Analytik Filip Rožánek: Neexistuje důvod přijímat mediální zákon tak rychle. K expertní debatě ale není vůle

Návrh podle Filipa Rožánka narazil především na stovky připomínek, včetně zásadních výhrad ze strany jednotlivých ministerstev. Kritika se týkala jak samotné konstrukce zákona, tak jeho nedostatečného odůvodnění a možného rozporu s vládními legislativními pravidly.

„Vládu zaskočilo, že připomínek bylo tolik. Kdyby měla všechny vypořádat, projednávání zákona by se výrazně protáhlo,“ uvádí v pořadu Jak to vidí... mediální analytik.

Vláda nicméně od záměru převést financování veřejnoprávních médií z poplatků na státní rozpočet neustupuje. Konkrétní podoba nové legislativy ale zatím není jasná. Více by mělo napovědět jednání premiéra Andreje Babiše s generálními řediteli obou médií, plánované na 9. června.

Riziko ukvapené legislativy

„Předpokládám, že se zruší stávající zákon o rozhlasových a televizních poplatcích a nahradí ho mechanismus financování ze státního rozpočtu. Už připomínkové řízení ministerstva financí ale ukázalo řadu praktických problémů. Od nastavení procesů, které vyžadují čas, až po nutnost změny zákona o účetnictví,“ upozorňuje Rožánek.

Čtěte také

Analytik Josef Šlerka: Škrty, oslabení nezávislosti i zpravodajská poušť v regionech. Zákon o veřejnoprávních médiích je tlačen na sílu

Vláda přesto plánuje změnu stihnout od nového roku. „Neexistuje přitom žádný reálný důvod přijímat zákon v takové rychlosti a vytvářet tím nové problémy, které ukvapená legislativa přinese,“ míní analytik.

Diskuse se přitom netýká jen samotného modelu financování, ale také pojistek nezávislosti veřejnoprávních médií na vládě. „Sice vzniká pracovní skupina při senátní mediální komisi, na vládní úrovni s tím ale počítat nemůžeme. Postoj premiéra Babiše je spíše manažerský: preferuje jednání v úzkém kruhu, kde chce návrh představit ředitelům médií. V podstatě je tedy postavit před hotovou věc.“

Podle Rožánka jsou přitom podobné komise vždy do určité míry politické. „Nejsou to platformy, kde by se dalo expertně polemizovat. Na vládní úrovni o to teď ani není zájem.“

Švédsko-finský model

Argumentem vlády pro změnu je mimo jiné to, že 17 zemí Evropské unie financuje veřejnoprávní média ze státního rozpočtu. Podle Rožánka to ale není přesné. „17 zemí se skutečně rozhodlo odejít od poplatkového modelu, neznamená to ale, že přešly nutně k financování ze státního rozpočtu.“

Čtěte také

Marína Urbániková: „Koho chleba jíš...“ Státní financování veřejnoprávních médií zvyšuje riziko politického tlaku

Například Švédsko a Finsko zavedly přímý daňový příspěvek na veřejnou službu, který se zúčtovává s ročním daňovým přiznáním. „Tyto daně jsou oddělené od státního rozpočtu a každoročního rozhodování vlády. Jde o výnosy čistě vázané na veřejnoprávní vysílání,“ vysvětluje Rožánek.

Připomíná i vyjádření generální ředitelky finské veřejnoprávní společnosti Yle, podle níž by ve Finsku nikoho nenapadlo financovat média veřejné služby ze státního rozpočtu. Zejména kvůli tomu, že mají být mostem ve společnosti a nemají podléhat tomu, jak se otočí aktuální vláda.

„Pokud jsou média navázána na státní rozpočet, mění se jejich postavení podle toho, kdo je zrovna u moci. A při těchto politických otočkách politici často sklízejí ovoce ze stromů, které zaseli,“ uzavírá analytik.