Vladimír Polívka: Nejsem lump, ale zlobil jsem. Byl jsem takový v dětství a jsem takový v dospělosti
„Vesničan bezpochyby jsem a mám vztah k jedné konkrétní vesnici. Potřebuju se tam vracet,“ popisuje místo, kde měl jeho táta farmu a kde vyrůstal. Jak přišel k otřesu mozku? Má skutečně, jak sám říká, vyšinutý smysl pro humor? Jaký má vztah k únikovým hrám? Točí rád v cizích jazycích nebo preferuje češtinu?
V Olšanech u Rousínova strávil Vladimír Polívka dětství. „Nejsem lump, ale zlobil jsem. Byl jsem takový jako děcko a jsem takový i v dospělosti. A co jsem tehdy dělal? Máma se mě třeba dlouho ptala, co v lese dělám, že tak smrdím. Já tam budoval bunkry ve stoce a důsledně si stál za svou pravdou, že nesmrdím. Až se to stalo pravdou. To považuju za skvělé zazlobení,“ směje se.
Zlobí i dnes? „Je zajímavé se občas dozvědět, na kolika místech v republice jsem byl, aniž bych tam byl, a jak jsem se tam choval. Přitom málokdo zmíní, jak se chovali ti ostatní. A jestli to zvládám? Nikdy nebudu nad tím. Ale už jsem se to naučil ovládat. Myslím, že není zapotřebí to řešit. Ale vždycky mě to zraní,“ připouští Vladimír Polívka v Blízkých setkáních.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
