Herec Miroslav Hanuš: Konferování mám slabý. Ale ptali se z dechovky, jestli bych s nimi nejezdil kšefty

21. prosinec 2023

Blízká setkání

„Divadlo není pravda. To, že hraju na saxofon neznamená, že opravdu hraju. Ale když to přeteče a máš to ve víc hrách, tak můžeš objíždět tancovačky a celkem si tím vyděláš. Zatím jsem to nezkusil,“ baví herec publikum v Radiocafé Vinohradská 12. Nechává se rád holit břitvou? Co prozradil o režii hry Rokenrol, která vypráví životní příběh zpěváka Mikiho Volka? Je pro něj složité hrát a režírovat současně? A kdy byla premiéra hry Ledňáček?

„Konferování mi nejde. Vždycky zapomenu jména. V Šárovcově Lhotě měli 750 let a já zapomněl, kde jsem. Tak jsem řekl, že mají výročí a i to jsem, myslím, spletl,“ vypráví se smíchem.

„Jména mám při konferování napsaný, ale nevezmu si brýle a bez nich nic nevidím. Takže to je slabý. Tenkrát ale za mnou přišel kapelník místní dechovky, říkal, že konferuju výborně a jestli bych s nimi nejezdil kšefty,“ ohlíží se herec.

Co mu jde? „Hraju na saxofon, trochu stepuju, zpívám a hraju na piano. To jsem se na gymplu přihlásil do Lidušky (Lidové školy umění). Učitelka pochopila, že chci hrát písničky a ne etudy. Strávil jsem tam tři roky a někde mám ještě schovanou žákovskou knížku. Myslím, že jsem měl vždycky dvojku a nikdy žádnou jednušku,“ vzpomíná Miroslav Hanuš v Blízkých setkáních.

autoři: Tereza Kostková , eh