Přepis: Jak to vidí Iva Holmerová – 2. srpna 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková. Jako každý všední den i dnes vám nabízím rozhovor o dění kolem nás. Jsem ráda, že pozvání přijala Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Paní docentko, dobrý den.

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Naši pozornosti neujde zátěž veder pro organismus, prevence domácího násilí a mimo jiné se zastavíme také u obálky jednoho prestižního časopisu a sendviče. Přeji nerušený poslech. Teploty opět stoupají, jak upozorňují experti, úmorná horka přinášejí i řadu zdravotních rizik. Někteří lidé mohou trpět nespavostí i stresem. Roste agresivita, mohou trpět nedostatkem motivace. Navíc vysoké teploty mohou zhoršit stav duševně nemocných, paní docentko, jak vy snášíte toto, no, téměř tropické léto?

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Já, já to snáším velice dobře. Já mám ráda tepla, mám ráda teplá léta a myslím si, že tohle to léto je relativně normální, že to je takové léto, na které jsme v podstatě zvyklí. Není to léto, jak jaké vídáme třeba někde ve Středomoří a nakonec už máme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Myslíte?

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Myslím si, že ano, a protože byly i chladné dny, bylo poměrně dosti deště v některých oblastech a myslím si, že to není až tak extrémní. A navíc teď, možná tahle ta otázka by byla spíš bývalá aktuálnější třeba v červnu, kdy opravdu ta vedra byla značná, ale teď už máme /souzvuk zvuků/, teď už máme po svaté Anně, která je chladna z rána, přece jenom už je to myslím cítit. A myslím si, že pro nás, i pro ty, kteří nemají rádi vedra, já je teda mám ráda, se musím přiznat, ale i proti, pro ty, co nemají, tak je taková určitá úleva v tom, že si mohou vyvětrat ráno nebo večer, že mohou vlastně veškeré nebo různé i ty namáhavější aktivity přesunout ráno nebo na podvečer a mohou se prostě tomu největšímu vedru, které nás ještě čeká, se na to docela těším, se musím přiznat, ke konci týdne, tak, tak se mu mohou samozřejmě vyhnout. Ale nechci to jako lékař podceňovat, protože samozřejmě ti, kteří jsou ze zdravotního hlediska nějak rizikový zejména, hypertonici nebo lidé, kteří mají kardiovaskulární problémy a podobně, tak opravdu by měli být opatrnější. Ono někdy je to záludné, protože ta vlhkost vzduchu může být vyšší po těch deštíkách nočních a když potom nastane opravdu to horko, tak, tak by se samozřejmě měli šetřit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Víme, že Iva Holmerová je středomořský typ.

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Má ráda, má ráda teplo. Ano, tak jako já se na to ještě dívám pohledem gerontologa, když dovolíte, protože vždy, když nastanou horka, tak padají takové otázky ze strany novinářů, jak starší lidé snáší ta vedra. A ono to je takové trochu paradoxní, když zachováme tyhle ty, tahle ta opatření, která jsem vyjmenovala, čili nikoliv nadměrná aktivita na, zejména prostě v těch, v těch nejteplejších dnech a podobně. Vyvětrat si ráno prostě a podobně hydratovat zejména dostatečně pít. Tak vidíme, že starší lidé ty vyšší teploty snášejí relativně dobře, právě ve srovnání s těmi rizikovými skupinami s těmi kardiaky a podobně. A navíc u těch starších lidí, u nás tedy starších lidí dochází k tomu, že se prostě tak nějak výhřejí, že spousta různých svalových potíží a podobně se uvolní. Takže já vídám i v gerontologickém centru v těch teplejších dnech často to, že pracovníci jsou naprosto vyčerpaní, protože opravdu se snaží donášet tekutiny, podporovat prostě pacienty, aby, aby i dostatečně pili a tak dále a pacienti tím, že jsou ve vyvětraných místnostech, že odpočívají, že ta rehabilitace se přenáší spíše nebo přesouvá na ráno a na podvečer, tak se cítí docela dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
To by tvrdila nyní moje třiaosmdesátiletá maminka.

