Z dětského domova jsem se sestrou utekla, vzpomíná Naďa Konvalinková
Možná o ní nevíte, že se potápí a 22 let je patronkou nadace Rozum a cit, která pomáhá dětem z dětských domovů. Může za to osobní zkušenost, svěřila se v Blízkých setkáních.
„Když mi bylo deset let, rodiče se rozvedli. Ten rozchod byl tak bouřlivý, že mě a sestru dala sociálka do dětského domova. Dokonce jsme odsud utekly,“ popisuje Naďa Konvalinková v rozhovoru s Terezou Kostkovou.
„Po roce jsme připadly babičce z tatínkovy strany. Maminka se vdala do Teplic a my ji vídaly o prázdninách. Když bylo mamince kolem padesátky, přestěhovala se do Prahy a hlídala mi dceru Karolínu.“
Když herečku oslovila nadace Rozum a cit, neváhal. „Přispíváme dětem například na zdravotní pomůcky. Pojišťovna platí za sluchátka 11 tisíc a ony stojí 40. Na to náhradní rodiny nemají.“
Potápět se učila v pětačtyřiceti
Naďa Konvalinková si zamilovala potápění. „Já jsem se vždy toužila plavit na lodích. Moje sestra mě seznámila s potápěčem a já se v 45 letech naučila potápět,“ chlubí se.
„V Egyptě mi ale pořád tekla do brýlí voda. Já si totiž nakrémovala obličej proti vráskám,“ směje se. „Pod mořem je to ještě barevnější než tady nahoře.“
Jak vzpomíná na Květu Fialovou a na působení v divadle ABC? Jak se dívá na přátelství? Co ráda čte? Na kterou hru by pozvala posluchače?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
