Diamant v hrdle, skromnost v srdci. Osudové ženy: Hana Hegerová

„Otevřená hra a pravdivost na jevišti a zároveň magie, se kterou ovládala každé publikum, před které si stoupla, jsou pro paní Hanu asi tím nejtypičtějším,“ říká její dlouholetý kolega, klavírista a skladatel Petr Malásek.

Narodila se v říjnu roku 1931 v Bratislavě jako Carmen Farkašová. Křestní jméno dostala při biřmování od své babičky, která milovala opery, což jako by předurčilo její uměleckou dráhu. K umění tíhla od mala. Navštěvovala baletní školu, a když ji pro její třídní původ nevzali na Vysokou školu ekonomickou, přihlásila se na odborný divadelní kurz při státní konzervatoři v Bratislavě.

Poprvé jako Hana

Tehdy 21leté studentky herectví si všiml režisér Jiří Krejčík a obsadil ji do její první a zároveň hlavní filmové role ve snímku Frona. Době poplatný film sice nebyl mimořádně úspěšný, ale měl velký význam pro Carmen, která se v něm poprvé objevila jako Hana, příjmením Čelková po mamince.

Z Hany Čelkové se v roce 1954 stala paní Hana Hegerová a záhy i maminka syna Matúše. Manželství s divadelním režisérem a dramaturgem Daliborem Hegerem sice brzy skončilo rozvodem, ale pro ni to byl nový start.“

Zpívat začala kvůli uhlí

Hana Hegerová zahájila svoji sólovou kariéru v 60. letech 20. století|foto:Profimedia

„Herci byli tehdy špatně placení a paní Hana jako členka žilinského divadla, jak často říkávala, neměla na uhlí, proto si přivydělávala jako zpěvačka v hotelovém baru, kde ji doprovázel velmi slavný pianista Juraj Berczeller,“ vzpomíná muzikant. Díky němu získala své první angažmá v bratislavské Tatra revue, odkud vedla její cesta do pražského divadla Rokoko.

V Praze na Hanu čekala nejen nová hudební kariéra, ale také její osudová láska – charismatický režisér Ján Roháč. „Jejich vztah se vyvíjel bouřlivě. Ujal se jí, začal jí dělat dramaturga a režiséra na jejích koncertech, a hlavně ji přivedl do Semaforu, kde ji představil Suchému a Šlitrovi. Ti pro ni začali psát šansony a ze začínající zpěvačky vybrousili diamant,“ vysvětluje Petr Malásek.

S divadlem Semafor Hana Hegerová také odjela na stáž do pařížské Olympie. „Měla obrovský úspěch, protože mluvila perfektně francouzsky. Tehdejší ředitel Bruno Coquatrix ji pak znovu pozval do Paříže na sólový recitál.“ Psal se rok 1967 a ona pochopila, že je čas vydat se na sólovou dráhu. A vyplatilo se.

Trnem v oku

„Plné sály a nadšené publikum však byly trnem v oku vedení Pragokoncertu a kapitánům kultury začínající normalizace. Paní Hana odmítala dělat úlitby a vystupovat pro delegace, což sice nevedlo k přímému zákazu vystupování, ale k méně a méně příležitostem a nakonec i k úplnému útlumu činnosti,“ vypráví skladatel.

Hana Hegerová to nesla těžce, ale ještě těžší období přišlo v roce 1980, kdy byla obviněna a následně odsouzena za zpronevěru. Bolševická záminka ji stála několik měsíců ve vězení, přesto si nikdy nestěžovala.

Na scénu ji dokázala znovu vrátit deska Potměšilý host z dílny autorské dvojice Hapka–Horáček. „Titulní písní z tohoto alba jsme vždycky končili koncert, byla to taková naše tečka,“ vzpomíná Petr Malásek.

S Petrem Maláskem Hana Hegerová spolupracovala od roku 1990 celých 24 let. „Byly to zásadní roky mého muzikantského života. Až do momentu, kdy říkala, že už chce být jen šťastná důchodkyně, a stáhla se z veřejného života.“ Zemřela v březnu roku 2021 v Praze. Bylo jí 89 let.