musíme proti tomu prostě tam, kde vidíme, že se něco takového děje nějaká nenávistně prostě získává navrch, tak musíme k tomu promluvit a neděláme to jenom pro tu oběť, pro toho, kdo právě je, dejme tomu, někde bit, linčován, ponižován, ale děláme to kvůli sobě, protože my jsme další na řadě.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Mám jednu takovou myšlenku. Když dělají nějaká ta extremistická hnutí, třeba neonacisté nebo někdo podobný akci ve smyslu projdeme tou kterou čtvrtí, třeba romskou čtvrtí někde v Litvínově a tak dále, dají o tom halasně vědět světu. Pak ale konají nějaké vlastní takové setkání, oslavu, a to se vždycky úzkostlivě tají, pak se sjedou v nějakém restauračním zařízení, tam se zpívá, pije, hajluje. Proč tyto dva rozdíly, chtějí, aby se o nich vědělo, nebo nechtějí, aby se o nich vědělo?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, je to jedno s druhým. Vlastně se lidé se utužují vlastně v té skupiny, je to asi téma pro psychologa, ne úplně pro mě, ale myslím si, že potřebují mít takové vědomí prostě síly, které mají oni ve skupině. Oni jako jednotlivci bývají tito agresivní lidé vesměs zbabělí, ale když se jich sejde víc a dají se dohromady, tak cítí prostě ten společný prožitek síly. A ono to bude podobné jako vznikne taková davová psychóza na fotbalovém stadionu. Jenom tam ty lidi spojuje, dejme tomu, i pohled na to, co se děje na tom trávníku, občas teda, doufám, ale tito doopravdy mají jenom ten prožitek toho společenství, které obyčejně má nějaký blbý cíl, a to je na tom nebezpečné.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Já bych možná ještě jedna taková věc. Redaktoři, my redaktoři, novináři vlastně o tom informujeme a myslíte se, že by se dalo domluvit, aby všechny ty jejich výstřelky proběhly bez povšimnutí, aby se o tom nepsalo, nevysílalo? Ono by je to třeba přestalo bavit, kdyby neměli úplně ty diváky správné.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Chce to disciplínu nějakou společnou a zkusilo se to v Irsku před časem, kde irská republikánská strana každou chvíli odpálila někde bombu a nakonec vlastně velmi účinným se ukázalo, když se vlastně o tom sice informovalo, ale na páté straně kurzívou někde dole v rohu. Prostě zmizeli z těch předních stránek, nestali se hlavním tématem televizních zpráv. U nás ovšem zatím ještě zřejmě to nebezpečí není tak velké, aby prostě si novináři společně sedli a domluvili se, že to prostě do těch zpráv nedají, i když je to atraktivní, mají obrázky. V dnešní době takového zábavného zpravodajství, na to je dokonce už takový cizí termín infotainmentu, se prostě samozřejmě každému hodí dát prostě do zpráv něco, kde je akce, kde je adrenalin, a tak dále. To znamená, oni se nám vlastně hodí, protože prodávají noviny, prodají televize, prodávají rádia. To znamená, ta dohoda by musela být kompletní, jo, aby se nikdo necítil poškozen, že druzí odvysílali atraktivní adrenalinové záběry a já je nemám, jo. To znamená, musela by být taková dohoda a já mám dojem, že ve chvíli, když už to nebezpečí začne být doopravdy velké jako bylo v jednu dobu v tom Irsku, tak se domluvíme, ale zatím zřejmě to ještě nevnímáme jako až tak důležité. Ale já myslím, že už to důležité je.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Tady by to skutečně bylo jednom na dohodě, protože naštěstí doba zákazů a příkazů, co se bude vysílat, tisknout, je ta tam. Ale podle hodnocení Reportérů bez hranic klesla Česká republika v žebříčku ve svobodě tisku z 16 na 24 místo, ale to ještě není tak špatné. Slovensko se propadlo na 44, Francie je 43 a Spojené státy, ty si polepšily ze 40 na 20 místo. Jak takovým žebříčkům rozumět?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak především je potřeba říct, že ten žebříček sestavují Reportéři bez hranic, to znamená, my novináři sami o sobě přemýšlíme podle určitých kritérií, především myslím, že jsme citliví na různá omezení, která připravují politici legislativně. Slovensko se propadlo proto, protože tam vláda v čele s Robertem Ficem uzákonila, že pokud bude novinářem, anebo novinami některými někdo napaden, tak má právo na obranu, a to znamená, že může ve stejném rozsahu v jakém byl kritizován, se v novinách bránit. Politici to vlastně...

