Jak to vidí Ivan Hoffman - 16.11.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes opět jako každé pondělí komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman. Zdravím do Zlína. Dobrý den.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já zdravím do Prahy.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ivane, pojďme probrat některé události minulého týdne, i když to nemusí být nutně chronologicky. Tak třeba v pátek třináctého jsme se dozvěděli, že krize končí. Trochu to na mě působí, jako bychom se na tom dohodli.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak je to zvláštní, protože mohli bychom asi říct, že krize opět končí, to je takový oblíbený titulek o tom, jak končí krize, ale současně už můžeme si v článcích o konci krize přečíst, že opět hrozí, že zase začne její nějaká druhá vlna, neboť poté, co jeden typ úvěrů se vzpamatuje, tak úplně jiný zase začíná, začíná se zhoršovat, to znamená, je to taková, taková permanentní hra na krizi nekrizi. Je to odvozeno z nějakého údaje o růstu HDP, který u nás meziročně vzrostl ve druhém, teda takhle, ve druhém kvartále zrychlil růst o 0,3 %. A když potom se ptám těch analytiků, jak si teda to představují, tak oni mají pocit, že dochází k oživení poptávky, zvedala se spotřeba domácností, to je pro ně hlavní údaj, to, že si začínáme kupovat něco a současně říkají, že bohužel ale ten růst má i svoje nějaké vedlejší faktory, že stále doznívají, jako důsledky toho, co tady bylo, té krize, která už teda pominula a její důsledky jsou například, že bude docházet k více bankrotům a že vzroste prudce nezaměstnanost. To znamená, budeme se mít dobře, krize končí, ale přijdeme o práci a zkrachujeme.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono to trošku připomíná úsloví nebude-li pršet, nezmoknem. Je to spíš taková hra s čísly, protože jak jsi právě teď řekl, tak důsledky té krize, ať končí nebo ne, tak teprve pocítíme zřejmě?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, mě šokuje na tom to, že vlastně ta ekonomie, která takto neumí, to je tak strašně nepřesná prostě věda, to prostě není už ani prognóza, to je takové věštění a já mám pocit, že to se stále ještě vyučuje, že ještě stále prostě lidí chodí do školy a stále se prostě ty nesmysly učí, když už ale evidentně pokusem, omylem se ukázalo, že to prostě nefunguje a zřejmě asi chvíli potrvá, než doroste nějaká nová generace, která se chopí rozumu a zapomene na monetarismus a kaynesiánství a přijde prostě s nějakým novým způsobem, jak vnímat tu velmi proměnlivou dynamiku života, protože o nic jiného nejde, jde jenom porozumět tomu, co se vlastně děje. Já mám dojem, že stále se učí vlastně nepoužitelné věci, které, které k tomu pochopení a porozumění vůbec nevedou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak slyšet, Ivan Hoffman zkrátka nemá rád ekonomy. Teď ti ještě nahraji, když půjdeme do zámoří. Za skoro milion dolarů byly v sobotu vydraženy osobní věci finančníka Bernieho Madoffa, který si odpykává, jak známo, trest 150 let. On ale zpronevěřil 65 miliard dolarů. To je trochu nepoměr, nemyslíš?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, z té dražby byl milion, ale ony ještě budou další dražby, kde se budou dražit prostě jeho vily a možná bude ten výtěžek větší než jako u takových kuriózních věcí jakou jsou jeho čepice a golfové hole, které si prostě lidé sbírají zřejmě hlavně z toho důvodu, že chtějí mít nějakou vzpomínku na celebritu. Ono, to je zvláštní příběh tohohle Madoffa, protože on byl vlastně ikonou a vzorem neobyčejné prozíravosti, chytrosti, jak prostě podnikat, investovat, zbohatnout, lidé mu svěřovali obrovské peníze, a pak se najednou ze dne na den z něj stane nenáviděný zločinec. Ta hranice je tak tenká mezitím, že člověk je na vrcholu a že je úplně na dně, že je obdivován a nenáviděn až to teda skutečně zaráží. Ono to se může stát, že vlastně člověku se daří a pak se mu nedaří a je to taková houpačka, v tom životě to asi normálně existuje, ale tohle je doopravdy zvláštní, protože ten člověk byl na očích, všichni ho viděli, všichni prostě za ním chodili, každý ho pozoroval a měli před sebou člověka, který si všechno vymyslel, všechny podvedl a nikdo si toho nevšiml leta. To je neuvěřitelné.