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Ano, možná takový trochu gerontologický paradox, takže my si stěžujeme na vedra, ve kterých musíme pracovat, ale jestliže můžeme odpočívat, tak to může být příjemné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Paní Holmerová, jaké aktivity by byly tedy zejména pro ty starší ročníky v takovém období v létě vhodné?

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Ono asi nelze úplně paušalizovat, protože vyšší ročníky to jsou vlastně lidé 65 nebo senioři jsou lidé 65 plus až po nějakých 100 plus samozřejmě. A tady samozřejmě to jsou nebo jsme lidé, kteří, kteří mají různé i zdravotní problémy a tak dále. Takže mohou být starší lidé, kteří vycházejí do hor a podávají tam skvělé výkony. Navíc v těch horách je možná příjemněji, zejména v těch letních měsících a mohou to být lidé, kteří opravdu se potřebují šetřit jo. Ale já bych a používat eventuálně určité pomůcky při chůzi. Velice bych doporučovala třeba nordic walking, prostě chůzi chůzi, která dělí tu zátěž těla na všechny 4 končetiny a ten pohyb se stává zdravějším.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Náš, naši kolegové v regionu informovali o tom, že na horách v Královéhradeckém kraji přibývá úrazů po pádu z elektrokol. Týká se to především Orlických hor a v nich hlavně seniorů.

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Já bych řekla, že elektrokolo je úžasný vynález, protože ulehčí vlastně ten pohyb na kole. A člověk se může pustit i tam vlastně, kde to dříve nebylo možné. Ale musí tak činit ostatně jako vše ostatní v jeho životě rozumně a kriticky. Protože, když si zapne potom ten nejvyšší stupeň podpory, tak skutečně to kolo, elektrokolo může jet nebezpečně rychle. A vlastně člověk tu situaci nemusí zvládat, takže to je takové varování opravdu tím, to elektrokolo je skvělý, skvělý vynález, skvělá pomůcka, ale je to prostě špatný pán. Jestliže začneme závodit s elektrokoly, tak je to špatně. Ale já bych se u té cyklistiky a starších lidí ještě chtěla docela zastavit, protože to považuji za nesmírně důležité. Vy jste mluvila o tom, že to jsou pády na horách, tak tam je to opravdu nebezpečné, nějak se pouštět do nějakých strmých sjezdů anebo prostě zbytečně zvyšovat rychlost, ale já bych řekla, že asi vůbec u nás bychom měli pro bezpečnost cyklistiky udělat daleko, daleko, daleko více, než činíme dosud a když srovnáme třeba jenom ta, nejenom ta, ty hory, horské terény, ale vůbec terény prostě bezpečnost cyklostezek, tak vidíme, že v České republice máme takové ty krátké, úžasné cyklostezky, které jsou vyasfaltované, vyznačené, vybavené různými altánky, osvětlené. Ale prostě jsou to úseky tří, čtyř, pěti, šestikilometrové. Nechci to teď nějakým způsobem zesměšňovat. Samozřejmě je to krásné, i když jedu po takovéhle cyklostezce. Ale ukazuje se, že ona brzy končí a zpravidla potom ten provoz veden nějakým docela nebezpečným úsekem. Já se musím přiznat, že jsem se teď těšila tohle to léto, že budu jezdit do práce, do práce na kole, ale prostě ten pražský terén je tak náročný a někdy tak rozkopaný a tak nepřístupný, že skutečně je to velmi, velmi problematické. A já se tam musím pohybovat po dálničním přivaděči, po velice frekventované silnici. Po silnici, která je rozkopaná, po silnici, která je svedená vlastně nebo několik, několik přístupů, které jsou vedené pod 1 nebo přes 1 železniční přejezd. A já z toho mám takový trapný pocit, že vlastně, když pomalinku předejdu a snažím se být slušná, když předjedu vlastně všechna ta auta před tím železničním přejezdem. A potom si tou svojí dvacítkou jedu od toho přejezdu a všechna ta auta za mnou, protože by mě měla objíždět tady metr a půl, tak jsem to potom už neopakovala, protože mi to připadalo bezohledné a neslušné i vůči těm automobilistům. Čili prostě myslím si že, myslím si, že bezpečnost dopravy vůbec pro staršího, nejenom pro starší lidi samozřejmě, ale bezpečnost cyklistického provozu to je něco velikého, to je prostě něco, kde máme obrovský dluh. A když vyhlédneme za hranici do Německa a vidíme, že vlastně kolem každé frekventované silnice vede bezpečná cyklostezka, tak já jim normálně závidím, se musím přiznat a je pravda, že tam jezdíme a tyhle ty cyklisticky užíváme a já bych si velice přála, abychom mohli jezdit po bezpečných cyklostezkách, nejenom starší lidé, ale vlastně všichni, protože těch, těch úrazů cyklistů, ale také chodců a prostě a tak dále je zbytečně mnoho u nás. Takže prostě bezpečnost cyklistické dopravy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Bezpečnost cyklistické dopravy, na to navážeme další kapitolou, a to bezpečnost života. Posloucháte postřehy gerontoložky Ivy Holmerové. Paní docentko, v poslední době se více hovoří o takzvané femicidě, o vraždách žen. Často jde o důsledek domácího násilí, pronásledování, stalkingu. Organizace Rosa, Centrum pro ženy spočítala takové případy v České republice za 20 let a zjistila 195 vražd žen. Tím spouštěčem většinou bývá oznámení žen, že odchází od svého partnera. Počty takových případů stoupaly zejména během pandemie koronaviru a většinou jde, jak vlastně vysvětlují odborníci o opakující se vzorec rizikového chování. Otázka je, zda na kolik to umíme podchytit včas?

