Bojíme se, abychom nebyli za práskače, proto raději mlčíme, míní Lucie Hrdá

30. červenec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Domácí násilí

Domácí a sexuální násilí je pro společnost stále tabu. Proč jsme k těmto věcem slepí? Proč se oběti s tím, co je potkalo, tají a nechtějí to zveřejňovat?

„Organizace, které pomáhají obětem domácího násilí, zaznamenaly v lockdownu nárůst až o 40 %, ale na policii se obracelo mnohem méně lidí. To ukazuje, co je domácí násilí za problém. Vy se můžete nenápadně pokusit požádat o pomoc, ale když jste s tím násilníkem zavřeni v karanténě nebo v lockdownu a nemůžete od něj odejít, tak je velmi těžké to začít řešit,“ říká v pořadu Jak to vidí... advokátka Lucie Hrdá.

„Shromažďujeme materiály, jak vypadají reálné rozsudky ve věcech domácího a sexuálního násilí, aby si lidi uvědomili, jak málo se tyto věci trestají a jak moc často jsou bagatelizovány ze strany soudu. Chceme na soudy tlačit ze zdola, přes veřejnost a přes média, potřebujeme upozorňovat na to, co se děje.“

Palec v pěsti je volání o pomoc

V současné době se medializuje mezinárodní znak, kterým dávají oběti najevo, že potřebují pomoc a to prostřednictvím zaťatého palce a prsty obtočenými kolem palce do pěsti. Dobrá zpráva je, že policie by měla začít školit policisty na vnímání tohoto mezinárodního signálu.

Je velký rozdíl mezi vnímavosti k domácímu násilí a mezi tím, co s tím potom děláme. Bojíme se, abychom nebyli za práskače nebo aby nestíhali nás, když se nic nevyšetří.  Podle Lucie Hrdé jsou takové obavy zbytečné.  Pokud se v našem okolí něco toxického děje, měli bychom na to příslušné orgány upozornit. Můžeme tím nějakému dítěti zachránit život nebo dětství.

Další témata rozhovoru: sexuální výchova v České republice a válka o bikiny.

Spustit audio

Související