Herečka Naďa Konvalinková: Úsměv je jako zapálená svíčka. Odolá i jedovatým šípům okolí

„Lidé jsou rádi, že jsem taková. Já sama si myslím, že moje povaha mě zároveň i nějakým způsobem chrání. Vstřícnost, se kterou k lidem přistupuji, se mi totiž vrací,“ zamýšlí se herečka v Nočním Mikrofóru.

Úsměv totiž podle ní nic nestojí a funguje jako zapálená svíčka. „Usmějete se, usměje se druhý a za chvíli se směje celé město. Všichni máme svoje starosti, ale proč je nosit na trh? Člověk si to vypořádá doma anebo s přáteli, ale když jsme takto mezi sebou, tak proč se neusmívat,“ říká s nadhledem sobě vlastním.

Humor jako dar

Smysl pro humor prý zdědila po předcích. „Je to dar. Můj dědeček byl živý Louis de Funès, a stejně tak i ostatní členové rodiny. My jsme si zavolali, dlouho jsme se smáli a pak jsme si všechno řekli.“

Čtěte také

Louis De Funés. Proslavil se až v padesáti letech a vypěstoval vlastní odrůdu růží

Ne všechno v životě Nadi Konvalinkové ale vybízelo ke smíchu a k humoru. Jako desetiletá strávila s mladší sestrou rok v dětském domově, když se její rodiče rozváděli. „Nebylo to tam přátelské. Děti nám záviděly návštěvy babičky, i pomeranč od ní jsem musela odevzdat. Zažila jsem tam i šikanu, ale co je rok proti celému dětství, které tam některé děti musejí prožít.“

Čtěte také

Z dětského domova jsem se sestrou utekla, vzpomíná Naďa Konvalinková

Její osobní zkušenost ji pak přivedla k dlouholeté spolupráci s nadačním fondem Rozum a cit, který pomáhá pěstounským rodinám. „Pomáháme dětem hendikepovaným nebo dětem s psychickými problémy. Jiným zase pomůžeme financovat rovnátka, nějaký kroužek nebo zařídíme pokojíček. Zkrátka věci, na které pěstounská rodina už nemá peníze.“