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já bych se ještě vrátil právě k tomu, není to trošku až zvrácené, kteří si kupují defraudantovi golfové hole nebo baseballovou bundu s vyšitým jménem. Je to něco, jako bychom bažili po osobních věcech Viktora Koženého.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, já si myslím, že kdyby u nás se udělala dražba věcí Viktora Koženého, třeba by se taky vydělalo, že taky by si to někdo koupil. To je prostě asi v člověku taková zvláštní, zvláštní náklonnost k lidem, které viděl někde v televizi, prostě si jich nějak asi více cení nebo patří do toho koloritu. Když dneska si budeme povídat o médiích, tak je to jejich vliv, prostě neustále, neustále předvádíme určitý typ lidí, tak pak je o ně zájem, no.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak si řekl, tak se chystají další dražby Madoffova majetku hned zítra, tuším, že má pokračovat, ale stejně se dá předpokládat, že se vrátí jenom zlomek toho, co ukradl. Dovedeš si představit, jak se dá probendit taková částka, řekněme, 60 miliard dolarů. Máš tak bohatou fantazii?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, v malém si to představit umím a ve velkém těžko, protože nevím, jak ty peníze ani vypadají, ale je to jednoduché. Prostě ve chvíli, kdy člověk něco financuje ze svých vlastních našetřených peněz, které předtím musel vydělat, tak prostě tu korunu úplně jinak obrací v ruce, než když má prostě peníze, ke kterým prostě přišel lehce. Lehce nabyl, lehce pozbyl, to znamená, najednou prostě za peníze, které si člověk půjčí, anebo které prostě získá tím, že je jenom vytiskne, anebo mu je někdo svěří, tak prostě s nima špatně hospodaří. Já bych řekl, že na téhle té krizi je vlastně úplně nejhorší to, že to je krize, krize ze zadlužení, z rozkradení budoucnosti vlastně, kdy se špatně hospodaří, kdy peníze nejsou vynakládány účelně, protože ve chvíli, když člověk má miliardu, tak mu je úplně jedno, jestli udělal dobře ten který jednotlivý nákup, jestli správně investoval, protože když o to přijde, tak ho to ani nebolí, a to je první důvod, proč vážně do budoucna uvažovat nikoliv o důsledcích krize, ale o jejich příčinách. A tou příčinou, tou je prostě život na dluh a to je prostě lichva. Dneska se lichvou nazývá něco, když je prostě úvěr 20 % anebo 50, ale kdysi v historii lichva byla i 1 %, a to dneska se považuje za normální, mravné, když prostě banka někomu půjčí a dostane 7 %, tak to se považuje, že to je velice slušný úrok, který si ta banka bere. No, to není slušný úrok, to se prostě zlodějna.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
S Ivanem Hoffmanem dnes v pořadu Jak to vidí. V pátek se odboráři Dopravního podniku dohodli s Magistrátem hlavního města Prahy, že stávka nebude. Dá se to chápat jako vítězství odborů?