Ekonom Hindls: Francii čeká horké léto. Macron bude muset ze svých reformních kroků výrazně slevit

„Výsledky voleb ovlivní ekonomiku výrazně. Francie je velký hráč. Je to třetí největší stát v Evropě. Její ekonomika je šestá nebo sedmá největší na světě a druhá nebo třetí v Evropě, podle toho, jak je na tom zrovna Velká Británie, jejíž ekonomika má podobnou strukturu,“ vysvětluje v pořadu Jak to vidí... ekonom Richard Hindls.

Větší dluh než Francie má už jen legendární Řecko

Roli podle něj bude hrát i to, že Francie už byla nějakou dobu zmítána problémy kolem rozpočtu, deficitu a dluhu. „Francie je zemí, která má kolem 110 % hrubého domácího produktu dluh, což je třetí nejvyšší dluh v Evropě z hlediska vztahu k hrubému domácímu produktu. Větší má už jen legendární Řecko a Itálie. O moc lépe na tom není ani Británie. Kroky, které ale zkoušel prezident Macron, včetně pokusu nastartovat důchodovou reformu, však vedly k velkým protestům.“

Horké léto ve Francii

Nyní se dá očekávat, že se další snahy škrtat a snížit zadlužení země zastaví, protože moc Emmanuela Macrona, ať už se dohodne s kýmkoli, bude velmi malá. Dopad na trhy a sílu eura to ale bude mít podle Hindlse jen krátkodobě, protože akciové trhy jsou na podobné výkyvy zvyklé. Dlouhodobě se ale Francie bude potýkat s celou řadou ekonomických problémů, se kterými se dosud potýkala.

Čtěte také

Politolog: I s dosavadním vítězstvím levice bude pro Francii obtížné sestavit vládu. Le Penová si počká na prezidentské volby

„Macron bude muset výrazně slevit ze svých reformních kroků, protože už sílu v parlamentu mít nebude. Navíc postoje čtyř základních hráčů na politické scéně jsou velmi odlišné ekonomicky, společensky i sociálně, takže to rozhodně nebude lehké. Na druhé straně ale má Francie určitý výkon ekonomiky, který je přes všechny tyto problémy vyšší než v Británii, která také prošla volbami. Má vyšší výkon ekonomiky, než máme my z pohledu tempa růstu hrubého domácího produktu. Rozhodně ji ale čeká velmi horké léto, připočítáme-li k tomu třeba ještě blížící se olympiádu,“ odhaduje ekonom.

Složité bude i prosazování levicových témat, jako je zvýšení minimální mzdy nebo progresivní zdanění příjmů bohatých, pro Jeana-Luca Mélenchona, lídra Nepoddajné Francie, která je rovněž součástí vítězného bloku Nové Lidové fronty. „Francie má složitý daňový systém a výše zdanění je vysoká. Pokud Lidová fronta sestaví vládu a bude chtít jít cestou valorizace důchodů, zeleného průmyslu a progresivního zdanění, bude to mít složité, protože její pozice bude slabá, ať už součet hlasů dopadne jakkoli.“ Vyhovět navíc bude muset i svým partnerům.

Síla odborů a chaos na obzoru

„Jsou tam takové prvky jako třeba garantované ceny potravin, příspěvky studentům, stážistům a učňům, zastropování cen, sektorová daň pro nadnárodní společnosti. Toto vše jsou poměrně silná témata, která nebudou v zemi vůbec populární. Záležet bude na tom, s kým se je podaří prosadit,“ zamýšlí se statistik a emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze.

Čtěte také

Ekonomka Švihlíková: Co si nevybojujeme, to mít nebudeme. Ve Francii a v Německu to na rozdíl od nás dobře vědí

Otázka samozřejmě je, co je z hlediska ekonomiky pro Francii nezbytné, a co je jen nepopulární. Zapomínat by se ale v žádném případě nemělo na odbory. „Víme dobře, že Francie jde velmi rychle do ulic, lidé jsou radikální, odborové centrály jsou velmi silné a mají velmi silný vliv ve společnosti. V tomto ohledu důchodová reforma narazila na odchod věku do důchodu, který je ve Francii proměnlivý. Záleží na počtu odpracovaných let, ale nejnižší hranice je 62 let, což je v porovnání s ostatními státy poměrně málo. Přesto to Macron neprosadil, a teď to bude mít ještě složitější.“

Jakou sílu ale bude mít Lidová fronta, dostane-li se k moci, je teď těžko odhadnutelné. „Něco jiného je říkat voličům nějaké základní myšlenky a vyhrát volby, a něco jiného je dobře vládnout. Může to být velmi chaotické. Partnerem ve volebním výsledku je totiž třeba komunistická strana, silnou konkurencí bude i strana Marine Le Penové. Navíc víme dobře z vlastní zkušenosti, že něco jiného jsou plány, a něco jiného to, co potom projde legislativou,“ dodává Richard Hindls.