Himálajský zázrak? Speciální soli tělu neprospívají o nic víc než ty běžné

3. prosinec 2018
Dva typy himálajské soli ve lžících a klasická sůl

Už i sůl se na našem trhu objevuje v mnoha variantách. Je mezi nimi nějaký rozdíl? Zjišťovali redaktoři dTestu.

Cenové rozpětí jednotlivých druhů soli na našem trhu se pohybuje od 4 do 116 Kč za kg. Hodnotitelé dTestu zkoumali jejich složení, ale i to, jestli je mezi slaností jednotlivých vzorků rozdíl. „Všech 19 vzorků solilo stejně intenzivně. Pokud se vám tedy někdy zdá, že každá sůl solí jinak, příčinou budou spíš různé velikosti krystalků soli,“ domnívá se Jan Maryška.

Poklad z Himálaje?

Šerpa v Himaláji (ilustrační snímek).

Podle vyhlášky by sůl měla obsahovat minimálně 97 % chloridu sodného, zbytek mohou tvořit ostatní minerální přísady. Takzvaná himálajská sůl vytěžená v podhůří Himálaje je podle informací dovozců zdrojem důležitých minerálů, které dodávají tělu energii.

„Při laboratorním rozboru himálajské soli jsme zjistili, že je v ní skutečně víc minerálů než v soli kamenné. Obsahuje třeba víc draslíku a taky dramaticky víc železa, které jí dodává charakteristickou růžovou barvu. Ovšem jde o rozdíly patrné třeba ve 100 g soli,“ upozorňuje Jan Maryška z časopisu dTest.

Ze soli minerály nezískáte

Denní porce himálajské soli (5,5 g) tedy pokryje nejvýše 2 % doporučené denní dávky těchto minerálních látek. A například jeden banán denně dodá tělu více draslíku než denní dávka drahé himálajské soli.

Nelze ani potvrdit, že by tato sůl měla zvláštní bioenergetickou hodnotu díky speciální fluidní krystalické mřížce, jak tvrdí některé reklamy. Na toto zavádějící tvrzení proto dTest upozornil i potravinářskou inspekci. Levnější sůl vám podle nich ze zdravotního hlediska poslouží prakticky stejně jako ta drahá.

Mikroplasty jsou všude

Mikroplasty

Speciální test mořské soli ukázal, že všechny její analyzované vzorky byly kontaminované drobnými plastovými částečkami – mikroplasty. „Vůbec nejnáchylnější na výskyt mikroplastů byla sůl typu Fler De Sel, což je speciální velice drahá mořská sůl, která se vyrábí v mělkých pánvích přímo na břehu moře pomalým odpařováním. Protože jde o sůl získanou z největší blízkosti mořské hladiny, byla u ní koncentrace mikroplastových částic nejsilnější,“ vysvětluje Jan Maryška.

Mořská sůl ovšem jinak z testu vyšla jako o něco čistší než běžná sůl kamenná. Obsahovala méně minerálních příměsí a naopak více přirozeně se vyskytujícího jódu. „Vůbec nejčistší byla sůl z kategorie mořské soli, kde jsme u jednoho vzorku změřili opravdu stoprocentní koncentraci chloridu sodného a nulovou přítomnost jakýchkoli dalších látek,“ doplňuje Jan Maryška.

Výsledky testu

Všechny testované vzorky splnily beze zbytku všechny vyhláškové požadavky a z chemického hlediska byly v pořádku. Pouze některé soli obsahovaly méně minerálních příměsí než ostatní. Vítězem testu se stala italská mořská sůl hrubozrnná značky Druid, která obsahovala čistý chlorid sodný bez minerálních příměsí. Na druhém místě skončila mořská See Sol značky Tesco a třetí místo obsadila jedlá sůl kamenná s jódem značka Penny. Ta se prodává za 4,50 korun za kilogram.

Na úplně posledním místě skončila jedna z himalájských solí značky ES, která získala pouze uspokojivé hodnocení, protože jen těsně vyhověla požadavkům vyhlášky na minimální obsah chloridu sodného, zato měla poměrně vysoký obsah minerálních příměsí.

Česká republika je ve spotřebě soli druhým státem v Evropě. Hned po Maďarsku. „Oficiálně by se mělo denně zkonzumovat maximálně 5,5 g soli na osobu. V ČR republice ale muži snědí až 13 g,“ upřesňuje nelichotivou statistiku Jan Maryška.

Spustit audio
autoři: Jiří Holoubek, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas

Související