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
To je těžká a složitá otázka. Samozřejmě se to týká žen různého věku, týká, násilí všeobecně se týká velmi také samozřejmě starších lidí a je to, je to velice obdobný, obdobný vzorec. Vy jste už hovořila o tom, že to nikdy není taková náhlá příhoda zničehonic, že by bylo vše v pohodě a najednou vražda v té rodině, vražda ženy. Většinou je to proces, který je nějakým způsobem dlouhodobý, patologický, tedy chorobný v podstatě. Je tam, je tam chorobný vztah mezi těmi lidmi, neporozumění. Ano, říká se, že nebo je prokázáno, že velmi často k tomu dochází poté, co ta žena už nějakým způsobem se rozhodne ten vztah skoncovat, ale taky známe příklady v podstatě rodin nebo příklady párů, kdy docházelo nebo došlo k tomu, že ta žena byla úspěšná ve své kariéře. A vlastně muž se s tím nedokázal nějakým způsobem srovnat a že vlastně prostě to vše vyústilo v pokus o vraždu. Takže, takže asi zřejmě nebo zcela jistě vlastně každý z těch případů je bohužel tedy neblaze unikátní. Dochází k němu po nějakém dlouhém vývoji a problematikou násilí na ženách se vlastně zabývá i mezinárodní úmluva pod záštitou Rady Evropy. Istanbulská úmluva u nás proti násilí na ženách. Já teď poprosím právníky, aby, aby neposlouchali, protože moje komolení názvů různých, různých dokumentů právnických je asi hrozné, ale snad jsem to řekla alespoň rámcově správně, správně. Je to úmluva, kterou vlastně Česká republika sice podepsala téměř před desetiletím, myslím. Ale v podstatě ta úmluva nebyla ještě ratifikována, což vlastně znamená, že nebyla zcela zavzata vlastně do naší, do naší legislativy, takže se na ni odkazujeme. Ale, ale zatím prostě to, to není takové jako, jako by si asi mnozí z nás přáli. A na tu úmluvu navazují samozřejmě potom také další dokumenty, které z ní vycházejí. A jsou to takzvané protokoly, protokoly, které vlastně rozpracovávají na základě této úmluvy různé zcela praktické postupy a mimochodem také se jedná o praktické postupy třeba lékařů a různých pracovníků, kteří vlastně by měli hrát významnou roli v těchhle těch otázkách, tedy nejenom lékaři, zdravotnický personál, ale také třeba policisté, sociální pracovníci a tak dále. A to je celý komplex opatření, která vlastně by měla působit preventivně. Prostě jestliže se lékař setká s nějakým násilím nebo se stopami násilí u té ženy, tak, tak by nějak, tak by se tím měl dále zabývat, měl by tomu věnovat pozornost. Měl by to potom sledovat. To samé, to samé policista, protože, když a já to znám jenom mediálně, já nejsem odborník na tuhle tu problematiku, ale zkuste také se mnou zavzpomínat, že když v podstatě se v médiích objeví taková nějaká zpráva o vraždě ženy nebo prostě o tomhle tom fatálním vyústění vztahu o nějakém násilí, tak většinou to je tak, že ona vyhledala určitou pomoc, jak ve své rodině tak, dejme tomu, těch profesionálů. Ale zpravidla je to nějaká taková nešťastná souhra náhod, že vlastně nikdo, policie to nějakým způsobem odložila, bagatelizovala. Lékař si toho v podstatě nepříliš povšimnul. Také to odložil, rodina to možná nechtěla ani tolik poslouchat. Byl to problém, který se jim nechtělo řešit a potom vlastně a další a další a potom, když to všechno se dá dohromady, tak je to vlastně o té neblahé souhře náhod a vyústí to fatálně a je možné, že kdyby, to kdyby je vždycky problém, ale kdyby prostě někdo tam zasáhnul, někdo prostě podal trestní oznámení, někdo prostě to řešil. Někdo se tím zabýval v rodině, kdyby mohla najít podporu, kdyby měla nějaké, v uvozovkách, ucho kam může zavolat, když to prostě se zase dále zhoršuje, tak prostě to fatální vyústění by nemuselo být. Takže prostě praktické, banální návody, prostá řešení, lidská řešení, normální reakce lidí jsou v těchhle těch situacích nesmírně důležité a nemuseli by to být bohužel teda ty stovky, ale jen tedy ojedinělé případy, kterým asi, asi stejně nelze zabránit. To je pravda, nelze všemu zabránit, ale pravděpodobně té většině ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ono často se ta oběť domácího násilí, ať už je to žena anebo senior, jednoduše na tom počátku stydí vůbec před tím okolím, maskuje to.

