Přepis: Jak to vidí Lucie Hrdá – 30. července 2021

30. červenec 2021

Hostem byla advokátka Lucie Hrdá. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vítejte u rozhovoru na aktuální témata. Dobrý den přeje Zita Senková. Pozvání přijala advokátka Lucie Hrdá, specialistka na pomoc obětem trestných činů, dobrý den.

Lucie HRDÁ, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zamyslíme se zejména nad příčinami nárůstu domácího násilí, nad vnímáním a postoji veřejnosti i systému k této problematice, nad sexuální výchovou v České republice. A neujde nám například ani válka o bikiny, nerušený poslech. Epidemie koronaviru, kdy mnoho lidí muselo zůstat doma nebo si předělat pokoj na pracovnu, podle odborníků přispěla k nárůstu napětí a konfliktů v mnoha rodinách. V některých případech to vyústilo až v násilí. Často obavy z nákazy nebo ztráta zaměstnání či ztížené životní podmínky, vedly mezi lidmi v rodinách k hádkám i k násilí. Paní Hrdá, jakou máte zpětnou vazbu? Možná jak vy sama jako matka jste vnímala toto období tyto změny, částečně ještě trvají.

Lucie HRDÁ, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
Já jako matka, tak první vlna byla komplikovaná, protože já jsem v té době měla tříleté děti, které to vnímaly, ale myslím si, že oni to nevnímají, že jsou ještě malý, ale najednou byly bez babiček, bez dědečků, nikam se nesmělo, zoo byla zavřená všechno. Takže oni se rozhodly, že jsou miminka zpátky. Takže se muselo, jako plíny chtěly. Chtěly pít z lahvičky, přestaly mluvit úplně a trvalo jim to asi měsíc, než jsme se stabilizovaly. Takže my jsme rozhodně doma vnímali. A co se týče rodin, které jsou zasaženy nějakými toxickými vztahy, tak tam to určitě mělo svůj vliv, podle organizací, které pomáhají obětem domácího násilí, tak tam byl nárůst až o 40 %. Ale důležité je říct, že sice tyhle organizace zaznamenaly vzrůst poptávky po pomoci oběti trestné činnosti. To znamená, že tam se mnohem víc žádalo, konzultovalo volalo. Ale přitom policie říká, že na ní se obracelo mnohem méně lidí. A řekla bych, že to je velmi signifikantní, protože to ukazuje, co vlastně domácí násilí je za problém, že vy se můžete nenápadně pokusit požádat na nějakém chatu o pomoc, můžete se pokusit zjišťovat, jak mám utéct a podobně, ale když s tím násilníkem jste zavřený v karanténě nebo v lockdownu a nemůžete od něj odejít, tak je velmi těžké, třeba jít na policii a začít, chtít to začít prověřovat. Zejména, když třeba v první vlně, v druhé vlně už se to lišilo podle mých informací v a první vlně spousta lokálních policií odmítala pachatele vykazovat s tím, že nemají, kam jít. Takže tam určitě byl ten rozdíl prostě v tom, co si ta oběť mohla dovolit vůči pachateli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je vůbec v České republice jasně definováno, jak a kdy vyhodnotit situaci jako domácí násilí. Jak už vlastně vyplynulo i z vašich slov, ohrožení mají často i strach, vyhledat tu pomoc, obávají se třeba odmítnutí ze strany úřadu nebo zlehčování. Jaká je legislativa?