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Na stejném místě dokonce.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Na stejné místě, ano, ano. Proti tomu vznikla obrovská teda averze novinářů, kteří se obávali, že se to bude zneužívat a že vlastně už pomalu ani nebudou moc nic napsat a nikoho napadnout, neboť potom budou jenom tisknout samé názory a omluvy, tedy těch politiků. Zvláštní je, že ten zákon platí, ale vlastně nějaké takové případy se ani nestaly. Politici tu možnost prakticky nevyužívají. Ono pro politika je lepší, když se nemluví, než když se věc ještě dál rozmazává. To znamená, ta obava ukázala se být zbytečná, nicméně to, že prostě takhle bylo zakročeno proti svobodě médií, tak ta organizace Reportérů bez hranic tedy ocenila tím poklesem na žebříčku. U nás šlo o ten, jak tomu říkáme lidově, náhubkový zákon, kdy se nesmějí některé věci zveřejňovat pod poměrně drakonickými pokutami. No, a to je opět teda věc, na kterou jsou novináři citliví. Zvláštní je, jo, a ještě potom, když bychom měli vysvětlit ten případ Spojených států, tak tam oni tomu i říkají Obama efekt. Prostě ve chvíli, když nastoupila nová administrativa, tak ta je daleko méně citlivá na to, co novináři píší než byla ta Bushova, to znamená, tam ti novináři se cítí zřejmě nějak svobodněji a důsledkem toho je to jejich polepšení si z 40 místa na 20. Ale co chci říct je, zvláštní je, že my jsme z jedné strany citliví na omezení, ale z druhé strany ta svoboda vyjadřování je nejvíce omezena něčím, co ovlivnit téměř neumíme, a to je ta neviditelná ruka trhu, to je ta poptávka po tématech, která jsou atraktivní, zábavná, to znamená, že musíme vlastně ve své práci přihlížet tomu, že pokud nechceme, aby nás někdo vypnul, tak musíme stále být nějací akční, zajímaví a hlavně zábavní. To znamená, že tam prostě potom, když je potřeba komunikovat nějaký závažný celospolečenský problém, o kterém by měla proběhnout debata, tak se tak velmi často neděje, protože to je nuda, protože koho by to zajímalo, kdo by to poslouchal. Všichni by to vypnuli.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
To má své pro a proti a musím říct, že mám řadu svých "oblíbených" kolegů-moderátorů, ale to musí člověk být teď opatrní, když něco říká, kteří jsou stále happy, takže oznamují dopravní nehodu a usmívají se u toho, mají takový ten optimismus v hlase.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, přesně. My si naštěstí teda povídáme na rozhlasové stanici, která ještě přeje nějakému normálnímu slovu, no.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Já jenom k tomu Slovensku. O tom zákonu, řekněme, o té omluvě na stejném místě ve stejném rozsahu, vy jste říkal, že to nemělo nějaký negativní ve finále dopad. Myslíte tedy, že u nás by bylo dobré něco podobného? Já jenom řeknu proč. Noviny se omluví, mají nařízeno soudem omluvit se, tak skvěle omluví se na páté straně dolce pod čarou "minule jsme chybně napsali", jo, takovým tím malým písmem, ale nebylo by to od věci třeba tohle u nás?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, je to zvláštní. Já když vlastně tahám, aféra na Slovensku propukla, vycházely na prvních stránkách noviny jako bez obrázků s prázdným textem, prostě všichni kolem toho bouřili a tak dál a já jsem na to byl tázán v nějaké relaci, co si o tom myslím, tak jsem řekl, že v jistém smyslu to opatření politiků trochu i chápu, protože někdy média doopravdy si počínají stranicky a úplně zavile a mají prostě svoje favority. V případě slovenských médií tam vlastně dorostla taková generace těch radikálně, řekl bych, liberálních, anebo pravicových novinářů, kteří prostě dělali přes noviny politiku. Neříkám, že všichni, ale byl to trend, jo. No, a ta vláda si právem mohla přijít jako prostě bombardována ze všech stran úplně za cokoli, někdy i nespravedlivě. To znamená, že ono to trochu i na místě bylo, ale hlavně někdy se v novinách stane, že v takové honbě za senzací se uveřejňují věci, které doopravdy se můžou toho, o kterém se píše, nějak lidsky dotknout. Já vzpomenu takový příklad, kdy novináři jednu před volbami vypátrali na Miloše Zemana nějaký skandál z jeho rodiny, který prostě, když popsali, tak jeho syn se pokusil se sebevraždu. To je prostě věc, která ovlivnila potom názor toho politika v podstatě na celý život, a od té doby neuměl novinářům přijít na jméno, jenže já musím říct, že já ho v tomhle tom i v podstatě chápu.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Český rozhlas 2 Praha, pořad Jak to vidí, dnes komentátorem Deníku a s naším spolupracovníkem Ivanem Hoffmanem.