Meteorolog Michal Žák: O dopadech Černobylu rozhodl déšť. Dnes bychom dokázali pohyb mraku popsat mnohem přesněji

„Nad severovýchodní částí kontinentu byla v osudný den oblast tlakové výše. V Černobylu foukal jihovýchodní vítr, který pak odvál radioaktivní mrak nad pobaltské státy a následně do Skandinávie,“ přibližuje v pořadu Jak to vidí... meteorolog Michal Žák.

Následující dny se však situace změnila. „Ve střední Evropě začal foukat severovýchodní vítr, což způsobilo, že radioaktivní materiál začal putovat nad tehdejší Československo. Nejvyšší koncentrace radioaktivních látek byla nad naším územím kolem 30. dubna,“ dodává.

Největší riziko: déšť

Samotná přítomnost radioaktivního mraku nad naším územím ale podle Žáka ještě neznamenala největší riziko. Zásadní bylo, když se radioaktivita dostala z atmosféry dolů na zemský povrch.

Čtěte také

Meteor o jaderné nehodě, přírodní modré barvě a mistrech čichu

„Radioaktivita ve výšce nás příliš neohrožuje. Dokud nezačne pršet. V tu chvíli se srážkové částice obohacené o radioaktivitu dostanou na zem. Ddo půdy, vody, rostlin. A to se bohužel tenkrát stalo. V době, kdy byla nad naším územím koncentrace nejvyšší, dorazily na řadu míst srážky.“

Radioaktivita navíc unikala z poničeného reaktoru ještě dalších přibližně deset dnů, než se podařilo uhasit požár. Kvůli proudění vzduchu a dešti tak byla zasažena velká část Evropy. Kromě Alp také třeba Balkánský poloostrov.

Možnosti předpovědi dnes

Zatímco v roce 1986 měli meteorologové jen omezené nástroje, jak šíření mraku předpovědět, dnes je situace jiná. „Je to nesrovnatelné. Ať už jde o metody detekce radioaktivity nebo předpovědi, kam se bude mrak šířit a jestli v dané oblasti bude pršet.“

„Potvrdilo se to už při havárii ve Fukušimě v roce 2011, kdy jsme měli k dispozici velmi spolehlivá data nejenom o směru a rychlosti šíření, ale i o koncentraci,“ připomíná Žák.

Od té doby jsou modely ještě přesnější. Jaderné elektrárny jsou navíc vybaveny vlastními meteorologickými observatořemi, které měří směr a rychlost větru v různých výškách nad zemským povrchem přímo v bezprostředním okolí elektrárny.

„Díky těmto datům by se tak v případě úniku radioaktivity spustil velmi rychle výpočet a simulace dalšího šíření,“ uzavírá Michal Žák.