Lucie HRDÁ, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
No, legislativa je jasná, my máme v trestním zákoníku trestný čin § 199, týrání osoby žijící ve společném obydlí, který nám celkem jasně definuje, co je to domácí násilí. Plus máme ještě spoustu dalších trestných činů, pod které můžeme domácí násilí podřadit. A důležité je, aby ty orgány činné v trestním řízení, které přijímají oznámení na domácí násilí, nevnímaly pouze ten poslední incident, kvůli kterému je to nahlašováno izolovaně. Ale aby se snažili zjistit, jaký byl kontext, co tomu předcházelo, protože máme velkou, bohužel zkušenost s tím, že pokud se vnímá pouze ten jeden incident, tak velmi často je to odkládáno třeba na přestupek nebo je to vyhodnoceno jako krádež, protože prostě vzali mobil, rozmlátil jí ho. Ale už se tam nevidí ten kontext toho, co bylo třeba 2 roky předtím, a když se to bere v tom kontextu, tak už je to dlouhodobé týrání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Loni na jaře mimochodem se objevila myšlenka, že by obětem domácího násilí mohli zejména v době toho nouzového stavu pomáhat třeba poštovní doručovatelé, kteří pravidelně chodívají do domácností, mohou si mnohé všimnout, že by třeba při předání zásilky mohli nabídnout pomoc.

Lucie HRDÁ, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
Kdy jste naposled viděl svého pošťáka? Já tam vždycky vidím jenom lísteček, že jsem nebyla doma. Občas včetně lockdownu teda. Ale takhle samozřejmě každý bdělý člověk, který se snaží reagovat na nějakou poptávku pomoci nebo je vidí, že je někde něco špatně, tak je skvělej. Teď jsem zaregistrovala, že policie by měla začít školit své příslušníky na vnímání toho mezinárodního signálu se zaťatým palcem a prsty obtočenými kolem palce do pěsti, což je nově zaváděný mezinárodní znak, kterým obětí domácí násilí žádají o pomoc, když nemůžou mluvit. Takže pokud by si toho někdo všiml, tak je to samozřejmě super.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A jsme vnímaví, paní Hrdá, podle vašich zkušeností?

Lucie HRDÁ, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
Já myslím, že vnímaví jsme, protože mně spousta lidí říká, já vím, že se to děje támhle nebo spousta mých klientek, které třeba byly týrané v dětství nebo i klientů, tak mi říkají, u nás to věděl každý okolo. Ale máme velký rozdíl mezi tou vnímavosti a tím co s tím potom děláme, protože máme taky velkou obavu z toho, abysme nebyli za práskače. Anebo když se náhodou nic nevyšetří tak, aby potom nestíhali nás pro nějaké křivé obvinění. A tady bych vždycky řekla, že pokud se jedná o malé děti tak bych vůbec se nerozmýšlel na tom, jestli něco nahlásit nebo ne a hlavně, že ten, kdo to nahlašuje, není povinen předkládat žádné důkazy. Důkazy si zajišťuje policie. A musí si je vyhodnotit soud. Vy to jenom nahlásíte a tím splníte nějakou povinnost, kterou můžete nějakému dítěti zachránit život nebo dětství.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Četl jsem, že domácí násilí má dokonce, byť jde v první řadě samozřejmě o zdraví a mnohdy i život ekonomický aspekt, protože podle třeba loňských údajů z Národního plánu prevence domácího násilí přichází republika kvůli těm domácím útokům zhruba o 14,5 miliardy korun. Jsou to částky nebo ty sumy představují ztráty kvůli pracovní neschopnosti těch obětí poškozených a výdaje na léčbu oběti.

Lucie HRDÁ, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
Ano, výdaje na výjezdy, policie třeba a podobně, a to si musíte ještě vzít, že vlastně spousta tam jsou ještě třeba znalecké posudky, které jsou hodně drahé a podobně, takže když někdo říká, že to je věc, která se ho netýká, protože on to doma nemá, tak to není pravda. To je věc, která zasahuje všechny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak ste pokročila nebo se posouváte v přípravě databáze trestných činů domácího násilí i sexuálních trestných činů?

Lucie HRDÁ, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
My teďko tu databázi máme teda rozdělenou do několika kroků. Primárně teď řešíme trestný čin znásilnění, kdy se snažíme o kvalitativní analýzu shromážděných analyzovaných rozsudků s kolegou Danielem Bartoněm. A máme k tomu k dispozici studenty. Nicméně ta práce je komplikovaná a jde hrozně pomalu, takže to je jako věc na roky bych řekla v. Současné době je pro mě důležitější ten projekt databáze excesy excesivních rozsudků ve věcech sexualizovaného a domácího násilí, kterou zveřejňujeme v iniciativě Bez trestu na stránkách www.beztrestu.cz, kde vlastně shromažďujeme to, jak vypadají rozsudky, aktuální rozsudky, reálné rozsudky, celý text je tam vždycky rozsudků, ve věcech znásilnění nebo domácího násilí, aby si lidé uvědomili, jak málo se tady tyhle věci trestají a jak moc často jsou bagatelizovány ze strany soudu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jakou odezvu jste měla od kolegů advokátů a dalších soudců?