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Ano, to je, bych řekla, všeobecný, všeobecná situace, která je možná právě ještě závažnější u těch starších lidí, u těch seniorů, protože tam je mnoho faktorů. U těch partnerů je to opravdu takové partnerské a tam ty, tam není taková nějaká zodpovědnost, dejme tomu, ještě za tu historii, za tu výchovu, za něco, co se třeba stalo v dětství. A co si, dejme tomu, ten starší člověk celou dobu vyčítá sám sobě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A možná, paní Holmerová, často žena setrvává podle výpovědí, co známe z médií s tím násilnický partnerem. Podotýkám, bývají oběti domácího násilí i muži, ale s tím partnerem prostě ten druhý zůstává jaksi v zájmu udržení rodiny, když jsou tam děti.

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Ano, ono se vždycky dá najít nějaký takový dobrý důvod pro to, aby, aby se to neřešilo. A i ten, i ta otázka studu samozřejmě prostě. Ono se to stává vlastně každému z nás, když se setkáme s nějakou agresí v podstatě, protože jeden z těch pocitů, které máme i v případech takové nějaké banální agrese, třeba já nevím, při řešení nějaké dopravní situace nebo prostě naprosto běžné banální situace v životě, tak vždy tam prostě hraje roli nějaký ten pocit studu vlastně, proč se to stalo, zrovna mně, proč se to stalo zrovna mně. A jestliže to je opravdu závažné násilí, tak takto, proč je jistě, jistě daleko větší a daleko závažnější a ten pocit studu možná daleko významnější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vysvětluje proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, gerontoložka Iva Holmerová. Britská královna Alžběta II. v rámci červnových oslav a platinového jubilea, uplynulo totiž 70 let od jejího nástupu na trhu, ukázala, že má smysl pro humor. Stala se hlavní hvězdou skeče, ve kterém si dává čaj s populární animovanou postavičkou medvídkem Paddingtonem. Vzájemně si vyznávají lásku k sendvičům s marmeládou. Vy, paní Holmerová, znáte velmi dobře Anglii, jezdíváte tam velmi často pracovně i soukromě, jak vnímáte vlastně tu popularitu panovnice?

