Iva Holmerová: Akutní medicína je špičková. Starat se preventivně o své zdraví nám ale nejde

Nadstandardy fungovaly v českém zdravotnictví naposledy v roce 2013. Ministr Válek připustil, že jejich znovuzavedení by rozdělilo zdravotní péči do dvou skupin. „Problém je, že jde o velmi komplexní problém. Zdravotnictví totiž není jednolitý blok, ale skládá se z mnoha různých typů služeb,“ upozorňuje v pořadu Jak to vidí... ředitelka Gerontologického centra Iva Holmerová.

Vedle prevence a léčebné péče tu je ještě široká oblast následné péče, doléčení a rehabilitace. „Je tu ale i jakýsi specifický přídavek – všeobjímající lázeňská péče, která je také hrazena z všeobecného zdravotního pojištění.“

Šplouchání ve vodičce?

Podle Holmerové by tedy bylo namístě diskutovat o jednotlivých segmentech a teprve v rámci nich uvažovat o eventuální spoluúčasti, standardu nebo nadstandardu. „Zvažovala bych tedy v prvé řadě to, co je opravdu potřebné. To, co významně ovlivní zdravotní stav naší populace.“

Čtěte také

iROZHLAS

Válek vrací do hry VIP pacienty. Ještě jednodušší je navýšit regulační poplatky, radí expert

Problém je, že při bližším pohledu na jednotlivé segmenty, toto není vůbec jednoznačné. „Účast veřejného zdravotního pojištění a státu je relativně vysoká, nadprůměrná, ale není to tak ve všech segmentech. Třeba to, co platíme za léky z vlastní kapsy, je naopak nad evropským průměrem.“

Přehodnocení by si podle Holmerové zasloužila ale právě oblast lázeňství. „Z mého pohledu jde o trochu luxusní služby, které by spíše spadaly do kategorie wellness, i když samozřejmě některé služby mají opravdu charakter následné péče ve smyslu rehabilitace, doléčení a návratů soběstačnosti. Určitě by ale nebylo na škodu, kdyby české lázeňství poskytlo o efektivitě lázeňských služeb více vědeckých poznatků.“

Prevence nade vše

Achillovou patou českého zdravotnictví je ale podle Holmerové prevence. „Akutní medicína je špičková. Ukázala to i covidová pandemie. Jednotky intenzivní péče zachránily, co mohly. Přesto jsme ale měli velmi špatné výsledky. A proč. No, protože jsme velmi podcenili prevenci.“

Čtěte také

Iva Holmerová: Nejsme zvyklí starat se o své zdraví sami. Barevná pilulka není vždycky správná cesta

Jako příklad uvádí Holmerová Velkou Británii. „Tam to mají odborníci spočítané. Vědí, že jedna libra vložená do prevence je daleko efektivnější než jedna libra vložená následně do akutní péče. Takže lidé by měli sami něco dělat pro své zdraví, ne jenom jíst léky.“

Druhým pólem prevence akutní péče je pak doléčení. „Ne každý pacient propuštěný z nemocnice je schopný se o sebe postarat. Mnoho lidí potřebuje rehabilitaci s cílem, aby nezůstali někde ležet, ale aby se co nejdříve vrátili ke svým původním schopnostem. A v tom bychom měli být aktivnější.“

Situaci v následné péči nenahrává ani nedostatek sester a lůžek. „Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že sester i sanitářů je opravdu nedostatek. Oblast následné a dlouhodobé péče totiž není atraktivní, byť je to krásná a nesmírně důležitá medicína. Určitě by tedy pomohlo zvýšení prestiže těchto oddělení a zařízení,“ uzavírá Iva Holmerová.