Lucie HRDÁ, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
Co já vím, tak spousta lidí to považuje za hodně důležité, a proto my máme taky neuvěřitelné množství pomocníků zadarmo. Já vždycky někde vyhlásím, že někoho potřebujeme a hned se nám nabízí lidi. Myslím si, že to je projekt, který Česká republika opravdu potřebovala, že se tady na něj čekalo, že spousta lidí nám s ním chce pomáhat. A co se týká soudců, tak mám signály, že vlastně pro ně to představuje přesně to, co my jsme si představovali, když jsme bez trestu založili, a to totiž, že to bude tlak zezdola, že skrze lidi a skrze veřejnost a skrze média se začne upozorňovat na to, co se děje. Je to takový soft tlak, protože my nemůžeme působit přímo na jednotlivé soudce v jednotlivých kauzách. To by jaksi neodpovídalo právnímu státu. Ale můžeme zvyšovat to povědomí o tom, co se děje v jednacích síních a soudy na to reagují.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zlepšila se podle vás, paní Hrdá, informovanost o této problematice i zájem třeba poslouchat ty příběhy, dovídat se i konkrétní věci, možná jak na to reaguje zákon a podobně?

Lucie HRDÁ, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
No, je to složité, protože ta problematika pro spoustu lidí je jako nesnesitelná jo. Takže oni říkají, že si tam chtějí něco poslechnout, tak když skončíme, tak vždycky říkají, dobrý tak já se jdu zabít. To jsem netušil, jak je to strašný. Pro mě je to denní chleba, já v tom žiju. Mně to nepřijde tak hrozná. Vždycky, když o tam někde vyprávím, tak mají z toho lidi deprese. Ale chtějí to poslouchat a vlastně chtějí to změnit, což si myslím, že je důležité a signalizuje to, že bez trestu vlastně si našlo tu správnou mezeru a vyplnilo jí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje advokátka Lucie Hrdá. Několik bývalých i současných studentů divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze nedávno poukázali na zneužívání moci šikanu, která podle nich provází studium na této škole. Přišla s tím iniciativa Ne, musíš to vydržet. Zveřejnila na 20 anonymních svědectví. Je kolem toho velká debata. Petr Prokop, pedagog katedry produkce, bývalý předseda takzvaného velkého senátu AMU v posledních třech letech a bývalý děkan pro studijní záležitosti pro irozhlas řekl, že se to děje léta, že o tom všichni věděli, že on sám cítí spoluzodpovědnost. Nezdá se vám paní Hrdá, že docela často u podobných kauz, je jich možná čím dál víc, či lépe řečeno, možná častěji se o tom v posledních, v posledním období mluví, slýcháme právě onu větu, bylo to veřejné tajemství?

Lucie HRDÁ, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
To, protože to bylo veřejné tajemství, já jsem studovala před, pane bože 20 lety a v té by bylo také veřejné tajemství, co se děje na naší škole. To znamená, že tady bych řekla, že toho bude víc, jak se říká houšť a větší kapky a je to dobře. A že vlastně my jsme se tady konečně dostali k tomu, že když bylo Me too před třemi lety v Americe, tak tady se říkalo, ne české ženy na sebe rády nechají šahá a tady nejsou takové šílené feministky, to sem nikdy nedojde. No a už to sem došlo a že vlastně tím, co se tady otvírá a na co se začíná upozorňovat, tak se ukazuje, že je tady generace lidí, kteří si nechtějí nechat líbit to, že na někoho ve slabší pozici, já teď nechci říkat ženu, protože to se může stát komukoliv ve slabší pozici, se dá vlastně šahat, že se dá zneužívat vliv pedagoga, vliv nadřízeného a podobně. A že je to v pořádku. Není to v pořádku a je dobře, že se o tom začíná mluvit. A čím dřív se z těch anonymních kauz stanou konkrétní kauzy a začne se i mluvit o konkrétních vinících, tak ta situace bude lepší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Souvisí to možná s větší odvahou také i důvěrou v ten systém, v justici, v policii?