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Já si myslím, že ta popularita, ta popularita vychází z toho, že Alžběta II. se chová velice lidsky, velice skromně a právě, že má možná ten smysl pro humor, to si myslím, že je taková klíčová věc. Vlastně pamatujeme všichni asi to zahájení ještě olympiády v Londýně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ano.

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Kdy ona vlastně přiletěla padákem do té královské lóže. Respektive kdy vlastně to vystoupení bylo sestříhané tak, že vlastně ona přichází /souzvuk zvuků/ ano Agent 007, vychází z Buckinghamského paláce, myslím nasedá do helikoptéry a přilétá ta helikoptéra. Potom někdo seskokuje padákem a královna se najednou ocitá z nenadále v té královské loži. Takže to bylo takové docela povedené vystoupení, které, které měla velkou popularitu. A myslím si, že Britové, kteří mají, řekla, bych možná podobný smysl pro humor jako my, to uvítali velice vstřícně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A já se vám líbí ten /souzvuk zvuků/.

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Já se musím přiznat, že miluji, já se musím přiznat, že miluji tuhle tu scénku a že zejména v tom kontextu světovém, prostě v té situaci konfliktů, agresivity, obrovském nabubřelosti některých politiků a podobně, tak ta, ta vlastně schopnost královny, která si umí udělat legraci sama ze sebe v tomhle tom, v tomhle tom videoklipu, tak mě naprosto fascinovalo. Já se musím přiznat, že jsem si medvídka Paddingtona královnu přehrávala jako malá mnohokrát a mnohokrát. A jako mě to nesmírně bavila, skoro dojímala, se musím přiznat, právě v kontextu téhle té doby. On ten medvídek vlastně k ní přichází na čaj, zvedá si klobouček, vytahuje si z něho sendvič s marmeládou a královna má na stolku položenou kabelku, ze které vlastně, když jí medvídek ukáže ten /nesrozumitelné/ sendvič, tak ona vlastně velice jaksi úsporně, ale také prostě říká, že ona má také svůj sendvič a z té své kabelky na stole si vytahuje nezabalené sendvič, který tam má uložený a říká, že to je for later, že to bude na později, bude mít také ten sendvič. Medvídek se napije ještě rovnou z té konvičky a potom se spolu podívají na tu, na tu přehlídku vojska nebo na tu slavnostní, na ten slavnostní ceremoniál, který vlastně tam je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dalo by se popularita tohoto medvídka Paddingtona, přirovnat třeba popularitě oblibě našeho tuzemského Krtečka?

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Já myslím, že ano, já si musím přiznat, nejsem odborník na medvídka Paddingtona. Já možná, možná více rozumím třeba některým jiným postavičkám, ale, ale zatím vnoučátka, kterým je 6 a 5 let, tak jaksi medvídka Paddingtona nemají mezi těmi nejoblíbenějšími. Takže já myslím si, že medvídka Paddington mám daleko raději zatím já než moje anglická vnoučátka. Takže, takže nejsem tedy zatím, zatím odborník, ale, ale myslím si, že to je všeobecně velice, velice populární postavička.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
K medvídkovi Paddington Novy před několika lety ukrajinské verzi propůjčil svůj hlas tehdy ještě jenom v uvozovkách, populární herec a komik Volodymyr Zelenskyj. Samozřejmě nyní má úplně jiné starosti. Ostatně je to prezident Ukrajiny. Pozornost nyní ale poutá jeho manželka Olena, první dáma Ukrajiny, nedávno absolvovala svou první zahraniční cestu, respektive jako první zahraniční dáma vystoupila s projevem v americkém Kongresu. 44letá scenáristka se nyní objevila na obálce prestižního módního časopisu Vogue. Ten text má titulek portrét odvahy a paní Zelenská v něm popisuje vlastně, jak prožíváte nejstrašnější měsíce svého života stejně jako všichni Ukrajinci, že touží po vítězství a ty snímky vyvolaly docela diskuzi. Podle některých uživatelů sociálních sítí by se na prestižních fotografiích měli objevovat spíše opravdoví hrdinové, jako jsou vojáci, lékaři nebo dobrovolníci. Co si o tom myslíte?