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Pořad Jak to vidí můžete poslouchat v premiéře vždy dopoledne od půl deváté do deváté, v repríze po třiadvacátého hodině. Ivan Hoffman je ve Zlíně u kolegů v Českém rozhlase, povídáme si tedy po rozhlasových linkách, což je úžasný výdobytek techniky a jistě to půjde ještě dál a uvidíme kam. Ale také by nás zajímalo, kam to "půjde" s Milošem Zemanem. Vy jste se už o něm zmínil. Vrací se do politiky, má šanci se svou novou stranou, může něčím prospět a získá si voliče?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak já se mu trochu divím, protože před chvílí jsme o tom říkali, Miloš Zeman je člověk, který je vlastně taková věčná celebrita a novináři si na něj rádi vzpomenou. Občas zaznamenají nějaký jeho názor, anebo nějakou provokaci, protože to je špičkový intelektuál. Ovšem takový samolibý, který prostě to své okolí nešetří, často je takový jízlivý. A hlavně je to člověk, který byl u moci, měl vysoké postavení a když s čímkoli dnes přijde, tak si hodně lidí řekne, no ale proč to neudělal tehdy, když měl moc. To znamená, zřejmě se mu nebude příliš věřit, nebude mít nějakou velkou podporu, novináři si ho neoblíbí tak, jako si třeba oblíbili a stala se pro ně takovým hitem strana pana Schwarzenberga a Kalouska. To je prostě příklad, kdy média těm politikům velice pomáhají spontánně sami od sebe, protože mají konečně něco nového, o čem můžou psát. Ty staré strany už je nebaví, už prostě je promleli tolikrát. Ale tenhle ten efekt asi u Miloše Zemana nenastane, ale já mám pocit, že i když obecně je dobré, že vznikají nové strany a hnutí, prostě ty staré, aby přece jenom začaly trochu přemýšlet, jestli by snad neměly zvolit či udělat nějakou smlouvu, napsat nějaký program a něco jim nabídnout kromě toho, že se jim stále znovu předvádí na plakátech, tak v tomto případě mám pocit, že jde o recyklaci politiků, kteří už by měli vlastně jenom tak důstojně zpovzdálí věci veřejné glosovat. Takže já si myslím, že ničím nepřispěje a že šanci nemá.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Já bych u politiky malinko zůstal. Přijede k nám na návštěvu americký viceprezident. S čím přijede a co se od této návštěvy očekává?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak určitě, zpočátku byla ta návštěva spojována jednoznačně s tím, že Američané ještě musí nějak k tomu příběhu radaru, k takové té never ending story ještě něco říct, že to přece nemůže jen tak vyšumět do ztracena. Nejprve jsme byli prostě hýčkaným strategickým partnerem uvnitř Evropy a teď najednou nic, takže zpočátku se předpokládalo, že vlastně hlavní agendou by měly být debaty, když ne ta původně plánovaná protiraketová obrana, tak co místo ní, ale mám pocit, že toto je téma, které bude jakoby na okraji té debaty, a to hlavní, o čem si chce americký viceprezident povídat je možnost získat nějako české státní zakázky, ať už pokud jde o jadernou elektrárnu Temelín a její dostavbu. Anebo se bude pokoušet prodávat stíhačky. Ono je to zajímavé tím, že politici se z diplomatů rekvalifikovali na jakési obchodní agenty. Teď už je to naprosto patrné. Když kterýkoli politiky, konečně i ti naši, někam vyjíždějí, tak berou s sebou celou delegaci obchodníků, kterým potom se snaží otevírat v zahraničí dvířka, aby něco prodali. V případě těch Američanů tam je jasné je, že podporují tak trošku svoje sponzory, je to tak, že třeba celá strategie raketové obrany byla odpískána poté, co prostě si nová administrativa našla jinou lobby, pro kterou pracuje, a to znamená, já se obávám, že jediný smysl té návštěvy je obchodní, že to nic nového nepřinese a že bychom se měli mít na pozoru a dokonce si myslím, že bychom ani neměli prostě si nějaké stíhačky a pravděpodobně opotřebované od Američanů kupovat jenom proto, že tady nepostaví radar.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Ale zase nějaký nový řetězec rychlého občerstvení by se nám třeba hodil. Těch není nikdy dost.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To ono tak, ano, doopravdy vypadá.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Já bych se vrátil, když jsme spolu vysílali před 14 dny, dovolím si teď patrně volně citovat: "Lisabonská smlouva - prezident Václav Klaus, nakonec stejně zbaběle podepíše." Vzpomínáte na svoji větu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, to bylo v takové trošku nadsázce. On už sám říká, že zřejmě ten proces je tak daleko, že mu nezbude, že už nebude možné ho zastavit, to znamená...