Lucie HRDÁ, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
Já si nemyslím, že to je důvěrou v systém, ale že to jakoby ve zlepšující se důvěrou v to, v tu společenskou reakci. Protože ten systém je zatím nezměněný a zůstává stejný a naopak podle reakcí spousty obětí závažné trestné činnosti víme, že ty mu nedůvěřují stále, protože vědí, že projdou nějakým dlouhým procesem, který bude trvat několik let. Budou znalecké posudky a ten pachatel nakonec velmi pravděpodobně dostane podmínku. Takže tam ta důvěra v systém jako taková není, ale myslím si, že český trestní proces by měl zapracovat na tom, aby byl pro oběti důvěryhodný, aby se mu chtěli svěřovat, ale myslím si, že se mění ta společenská poptávka po, po změně a že to, že vy něco řeknete do médií, tak je to vlastně způsob svěření se. Není to, že vy jdete na policii a chcete, aby to někdo vyšetřil, ale už jenom to, že to můžete říct, nikdo vás za to nenapadne ve smyslu, je to výmysl a stejně si o to říkala, ty seš tak ošklivá, že můžeš bejt ráda, že na tebe někdo šahá. Takže ta, ta důvěra tady v to tady je a myslím si, že tu změnu tomu dodává právě mladší generace, protože já velmi často školím lidi. A to je hrozný, že já o sobě může říkat, jakože já jsem stará generace. Ale opravdu já se setkávám s lidma, co jsou třeba o 20 let mladší a ty k tomu mají úplně jiný přístup, než někdo komu je 50.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je to tedy hodně o té generační proměně?

Lucie HRDÁ, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
Já myslím, že jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Potřebujeme změnu trestního zákona?

Lucie HRDÁ, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
V České republice máme velmi dobrou úpravu třeba právě domácího násilí a podobně. Ale u trestného činu znásilnění máme mezery. Oproti spoustě evropských států nám chybí nekonsensuální sex upravený v nějaké skutkové podstatě. To znamená sex bez souhlasu. A já vím, jaké jsou tady námitky. Já sama se jich jako obhájce umím představit spoustu. Nicméně, když to v jiných státech funguje a rozhodně se tam nezvýšil počet křivých obvinění, tak jak vlastně je tady nejčastější námitkou. Tak si myslím, že by tyto změny měly projít i u nás a jenom bych chtěla upozornit na to, že není vhodné, najednou zničehonic udělat takzvaný Lex Feri, jak se tomu říká. To znamená změnu v tak komplexní věci, jako je trestní zákoník v reakci na jednu kauzu, ale musí to být promyšlené tak, aby to odpovídalo vlastně nějaké, nějaké systémovosti, a aby to mohlo působit dlouhodobě. To znamená, nejsem rozhodně pro nějakou hurá akci, ale jsou neziskové organizace, s kterými třeba já spolupracuji, které už na změně toho zákona dělají velmi dlouhou dobu. Ty věci jsou promyšlené, mají je podobné vlastně tím mezinárodním nebo úpravami jiných zemích a myslím si, že jsme na dobré cestě tohle změnit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak je to třeba v Evropě, která země k tomu přistupuje, jak to říct nejlépe, nejefektivněji nebo?

Lucie HRDÁ, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
Já jsem český advokát, takže nemůžu říct, co jsem četla, třeba v Anglii je ten sex bez souhlasu. Vím, že některé země ho mají upravený jako nedbalostní trestný čin. To znamená neúmyslný, ale nedbalostní, že si ten pachatel měl zjistit, jestli ta oběť chce, chce sex nebo ne. To znamená, že si to měl zjistit, protože u 70 % obětí znásilnění převládá jako reakce takovéto zatuhnutí, zamrznutí, kterému se odborně říká disociativní /nesrozumitelné/ a tudíž tam potom ten souhlas ani není schopná dát. A myslím si, že bychom se nějakou takovou právní úpravu mohli rozhodně inspirovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ne znamená ne.