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já myslím si, že ano, ale že to je vlastně vítězství všech, protože my žijeme prostě v tržním prostředí, kde cena se tvoří na trhu a rozhoduje o ní vztah nabídky a poptávky a to, že odboráři nakonec vysvětlili své požadavky a prosadili je a že teda radnice pražská ustoupila, znamená jenom tolik, že ty požadavky zaměstnanců byly realistické. Oni, kdyby mlčeli, tak prostě řada z nich přijde o práci, kterou by dělaly nějaké jiné najaté firmy, jejich platy prostě, jejich výplaty by byly menší, než jsou dnes, a to všechno by se stalo jedině proto, protože by prostě mlčeli, protože by, jak se někdy říká, drželi hubu a krok. Ve chvíli, když by měli přehnané požadavky, které jsou nesplnitelné, tak by určitě nevyhráli, protože město by jednoduše jim nemohlo ustoupit, ale toto byla situace, kdy ta radnice jenom přehodnotila priority a rozhodla se, že prostě se bude lépe starat o firmu, která mimochodem, na které mimochodem až tak neprodělává a jenom prostě na nich chtěla více ušetřit. Takže já si myslím, že je to v pořádku, že je to i politické vítězství pražského primátora, který prostě zabránil problémů, které by tu metropoli postihly a které by ji daleko stály víc, než kolik by ušetřila podle toho svého původního záměru, to znamená, já myslím, že vyhráli všichni.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Včerejšek, tedy 15. listopad byl Dnem obětí dopravních nehod. V ten den jsme se z televizních zpráv dozvěděli, že každý třetí přistižený opilý řidič vyvázne bez trestu. Co si o tom mohou myslet třeba dopravní policisté nebo hůř, pozůstalí těch obětí dopravních nehod?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak já žiju v takovém regionu mezi více vesnicema a zrovna v ten den patnáctého jsem nějak jel autem a viděl na mnoha místech hořet svíčky, a to, když říkám na mnoha, tak doopravdy na mnoha, na nějakých 5, 6 místech, dokonce na jednom místě jsem viděl takové mladé lidi, jak upravují místo, kde jim zřejmě zemřel někdo příbuzný, buďto kamarád nebo tatínek, jo, to je v praxi. V praxi to vypadá tak, že někdo si vypije v hospodě, asi říká já ten kousek domů dojedu, tady prostě policisté nejsou, nikdo mě nechytí a pak narazí do stromu anebo se s nějakým srazí a je to prostě, obrátí to lidem prostě naruby životy a tak. A když to ale člověk teda vidí tu jednu stranu, ty důsledky toho a pak si přesně tak, jak to říkáš, podívá se na televizi a to tam vidí, no, tak já prostě úplně zuřím, prostě já to neumím vysvětlit. Navíc, když člověk vidí, jak neustále mají politici tendenci získávat prostě přízeň u řidičů a prostě svých příštích voličů tím, že mají tendenci zmírňovat ten, ten systém, který mimochodem je zřejmě úspěšný, protože letos by mělo být podle všech statistik méně obětí než, než v minulých letech. Ale teď prostě se jim to zřejmě zdá málo, že prostě snad umírá málo lidí, tak asi budou snažit se nějak ten bodový systém změkčit a takhle si nějak získat řidiče, moc tomu rozumím.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Podle novely trestního zákoníku už nemá být opilství za volantem od Nového roku trestným činem, nýbrž jenom přestupkem, tak to asi koresponduje s tím, co jsi právě řekl?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, to je přesně ono, to je přesně ono. Nerozumí tomu dopraváci, nerozumí tomu policisté, asi tomu nerozumějí ani ty oběti, ale velmi dobře tomu rozumí ti, co si rádi dají to pivo a ještě se jim nikdy nic nestalo a jsou rádi, že prostě si příště budou moct dát dvě, no.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nutno říci, že poslanci sociální demokracie už ohlásili, že by chtěli toto změnit, tak to jenom pro pořádek, abychom to nemalovali zase až tak příliš černě. Tobě se někdy stalo, Ivane, že by jsi sedl za volant a měl v sobě třeba to jedno pivo?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Ne, ne, ne, nestalo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Připomínám, že přepis našeho rozhovoru najdete na internetu na www.rozhlas.cz/praha, repríza se uvádí po třiadvacáté hodině dnes večer. Uplynulý týden označili novináři jako černý pro armádu. Dozvěděli jsme se hned o několika skandálech, o nacistických symbolech na helmách příslušníků mise v Afghánistánu, kouření marihuany na misi v Kosovu, potom dětská pornografie v počítačích na ministerstvu obrany, voják vyrábějící drogu a tak dále. O čem to, Ivane, podle tebe vypovídá?