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
S vlakem to srovnával rozjetým.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, ano, takže to takhle cítí a zřejmě má ji pravdu. Ten tlak je velmi velký, nicméně já stále opakuji, mě by se líbilo, kdyby politici, pokud mají na něco velice silný názor, a to tak silný, že prostě odmítnou o něm diskutovat i ve vlastní zemí a odmítnou brát v úvahu prostě nějaké jiné strategické argumenty, tak si myslím, že by si za tím názorem měli stát. Já bych doopravdy, z jedné strany myslím si, že integrace Evropy je dobrá věc a že Lisabonská smlouva je užitečná, ale v případě Václava Klause bych byl rád, kdyby to prostě nepodepsal, protože je evidentní, že tak učiní prostě s kyselou tváří, pod nátlakem, že tomu podpisu věřit nebude. Jinými slovy, on sice to podepíše, ale bude to akt nějakého násilí, které na něm bude spácháno, a to se mi nelíbí. Já si myslím, že by to neměl podepsat.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Ano, od té doby se právě objevily mnohé úvahy. Prezident Klaus dodal, že podepíše, ale pod podmínkou Benešovy dekrety a tak dále. Objevily se první úvahy o tom, jak ho potrestat, jak ho vyobcovat.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No jasně, tak to je jedno s druhým, protože on dělá doopravdy zřejmě, jak to říct slušně, trochu škodu, trochu ostudu, ale je to on a prostě je takový a když už prostě zatím tak pevně stál, tak by se toho měl držet.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Český rozhlas 2 Praha, Ivan Hoffman, host pořadu Jak to vidí. Osm hodin a padesát minut, pokud nás posloucháte v premiéře. Pokud v repríze, je o pár hodin víc.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
A do třetice další téma pro naše společné povídání, respektive pro povídání Ivana Hoffmana, komentátora Deníku a našeho spolupracovníka. Naším dnešním hostem bude Ida Rozová, šéfredaktorka časopisu Test pro spotřebitele, kde testující nejrůznější výrobky a tentokrát mám pocit, že zavířily stojatými vodami, a to doslova, testovali balené vody. Z 18 vyhověly pouze 4, ostatní obsahovaly dokonce i nějaké, nebo některé obsahovaly i závadné látky. Voda z kohoutku je prý naopak skvělá. O čem tento test vypovídá?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak já myslím, že jednoznačně vypovídá o moci reklamy. Ten byzynys s prodáváním zabalené vody je úplně jednoznačně založen na manipulaci a vlastně je neuvěřitelné, že lidé jako běžní konzumenti, kteří se jinak při nákupech rozhodují hlavně podle ceny, najednou prostě dávají masově peníze za něco, co mohou mít téměř zadarmo za pár haléřů. Na tom průzkumu, já jsem si ho také četl, je vlastně úplně nejzajímavějším údajem to, že přes 40 % lidí na otázku proč si kupují tu zabalenou vodu, neumělo odpovědět, oni to prostě neví. Prostě jdou a koupí si tu zabalenou vodu, kterou si můžou doma natočit z kohoutku, dokonce riskují zdraví, protože v mnoha případech, jak už bylo zjištěno, je nebezpečná. A přijdou domů a tam si flašku otevřou a pak ještě zatěžují životní prostředí těmi plasty a tak dále. Tak je to naprosto neracionální. A je to dáno jenom tím, že ty zisky z prodeje takhle zabalené vody jsou tak obrovské, tak ohromné, že si můžou dovolit ty firmy, které se tím živí, naprosto přeplnit vysílací čas zcela stupidními prostě spoty, na které se ovšem všichni dívají, ty se jim dostávají pod kůži, a tak prostě po tom jdou a nakupují a nevědí proč. To je fascinující, to je obraz prostě civilizace, tam jsme dospěli. My, kteří prostě si tu balenou vodu nekupujeme, protože bychom si sami sobě připadali, že jsme na hlavu, si prostě na to můžeme tak akorát dívat, usmívat se, ale nedá se s tím podle mě vůbec nic udělat. Ta reklama doopravdy je tak mocná, že přiměje lidi dělat vlastně téměř cokoli.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Já se přiznám, že kupuji barevnou, tedy balenou vodu...

