Gerontoložka: Včasná léčba a kvalitní doléčení jsou nejlepší prevencí dlouhodobé péče. A vyplatí se i finančně

„Situace následné péče je nesmírně složitá. Odehrává se totiž ve dvou resortech – v resortu zdravotnictví a sociálních věcí. A netýká se rozhodně jenom léčeben dlouhodobě nemocných, které navíc de iure neexistují, ale jde o velký komplex služeb pro lidi s omezenou soběstačností, která vzniká v důsledku poruchy zdraví,“ vysvětluje v pořadu Jak to vidí... ředitelka Gerontologického centra Iva Holmerová.

Potřeba zdravotní služby, aby se zachovala kvalita života, je samozřejmě nezpochybnitelná. Pacienti ale potřebují i další služby. „V případě dlouhodobé péče ale nemluvíme jenom o ústavech. Jde i o péči, která je zajišťována těmto lidem v jejich domácím prostředí. Tak by to mělo být primárně. Teprve tam, kde to není možné, nastupuje ústavní řešení. U nás se ale bohužel soustředíme stále spíše na instituce.“

Po 90 dnech konec?

Část lůžek v rámci léčeben nabízí resort zdravotnictví. Větší počet míst dlouhodobé péče ale pokrývá sociální oblast. Jsou to nejenom domovy pro seniory, které se čím dál více se svou klientelou blíží problematice ošetřovatelských domů, ale jde i o domovy se zvláštním režimem, které pečují o lidi s demencemi nebo s Alzheimerovou chorobou, nebo o domovy pro lidi se zdravotním postižením. „Jde tedy o obrovský komplex služeb, který určitě nemůžeme vyřešit jenom tím, že řekneme, že zkrátíme hospitalizaci na 90 dní,“ oponuje Holmerová.

Čtěte také

iROZHLAS

V Česku vznikne nový typ domova pro seniory. Podle odborníka je zbytečný a problém je podfinancování

Ministerstvo zdravotnictví však tvrdí, že díky návrhu zákona bude o seniory z léčeben dlouhodobě nemocných lépe postaráno. Po 90 dnech, nerozhodne-li lékař jinak, by se pacient mohl přesunout do jiného typu služby.

„Následná péče doléčovací a rehabilitační skutečně trvá zhruba tři měsíce. Zkrácení pobytu na 90 dní tedy může mít v určitém komplexu dalších opatření smysl. Z celé posloupnosti geriatrické péče ale prostě nelze vyjmout jen jeden bod a říct konec. Může to být konec něčeho, ale ještě ne začátek něčeho dalšího. Stonání i rekonvalescence ve vyšším věku totiž trvá déle. Je ale důležité dát těmto lidem šanci. Doléčit je. A k tomu by měla sloužit specializovaná komplexní geriatrická následná péče, která rozumí poruchám zdraví ve stáří, která se specializuje na tuto problematiku a která je dostatečně aktivní, aby člověka vrátila zpátky do života, nejlépe do jeho původního domácího prostředí.“

Pár měsíců, nebo roky?

I když jsou prostředky vynaložené na tuto péči výrazné, podle Holmerové se vyplatí. „Včasná a správná léčba, včasná a dobrá rehabilitace a doléčení jsou totiž nejlepší prevencí dlouhodobé péče. Dlouhodobá péče, zejména ta lůžková, je sice o něco levnější a dá se financovat z více zdrojů, trvá ale oproti akutní a následné péči nikoli měsíce, ale roky. Takže ono se to ve výsledku prodraží. Vůči jednoduchým řešením jsem tedy trošičku přecitlivělá.“

Na 90 dnech přitom podle gerontoložky není samo o sobě nic špatného. „Je to prostě počet dnů. Já bych ale opravdu chtěla vědět, co bude před a co bude po. Předtím by měla být kvalitní intenzivní rehabilitace, doléčení, následná kvalifikovaná geriatrická péče. A teprve tam, kde prognóza není dobrá, kde to vypadá, že stav bude dlouhodobý, tam by měla nastoupit dlouhodobá péče. Nikoli automaticky zanedbat akutní příznaky, diagnostiku léčení, doléčení a rehabilitaci a říci, že uplynulo 90 dnů, a lidé si to budou platit částečně sami,“ uzavírá Iva Holmerová.