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak já, kdybych to měl říct jednou větou, tak co můžeme čekat od zelených mozků, bych řekl jako člověk, který absolvoval vojenskou službu 2 roky, prostě byl u vojáků a ví, že vlastně mentalita těch lidí je doopravdy zvláštní a nedá se od nich příliš mnoho nějak chytrého čekat. Tak armáda je nutné zlo. S vojáky jsou problémy vždycky a všude. Prostě teď Angličané mají skandál, jak jejich vojáci v Iráku ponižovali a znásilňovali prostě vězně a teď to ve velkém řeší, předtím měli problém i Američané. Problémy mají doopravdy s vojákama úplně všude a úplně všichni a není to prostě dáno tím nějakým systémem, je to prostě dáno těmi vojáky samotnými a já, když prostě vnímán prostě tu situaci, že si dají na přilbu nějaký odznak, tak si říkám - no, dobře, tak já prostě od těch vojáků chci hlavně teda, aby odvedli si svoji práci, k tomu potřebují mít fyzičku, odvahu, zřejmě postřeh, pud sebezáchovy, ale málokdy po nich prostě asi chceme, aby to byli intelektuálové sečtělí, kteří prostě rozumějí kontextu, historii a tak dál. Neříkám, že mají být úplně hloupí, ale nejsou to vlastnosti, kvůli kterým jdou do armády a kvůli kterým jsou v té armádě dobří, a to znamená, mně by se zdálo úplně dostatečné jim udělat povinné školení, aby vůbec věděli, co si na ty přilby dali a potom jim dát drakonickou pokutu, aby to prostě neudělali příště, ale mám pocit, že oni i sami prostě potom, když už pochopili, co se stalo, tak byli z toho celí zkoprnělí, jakou blbost vlastně udělali. Nikdo z nich to neobhajoval, nikdo si nemyslí, že byl nějaký extra chytrý, to znamená, ano, můžeme je vyhodit, ale je to možná taková nějaká jako preventivní akce, ale asi spíš tak pro společnost, pro nás, pro diváky, ale armáda se tím vnitřně podle mě příliš nezmění a jak říkám, já od nich příliš moc nečekám, to znamená, ani nejsem nějaký zděšený z toho, co se tam děje, spíš mně to přijde logické, musí se proti tomu něco dělat, ale vymýtit se to nedá.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dá se to ale bagatelizovat až takto, pokud uvažujeme o tom, že všechno nasvědčuje, zatím se ten případ vyšetřuje, že velitelé se snažili tu věc jaksi zamést pod koberec. Tam už se dá předpokládat, že by měli znát ten kontext, o kterém jsi mluvil.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak oni to bagatelizují přesně z toho důvodu, ze kterého jsem to bagatelizoval i já, taky vědí, že v tom není nějaká snaha prostě stát se nacistou. Tam z těch všech případů je nejhorší ten, kdy profesionální voják trénuje extremisty, tak to je skutečně teda špatné, tam je potřeba být extrémně přísný, ten člověk by měl skončit ve vězení, protože ten je nebezpečný, ale tihle ti jsou jenom hloupí, no. Já bych to rozlišoval doopravdy, do jaké míry ten čin je, je namířen proti demokracii, lidskosti, proti něčemu pozitivnímu, o co se ta společnost snaží a do jaké míry je to projev nějakého furiantství anebo pitomosti.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když bychom to ale zobecnili, pomohla by třeba zpřísněná kritéria pro přijímání uchazečů do armády? Z toho, co jsi řekl, z toho tvého skeptického obecného pohledu soudím, že si myslíš, že ne.