Duši neprodám! Dítě ano. Tyhle tři (ne)skutečné příběhy náhradních matek by nevymysleli ani v Hollywoodu

7. srpen 2017

Je to k neuvěření, ale dnes si lze objednat všechno. Řemeslníka, nový stůl a dokonce i dítě. Jaká je motivace náhradních matek? Dělají to pro peníze nebo plní sny bezdětným párům? Nebo obojí? O tom vypráví televizní dokument Evy Tomanové.

Jen tak porodit dítě, odevzdat ho cizímu páru a kráčet dál životem, jako by se nic nestalo? V dokumentu Duši neprodám se uvádí, že ročně se u nás náhradním matkám narodí 50 dětí. „Myslím ale, že je jich víc,“ říká jeho režisérka Eva Tomanová. „Odborníci mi říkali, že to číslo může přesahovat stovku.“

Tři neuvěřitelné filmové osudy

  • Renatinu dítěti diagnostikovali Downův syndrom. „Klienti-rodiče jí řekli, že neví, jestli si k dítěti dokážou vytvořit vztah.“
  • Studentce Nikole biologický otec přinesl dítě zpět s tím, že je jeho žena závislá na lécích a nemá se o něj kdo starat. „Vychovává ho nakonec sama.“
  • Monika se stala náhradní matkou 3x. Proto, aby jako samoživitelka přilepšila vlastnímu dítěti.

Zákony to neřeší

Jakou má „náhradní mateřství“ oporu v zákoně? „Zakotvení v zákonu by byla složitá záležitost. Musíte v něm specifikovat všechny možnosti, které můžou nastat. A těch je strašně moc. Takže jsem dospěla k názoru, že je lepší, když to v zákoně ukotveno není.“

Další díly?

Dokument vám rozhodně neřekne, co si o náhradních matkách máte myslet. „Chtěla jsem, aby si divák sám udělal představu,“ říká jeho autorka. Po debatách s diváky se jí samotné otevřel další prostor. „Nezabývala jsem se vůbec psychikou těch dětí. A chtěla bych natočit i pohled mužů,“ svěřuje se.

Eva Tomanová
autoři: Jitka Novotná , eh
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.