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak promiň, že jsem urazil.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Ne, já tomu rozumím. Ono je to jednoduché, protože máme studnu, kde je zvýšené množství manganu a železa, tak neriskujeme příliš. Ale otázkou je, jestli neriskujeme právě koupí té balené vody a přiznám se, že jsem docela zvědaví, až se podívám na ten seznam těch nevyhovujících výrobků. Ale napadá mě jiná úvaha. A teď já se na to přímo zeptám Idy Rozové. Nemůže to být třeba, a teď opravdu fabuluji, a doufám, že mě někdo nechytne za slovo, lobbing nějaké té vodárenské společnosti, která nám čepuje vodu do domácností?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Jako, že by prostě proti baleným vodám protestovaly vodárny, já nevím.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Já mám úvahu, když se dají kupovat, a teď možná mě Ida Rozová poslouchá, ona to vysvětlí a zná mě, ale když se dají koupit vysokoškolské diplomy za 14 dnů, no co už se nedá dnes koupit?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Rozumím. Já nevím, úplně ideální je, když člověk má jako více možností na výběr. I v naší studni je voda, kterou běžně nepijeme, je v ní vysoký obsah nějakého vápence a tak dále a je tvrdá a dávno jsme si ji nenechali kontrolovat, takže dá se použít jako užitková, ale pro vodu si chodíme do lesa do studánky. Je to hezká procházka se psem a potom vlastně nám vydrží v tom kanystru několik dnů. No a potom je možnost používat vodu, která k nám přitéká kohoutkem, která je upravena ve vodárně a která je naprosto v pořádku, ale my dáváme přednost té studánce třeba.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
A je vyzkoušená, že skutečně bez problémů?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ne, není. Jsou tam takové dva pucálkové hrnky, jeden jsme donesli my a jeden soused. Do toho lesa málo lidí chodí, protože už dneska obecně lidé málo chodí do lesa, protože se bojí klíšťat, takže vlastně člověk tam prostě si udělá tu procházku, nese tu vodu a chutná.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Ano, Ivane, já jenom pozor, stejný případ byl v Mníšku pod Brdy, kam jsme jezdili všichni pro vodu do studánky, než hygienik zakázal velikou cedulí. Tak jenom abyste nedopadl stejně. Samozřejmě Ida Rozová doloží testy a myslím, že tady skutečně se nedá nic ošidit, ale spíš se jí zeptám na to, jestli nemá třeba "strach o život", protože tady určitě, když se zveřejní test tohoto znění, že určitě připraví hodně lidí o peníze?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ne, ne. Ten prodej té balené vody sice mírně klesá, možná i pod vlivem těch informací, které právě teď šíříme odvážně, ale jenom asi o 4 % ročně. A já mám pocit...

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Což není tolik.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... jediné, co se stane je, že přibude těch reklam, že dají více peněz do reklamy.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Ivan Hoffman v dnešním pořadu Jak to vidí. Děkuji za rozhovor, za to, že jste si vyčlenil čas pro naše posluchače, pro posluchače Českého rozhlasu 2 Praha. Mějte se krásně, přeji hezký den.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Podobně, také zdravím.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: iho
Spustit audio