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já si myslím, že ne. Oni musí být fyzicky zdatní, jak jsem už řekl, musí být prostě rychlí v rozhodování, nesmí to být lidé hloupí v tom smyslu, že by zbytečně riskovali život, ale zase nesmí to být zbabělci. Ten člověk potřebuje v té vypjaté situaci prostě i kus odvahy a nějakou chladnokrevnost a tak dále, to jsou vlastnosti, které, které jsou prostě nezbytné a jestli, nad to teda v dnešní době profesionální voják asi musí být schopen ovládat počítačovou techniku a rozumět prostě sofistikovaným komunikačním technologiím, ale, ale to jsou věci, které jsou doopravdy nezbytné. Ale chtít od něj navíc ještě nějakou intelektuální velkou výbavu, tak já myslím, že ne.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V pořadu Jak to vidí si dnes povídáme s komentátorem Deníku a spolupracovníkem Českého rozhlasu Ivanem Hoffmanem. Máme 16. listopadu, málem se nemluví o ničem jiném, než o dvacátém výročí listopadových událostí. Vím, že ses hodně zdráhal zapojit se do těch všeobecných oslav. Proč, Ivane?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak je to pravda, já jsem pokaždé, když mně zavolali z nějaké televize, rádia nebo chtěli rozhovor, tak jsem už to měl připravené a rovnou jsem hned řekl: "Nedávám rozhovory, neúčastním se besed," a tak dále, a pak jsem stejně něco málo k tomu musel napsat. Mně se k tomu špatně hovoří proto, protože jsem to viděl příliš zblízka, ze 2 metrů. Většinu aktérů těch událostí osobně znám a tak prostě jim nechci kazit oslavu, ale taky historikům jsou taky tihle ti očití svědci, to je úplná katastrofa, protože si pamatují věci, které se vůbec nehodí do těch učebnic, ze kterých se prostě potom těžko skládá taková ta jednoznačná mozaika, která se dá vyučovat. Každý je prostě komplikovaný tvor. Lidé, kteří jsou téměř národní hrdinové a zpívají jim lidé z celého světa, tak já je znám ze situací, kdy byli perfektní a chytří a měli dobré nápady, ale já je znám i ze situací, kdy byli nesmírně trapní, a to se prostě špatně jako říká a říkám, nechci historikům komplikovat práci.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Máš pocit, že je co slavit?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
A já myslím, že jo. Jenom jako člověk, který se vlastně nedíval jenom zdola na tribunu, ale který také stál na té tribuně, protože já jsem byl takový šašek, který s kytarou prostě tam hrál, proto jsem se taky dostal k mnoha věcem strašně blízko, protože ti králové nechají ty šašky, aby ji nahlédli až do kuchyně a vůbec nikdy nemají obavu ani strach a vůbec se před nima nepřetvařují, tak jsem vlastně viděl i všechny ty lidi z té tribuny jako shora a já ..., moje hlavní myšlenka je, že v podstatní nebyli ti lidé na těch tribunách, to byli náhodní hrdinové, tam mohli být jiní a ti byli zaměnitelní, ale všichni ti lidé, kteří si udělali čas a prostě nešli domů, ale šli na to náměstí, aby prostě svrhli kompromitovaný režim a ani nemyslím, že jako zlý a zločinný, to možná taky, ale především kompromitovaný, nevkusný, prostě takový, který už jim lezl na nervy, už prostě se na to nedalo dívat, jak to bylo trapné, tak tihle ti lidé jsou důležití a ti museli v sobě překonat strach, najít nějakou odvahu, museli tam přijít a těm prostě, ti mají právo slavit a ti mají právo si vzpomenout a říci - ano, to jsme udělali tentokrát dobře.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V dnešním Deníku o tom píšeš "domluvme se, že potlesk je nepovinný", už z toho důvodu, co jsi teď vysvětlil, ale snad mohu naše posluchače upozornit na to, že v galerii je možno dostat na tvoji písničku Slubili jsme si lásku, kterou jsi v listopadu 89 napsal a hrál jsi tehdy převážně na slovenských náměstích. Jak na tenhle ten song s odstupem vzpomínáš?