Cyril Höschl: Lidé mají potřebu se bát. Na vlny covidu už si ale zvykli

5. leden 2022
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Další vlna covidu

„Raději se bojíme hrozeb, u kterých někde podvědomě cítíme, že nás vlastně zase tak moc neohrožují,“ vysvětluje psychiatr. „Všimněte si, jaké filmy si lidé pouští, když jsou v pohodě.“

Většina lidí hledí do roku 2022 s optimismem. Alespoň podle exkluzivního výzkumu agentury Median pro Český rozhlas, ve které odpovídalo 1065 respondentů starších 18 let. Že nový rok bude horší než ten loňský, očekává třetina dotázaných.

Čtěte také

Oproti letům před pandemií koronaviru stoupl počet lidí s negativními očekáváními o polovinu. Nejvíc pesimističtí jsou lidé nad 65 let, středoškoláci bez maturity, lidé ekonomicky neaktivní a voliči hnutí ANO. Lidé se v roce 2022 nejvíce obávají vysoké inflace a až pak další vlny virové nákazy.

S covidem jako s mrazem

„Většina lidí si zkrátka zvykla,“ uvažuje v pořadu Jak to vidí… psychiatr Cyril Höschl. „Dílem je to dané i tím, jaké pověsti provázejí poslední mutaci omikron. Podle zpráv je sice velice infekční a rychle se šíří, ale není zdaleka tak nebezpečná jako ty předchozí.“

Čtěte také

„Ruku v ruce s tím, že už jsme si zvykli na to, že pořád něco přichází, to vede k tomu, že ke covidu začínáme mít takový vztah jako Inuité k mrazu. Prostě jsme si zvykli, že to je součást našich životů,“ glosuje host Zity Senkové na Dvojce.

Potřeba bát se

Skoro třetina dotázaných agenturou Median považuje za velmi závažnou hrozbu oslabení evropských a křesťanských hodnot vlivem migrace. Ze ztráty zaměstnání má přitom strach jen necelá čtvrtina. Proč se lidé víc bojí toho, co je bezprostředně neohrožuje?

„Lidé se svým způsobem rádi bojí,“ vysvětluje psychiatr. „Je to obranný mechanismus. Ale zároveň, když se nám dlouho ohrožujících podnětů nedostává, tak je vyhledáváme. Všimněte si, jaké filmy si lidé pouští, když jsou v pohodě.“

Podle psychiatra Cyrila Höschla dochází k masivnímu přesunu komunikace do prostředí internetu

„Horory, krváky, detektivky, thrillery… Protože se potřebují bát. Když se nebojí a nejsou napjatí, tak je ten film nebaví. Čili je tady určitá potřeba se bát, která zaplňuje mezery v repertoáru emoční výbavy.“

„Když je skutečně zle, třeba v nějakém válečném konfliktu, pak si lidé válečné filmy nepouštějí, protože toho strachu je dost ve skutečnosti. Lidi se rádi bojí, ale zároveň se rádi ale bojí bezpečně, v uvozovkách.“

Čeho se lidé rádi bojí?

„Film má tu výhodu, že mně umožňuje se bát, ale zároveň někde podvědomě cítím, že na mě z obrazovky skutečně nikdo nevystřelí. Až tak se mne to netýká. Přehrávám si to nanečisto. Proto se raději bojíme hrozeb, u kterých někde podvědomě cítíme, že nás vlastně zase tak moc neohrožují.“

„A to je právě i hrozba ztráty kulturních hodnot. Ona možná reálná je. Ale zaprvé je někde jinde. My tady problémy s migrací bezprostředně nemáme. A zadruhé je odložena, protože zatím ještě evropské hodnoty stále nějak ctí většina evropské populace. Ty náznaky se týkají spíš jiných, spíš jinde, spíš budoucna.“

„Čili je to hrozba, která stojí za to, abychom se jí báli. Asi tak jako toho thrilleru. Ale zároveň podobně jako u thrileru cítíme, že nás teď momentálně bezprostředně neohrožuje. Proto se jí bojíme raději než něčeho, co nás bezprostředně ohrožuje a co raději vytěsňuje.“

Další obranné mechanismy

„A nasazujeme další obranný mechanismus: opouzdřit, vytěsnit, potlačit. Protože kdybychom si připustili všechno, co na nás číhá za každým rohem, tak bychom z toho skutečně měli úzkost.,“ uzavírá Cyril Höschl.

Další témata rozhovoru: průzkum agentury Median o očekáváních v novém roce; reforma psychiatrické péče.

Spustit audio

Související