Domácí násilí je třeba stopnout v zárodku, upozorňuje Ivana Dlouhá
I facka bez následků, která padne za zavřenými dveřmi, je domácí násilí. Je třeba říct: bylo to poprvé a naposledy, pokud se to bude opakovat, je konec.
Ale co když není kam jít? „Mám prožít dvacet let v nespokojeném manželství, kde budu týraná? To je lepší být půl roku v azylovém domě a začít nový život,“ říká psychoterapeutka Ivana Dlouhá. Jsou tři druhy domácího násilí: fyzické, psychické a sexuální. „Psychické násilí začíná třeba vydíráním typu: ty mě nemáš ráda, ty pro mě nic neuděláš. Ten druhý se pak snaží vyhovět, vzdává se přátel, mění se osobnostně a nedokáže už násilí relevantně vyhodnotit.“
Nejvíc násilí na ženách páchají podle statistik středoškolsky vzdělaní muži. „Domácí násilí teď mírně stoupá. A stále více ho páchají i ženy na mužích, kteří se o tom stydí mluvit.“
Agresivní jsou i malé děti na pískovišti
Agresivita roste i mezi malými dětmi. „I na pískovišti se vezmou do kravaty, a to chodí do školky. Každé dítě by mělo mít mantinely. Nemělo by se dívat na filmy, ve kterých se vraždí. Děti to chápou jinak. Co vidí, chtějí vyzkoušet. Ještě si neuvědomují, že mohou někomu ublížit,“ dodává psychoterapeutka Ivana Dlouhá.
Dá se poznat, že bude partner násilník? Odráží se domácí násilí na zdraví? Více uslyšíte ze záznamu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
