Jak se stát selkou?
Martina Holcrová před časem řešila, zda zůstat v panelovém bytě a pořídit si zahrádku či chalupu anebo se rovnou odstěhovat na venkov. Zvítězila vesnice. Postupně se stala, jak sama říká, selkou na plný úvazek, byť má vysokoškolské vzdělání v jiném oboru.
O svých zkušenostech vypráví:
„Podařilo se mi vybudovat prvorepublikový vesnický dvoreček, který zužitkuje všechen odpad. Vypletý drobný plevel sypu slepicím, kachny a husy se pasou v sadu společně s kozami a ovcemi, vlky z ovocných stromů dávám na okus králíkům a zbytky v zimě podpaluji v kotli.
Kuchyňský i vhodný jatečný odpad končí ve zvířecích žaludcích, kafilerní zbytky nestojí za řeč
Kravám (mám již dvě) sypu jak řezanku z košové sekačky, tak dlouhou trávu z bubnové sekačky. Část sena nasuším, větší část kupuji. Z mléka dělám sýry – měkké čerstvé i tvrdé zrající a archivní. Syrovátkou krmím prase, pokusila jsem se o inseminaci sviňky a povedlo se. Líhnu kuřata z vlastního chovu (prodej zaplatí odchov na obnovu chovu), líhnu i na zakázku z dodaných vajec (zaplatí se provoz líhně).
Celé hospodářství obstarávám sama
Jen do úklidu sena a sklizně brambor zapojuji rodinu, manžel je trpělivým údržbářem. Z potravin kupujeme pouze mouku, rýži, cukr, sůl, koření, čaj, kávu, kakao, citrusy, vzácně olej. Mléko a mléčné výrobky, vejce, maso a masné výrobky, těstoviny, ovoce, zeleninu, luštěniny nebo brambory máme vlastní.
Šroty pro zvířata kupuji a náklady se mi daří z větší části pokrývat z prodeje ze dvora. Vlnu z oveček si zpracovávám sama – od stříhání až po pletení svetrů či ponožek. Hnůj na podzim rozvezu po poli, případný zbytek si rozdělí sousedé.
Jsem rozhodně zdravější a klidnější, než když jsem chodila do práce. A z větší části vím, co jím. Je to hodně, nebo málo? Nevím, ale cítím se být šťastná.“
Další informace najdete v internetovém Receptáři na webu www.iReceptar.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