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Já si myslím, že sociálním sítím se málokdo zavděčí zcela. Takže kritiku sociálních sítí bych nebrala jako takovou závažnou. Ano, já, já osobně se snažím nesledovat, protože možná to sledování sociálních sítích příliš, příliš na náladě nepřidá. A co se týká toho portrétu odvahy, no vezměmě to, že vlastně nedávno zahynul před dvěma dny vlastně na Ukrajině z nejbohatších lidí ve svém obydlí, že vlastně zahynuli mnozí lidé, kteří byli daleko, daleko od fronty. Prostě setrvání na Ukrajině, setrvání jaksi vůbec v té zemi, je určitým projevem odvahy samozřejmě. A vezměme to, že vlastně manželé Zelenští byli na seznamu vlastně těch nejohroženějších osob, vlastně byli v hledáčku vlastně ruské tajné služby a podobně. Takže nepochybně to o odvaze je, ze strany paní Zelenská, už ta cesta do zahraničí a zase zpět, kdy on vlastně vlastně deklarovala, že setrvá se svojí rodinu a setrvávají na Ukrajině, tak to si myslím, že je skutečně portrét odvahy. A vlastně tak já nepatřím k odběratelům časopisu Vogue, tak nemohu se k tomu vyjádřit zcela kvalifikovaně, ale, ale je to prostě módní časopis, který zase stylizuje samozřejmě ty lidi, které fotografuje. Já ty fotografie jsem viděla s paní Zelenskou a pro mě tam není opravdu nic, co by mě uráželo. Já spíš patří k jejím obdivovatelům. Vlastně to, že jo taky vlastně prezident Zelenský vystupuje stále ve svém, ve svém taky tričku nebo v bundě a podobně, tak je to také určitá stylizace a je to vlastně takové ztotožnění se vlastně s těmi, kterým velí jako nejvyšší velitel ukrajinských vojsk, tak to má svou logiku, ale nevidím důvod, proč by, proč by paní Zelenská měla chodit také v zeleném tričku. Nehledě na to, že to opravdu spíše je ta stylizace, určitě žijí v takovém prostředí, kdy se mohou normálně obléknout. To asi není tam tak taková kritická situace v tom prezidentském paláci. Něco jiného je u lidí na frontě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jenom, abych přiblížila možná ty fotografie, tak na jedné paní Zelenská stojí vedle skupiny vojákyň na letišti Antonov, v Hostomelu. Na jiné objímá svého manžela v jeho kanceláři. Na dalším snímku sedí na schodech v krytu obklopena pytli naplněnými pískem. Paní Holmerová, jako o hrdinech se nyní konkrétně v České republice skloňují nejvíce asi hasiči, kteří vlastně bojují s mohutným požárem v Českém Švýcarsku a ten dokonce pomáhal hasit na jednom starém dvouplošníku Antonov osmaosmdesátiletý Vladimír Pavlata pro Deník N popsal, jak zápolí s ničivým živlem. Kdo jsou nebo kdo je pro vás opravdový hrdina?

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Těžká otázka, určitě to je tento pán. Určitě jsou, to jsou prostě ti, kteří nasazují, nasazují život a vlastně ocitají se v nebezpečných situacích a řeší ty nebezpečné situace. A řeší je tak, že jsou si vědomi, že ty situace jsou nebezpečné, ale snaží se opravdu zachovat, zachovat opatření tak, aby to bylo co nejbezpečnější pro ně samotné i pro jejich okolí. To si myslím, že je vlastně takový atribut toho hrdinství, že hrdinou není jenom ten, kdo se prostě vrhá do nějaké situace bez rozmyslu a riskuje nejenom třeba svůj život a život svých ostatních. Ten věk to je krásná záležitostech, to je krásná číslovka. Vlastně ukazuje to, že věk, věk jaksi kalendářní je jenom kalendářní věk, že lidé mohou být mladí až do toho nejvyššího věku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Postřehy názory doc. Evy Olmerové, ředitelky Gerontologického centra, proděkanky pro zahraniční vztahy Fakulty humanitárních studií humanitních studií Univerzity Karlovy. Děkuji za váš čas a přeji vám krásné léto, na slyšenou.

Iva HOLMEROVÁ, lékařka a ředitelka Gerontologického centra v Praze
Děkuji za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.