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já jsem ho hrál jednou i na Václavském náměstí z balkona z Melantrichu v den, kdy se na den lidských práv, tuším, oznamovala kandidatura Václava Havla za prezidenta, prostě tak, tu písničku jsem hrál všemožně a je to, jednu dobu jsem měl pocit, že to byl vlastně takový jako revoluční popěvek, taková, taková agitka, věc, na kterou by prostě ten muzikant, hudebník, písničkář doopravdy neměl být vůbec hrdý. Ale pak, protože ty věci žijí si svým vlastním životem, tak jsem tu píseň slyšel i v úpravě úplně mladých lidí, kterým tenkrát bylo 9 let, muzikantů ještě s takovými dobovými kulisami, myslím, že na Slovensku se ta písnička teď hodně pouští v rádiu, víc než ten můj originál a někdy člověk je až překvapen, že se vlastně v té vypjaté situaci třeba podaří poskládat ty slova dohromady tak, že sdělí atmosféru té chvíle. Tak to se asi povedlo. Jinak, jinak je to agitka, prostě o to ..., to je věc, která uměleckou hodnotu má asi, řekl bych, bídnou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
My se dnes zabýváme úlohou médií v roce 1989, tos viděl a zažil taky zblízka, ne?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak ano, pokud jde, pokud jde o média, tak od nich se vlastně vždycky prostě čekalo, že tím, jak padne cenzura a jak už novináři nebudou ovlivňováni, takže najednou se prostě nějak strašně dramaticky zlepší. Já mám pocit, že do jisté míry ano, do jisté míry prostě ty noviny jsou asi nějaké svobodnější, ale to, s čím se tenkrát vůbec nepočítalo, bylo to, že ta pouhá absence omezení ještě vůbec nezaručuje, že bude v novinách něco chytře řečeno. Média ani tak nemají, myslím si, dneska ambici hledat pravdu, to se jen tak jako traduje, to se tak jenom říká, že jsou nějakým hlídacím psem demokracie a tak dál, ve skutečnosti média jsou dneska byznys a vydělávají na tom, že, že manipulují a že baví. Když ..., to není namířeno proti novinářům. Já si nemyslím, že by dělali špatně svou práci. Spíš mám stále pocit, že my profesionálně odvádíme práci zbytečnou, že nejde ani tak jenom o to, že se orientujeme stále na ty skandály, katastrofy, neštěstí, už těm prostě normálním lidem musíme lízt na nervy, ale je to ještě horší tím, že i důležitá témata vlastně pojednáváme v takové zkratce zkreslující, nekompetentní, velmi často povrchně, že se vlastně nedostáváme moc do hloubky a všechno je to dáno tím, že od nás se vlastně očekává, že ta média, aby se dobře prodala, budou obalem na reklamní spot. Dneska už noviny neprodávají ty myšlenky, které v nich jsou, ale reklama, která je v nich otištěná. Tím pádem pochopitelně, aby tam bylo víc reklamy, tak ubývá těch slov. Už musíme být jako struční, příliš neotravovat, hlavně se tam musí vejít nějaký sponzorský vzkaz, co si mají lidi kde koupit, jo. Tohle to je úskalí, které vlastně se před těma 20 lety nějak ani nepředpokládalo, ani jsme si to nijak neuvědomovali a mám pocit, že proto jsme na to ani nebyli připraveni a nevíme, co s tím, co s tím udělat. Možná, že cestou je internet, že prostě jsou to nějaké formy internetové komunikace, kde si lidé povídají, kde vlastně z té jejich debaty i vznikají nějaká média nového typu, ale na to já nejsem expert. To je otázka, tady by měl sedět Karel Hvížďala.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To bude sedět dnes v Kávě o čtvrté.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Aha, tak to je hezké.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Můžete si ho poslechnout. Spolu s ním další tedy mediální odborník Jan Jirák, takže to je i pro tebe, Ivane, pozvánka k poslechu dnešní Kávy o čtvrté.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Děkuju, děkuju.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To byl komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman. Přepis našeho rozhovoru najdete na www.rozhlas.cz/praha, reprízu vysíláme po třiadvacáté hodině. Ivane, za týden opět na shledanou.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já se také těším.