Lucie HRDÁ, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
Ne znamená ne zcela určitě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mohl by nejenom případ Dominika Feriho, ale vůbec desítky dalších jiných i prokázaných vlastně rozproudit tu debatu i kolem sexuální výchovy, protože tam možná to všechno nějak začíná.

Lucie HRDÁ, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
Měl by a on už to udělal akorát bohužel takovým nešťastným způsobem, který hází vinu na oběti. Jo kdyby si lépe přečetla můj článek o tom, jak nebýt znásilněná. To znamená, nikam nemá chodit s cizíma chlapama, má si vzít bouchačku, tak by jí nikdo neznásilnil. Kdyby jí máma líp vysvětlila, že nemá chodit s cizím chlapem na pokoj, tak se jí to nestane. Přitom ta osvěta z mého pohledu by měla být pro obě pohlaví. A to, že mi instruujeme oběť, jak se nestát obětí, pouze jí říkáme, když to nebudeš ty, bude to někdo jiný. A zcela rezignujeme na tu výchovu potenciálního pachatele. A říkat, že chlapi jsou chlapi a nezmění se, a když prostě si někde jděte do jeho bytu vysprchovat, automaticky to znamená, že mu tím dáváte svolení k sexu, je špatná výchova pro muže a špatná výchova pro potenciální agresory. Kdy naopak bychom je měli vzdělávat k tomu, aby měli respekt k tomu, co si myslí ta druhá strana, aby se zeptali a aby věděli, že nejen.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jenom pro informaci podle dat v České republice je každoročně znásilněno na 12 000 osob, nahlášených případů to je v řádech stovek třeba 600. Přibývá alespoň, paní Hrdá, obětí poškozených, kteří najdou odvahu a nahlásí ten zločin, když třeba se ohlédneme za posledními 10-20 lety možná?

Lucie HRDÁ, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
Ona ta hladina nahlašování zůstává v podstatě stejná. Ale řekla bych, že těch, protože ono těch, těch trestných činů bude víc, tak těch 12 000 je takový střední limit, který se udává, může to být až 18 000. A já se častěji setkávám s tím, že to chtějí ženy nahlašovat ve své praxi nebo i muži. Ale bohužel to chtějí nahlašovat po velmi dlouhé době, kdy už ten trestný čin je promlčen, protože prostě nejsou dřív schopné o tom mluvit. Nebyly schopné o tom referovat ani u psychologů nebo naopak si musely třeba projít nějakou dlouhodobou terapií. Nebo je k tomu donutilo to, že mají děti a vidí vlastně jakoby s odrazem na těch svých dětech teprv, co se na nich ten pachatel, kdy se dopustil. Takže mně třeba vzrůstají pravidelně počty dotazů na to, jestli by se to nedalo třeba ještě po 20, po 30 letech nahlásit. A čím dřív my vlastně dodáme obětem sebevědomí, to znamená, že my budeme důvěřovat v tom trestním procesu a budeme jim říkat, nebojte se to nahlásit, my se vám nebudeme chovat jako k odpadu a neutrpí tady z toho nějakou sekundární újmu a dostanete k tomu advokáta zadarmo a zvládneme to. Tak tady vytvoříme příznivé klima, tak jak ho momentálně mají ty oběti v médiích nebo ve společnosti. Tak ho vytvoříme i v trestním procesu a potom věřím, že se to samozřejmě nikdy nebude stoprocentně nahlašovat, jako když vám někdo ukradne auto jo. Ale třeba bychom se mohli dostat aspoň na 15 % místo 5?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Smýšlí a tak to vidí advokátka Lucie Hrdá. Reprezentantky norského národního týmu v plážové házené dostaly pokutu 1 500 eur za to, že k zápasu nastoupily v kraťasech, nikoliv ve spodním díle bikin, jak určují pravidla. Hráčky argumentují tím, že v elastických šortkách trénují, jsou pohodlnější a nevidí důvod pro to, že by jim organizátor říkal, v čem mají hrát. Co si o tom myslíte, paní Hrdá?

