„Best of? To bych byla stará,“ říká Lenka Dusilová o novém CD. Padesátka jako svoboda, ne bilance
„Je to souhrn mého tvůrčího procesu za posledních třicet let a název alba byl tak trochu oříšek. Nechtěla jsem žádné „best of“. Přišlo mi, že to z člověka dělá starého umělce.“ Nakonec v tom našla jiný význam. Ne návrat, ale orientaci v čase. „Je to spojené i s mým věkem, protože se otočil padesátý rok mého života,“ vysvětluje zpěvačka v rozhovoru pro Blízká setkání Terezy Kostkové.
Padesátka je pro Lenku Dusilovou spíš příležitost než mezník. „Vzhledem k tomu, že je mi padesát a vnímám své posluchače, kteří mě následují posledních třicet let, chtěla jsem jim dát dárek v podobě kompilace různorodých hudebních světů.“ Hudbu nevnímá jako soubor hitů, ale jako nekonečný prostor. „Hudba je pro mě obrovský vesmír. Cítím se v něm bezpečně a platná. Je to zkrátka moje místo.“
Možná i proto se nikdy příliš neřídila očekáváním publika. „Nebrala jsem moc ohled na to, co se ode mě žádá,“ říká otevřeně. „Posluchač je svobodná bytost a každému znějí struny někde jinde.“ A dodává větu, která její přístup vystihuje nejlépe: „Hudba je svobodný prostor, ve kterém si každý najde to, co chce.“
Pro Lenku Dusilovou je hudba terénem, ve kterém je pořád co objevovat. Nejen navenek, ale i dovnitř. „Zkoumat i samu sebe a vytvářet hudbu, která mě naplňuje a otvírá mi nový vesmír.“ Škatulky do toho nepatří. „Necítím se v nich uzavřená. Jsem tak trochu nepolapitelná,“ uzavírá s lehkým úsměvem Lenka Dusilová v Blízkých setkáních.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
