Iva Holmerová: Vražda jako důsledek domácího násilí? Nikdy to není náhlá příhoda z ničeho nic

Organizace Rosa, která se případy žen zavražděných jejich partnery zabývá, uvádí, že v České republice zemřelo odhadem tímto způsobem za 20 let 195 žen. Jako spouštěč odborníci označují moment, kdy žena oznámí, že od partnera odchází. Alarmující je, že nejde o ojedinělé případy, ale o opakující se vzorec rizikového chování.

„Jde o velmi složitou problematiku. Týká se to samozřejmě žen různého věku. Násilí všeobecně se ale týká i starších lidí, a jde o velice obdobný vzorec. Nikdy to není náhlá příhoda z ničeho nic,“ přitakává v pořadu Jak to vidí... lékařka, gerontoložka a proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy Iva Holmerová.

Úmluva proti násilí

Většinou je to proces, který je nějakým způsobem dlouhodobý, patologický, a tedy chorobný. „Téměř vždycky je mezi partnery chorobný vztah, dlouhodobé neporozumění. A vražda přichází většinou v době, kdy se žena rozhodne vztah ukončit. Známe ale i případy, kdy muž neunesl, že jeho žena byla úspěšná ve své kariéře. Každý z těch případů je tedy neblaze unikátní,“ popisuje lékařka.

Čtěte také

iROZHLAS

Česko neratifikuje Istanbulskou úmluvu. Blažek žádá odklad projednání o rok kvůli politické debatě

Problematikou násilí na ženách se zabývá i mezinárodní Istanbulská úmluva pod záštitou Rady Evropy. K úmluvě, která má významně přispět k prevenci násilí na ženách a domácího násilí, se Česká republika připojila v roce 2016. K ratifikaci ale ještě nedošlo. „Přesto se na ni odkazujeme. Vycházejí z ní totiž protokoly, které rozpracovávají zcela praktické preventivní postupy, jak s oběťmi násilí pracovat.“

Týká se to nejenom lékařů a zdravotnického personálu, ale také samozřejmě policistů a sociálních pracovníků. „Bohužel víme i z médií, že velmi často oběť násilí zkoušela pomoc vyhledat. Ve své rodině, u odborníků. Nikdo ji ale neslyšel. Policie případ odložila, bagatelizovala. Lékař si toho nepovšiml. Rodina nechtěla poslouchat. A to je problém. Výsledkem je pak zbytečná smrt,“ upozorňuje Holmerová.

„Praktické, banální návody, prostá řešení, normální reakce lidí jsou v těchto situacích nesmírně důležité. Nemuselo by pak jít o stovky zavražděných, ale jen o ojedinělé případy.“

Stud na špatné straně

Problematiku prohlubuje také fakt, že oběť domácího násilí, ať už je to žena nebo senior, ochromuje stud, a svoji situaci před okolím maskuje.

Čtěte také

Bojíme se, abychom nebyli za práskače, proto raději mlčíme, míní Lucie Hrdá

Podle gerontoložky je situace možná ještě závažnější u starších lidí. „Senioři velmi často cítí zodpovědnost za historii, za výchovu, za něco, co se třeba stalo v dětství a co si, dejme tomu, celou dobu vyčítají.“

V partnerských vztazích ale hraje často velkou roli i to, že oběť touží za každou cenu rodinu udržet pohromadě. „Ano. vždycky se dá najít dobrý důvod pro to, aby se to neřešilo. Vraťme se třeba k tomu studu. Vždyť se to stává každému z nás. Když se setkáme s agresí v rámci nějaké banální situace, nejčastější z pocitů, který máme, je stud. Ptáme se sami sebe, proč se to stalo zrovna nám. A jestliže jde o závažné násilí, je toto proč jistě daleko větší a daleko závažnější a pocit studu možná daleko významnější,“ uzavírá Iva Holmerová.