Lucie HRDÁ, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
Já si myslím, že by mělo umožněno trénovat v tom, co je třeba umožněno mužům. Já bych, teď já nechci, aby to znělo nějak prasácky, ale přemýšlím, jak by se nám koukalo na muže, kdyby hráli v mikrotangách a s odhaleným vypracovaným hrudníkem a jim by se to zcela určitě nelíbilo. A jestli si pamatujete na kauzu, řekla bych, že to bylo tak 2 roky zpátky, kdy menstruující maratonská běžkyně prostě si nedošlo na toaletu, nepřerušila ten maraton a prostě zůstala zakrvácená a běžela dál a vzbudilo to velké pozdvižení. Přitom je to prostě jako její běžný životní proces. Tak si myslím, že by asi byli muži hrozně znechuceni, kdyby tady z těch tang jako se něco takového /nesrozumitelné/ a že prostě by měli pochopit, že sport není o tom, že někdo očumuje zadek nebo někomu nějaký koukající provázek od tamponu, ale prostě, že kouká na sportovní výkon. A je hrozně zajímavá debata, že vlastně ve stejný den, kdy byla tahle norská reprezentace ženská pokutována, tak byla zveřejněna zpráva ohledně paraolympioničky, které naopak zase byla potrestána za to, že má moc krátké kraťasy a leze ji z nich zadek, takže je tam vidět nějaký double standard v různých sportech. Ať si každý sportuje v čem potřebuje a v čem, v čem je mu dobře a samozřejmě feminismus nikomu neříká, musíte se zahalovat. Feminismus naopak říká, jestli chcete chodit polonahý, choďte polonahý, ale zároveň říká, nechte každýho chodit tak jak, mu to dělá dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dodám, že k mužským hráčům je federace mnohem přívětivější. Mohou hrát pánové v dlouhých tílkách a v kraťasech, které končí maximálně 10 cm nad koleny. Je to velká debata sexismus ve sportu. Četla jsem, že třeba někteří američtí sportovci by naopak ukázali rádi mnohem více. Vzhledem k vypracovaným, vysportovaným tělům. Možná se dostáváme zpět i k těm mýtům nebo mýtům možná stereotypům, co se týče této problematiky.

Lucie HRDÁ, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
Určitě, tak stereotypy vlastně ovládají celý náš život a jsou ve všem, takže by bylo divné, kdyby ve sportu nebyly. Ale tam je podle mě opravdu důležité to, že jak máte podávat nějaký sportovní výkon, když to v čem vystupujete, je vám příjemné, něco se vám zařezává do zadku, vždyť /souzvuk zvuků/. Já se omlouvám, ale to je prostě, vidíte to na sobě, když si na sebe vezmete něco co vám není příjemné, co vás škrtí, co, v čem se potíte. Tak přece si taky celý den nepodáváte takový výkon, jako když jste v něčem, co je, co je, co je pro vás dobré.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je tedy důležitá, tady kdybychom to shrnuli vlastně osvěta, informovanost o našich právech jako o lidech?

Lucie HRDÁ, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
No, já jsem hodně lidskoprávní a myslím si, že to je základem vlastně a právní společnosti a základem demokracie, abychom si uvědomil, že lidi jsou individuální. Ale všichni mají mít stejná práva. A měli bychom již odmala tady o tom informovat, včetně toho, že mají právo na své tělo, právo na svůj nějakou intimitu a na individualitu a že nemůžeme chtít, aby byli všichni podle jednoho mustru, podle jedné škatulky a vlastně tím nás to osvobozuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje advokátka Lucie Hrdá. Děkuji za váš čas, za vaše informace i zkušenosti a přeji pevné zdraví, na slyšenou.

Lucie HRDÁ, advokátka se specializací na problematiku domácího násilí
Děkuju.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beeye www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...