Cyril Höschl: Jak mluvit o válce? Děti potřebují cítit naději, uprchlíci náš zájem

„Pandemie měla skutečně velký dopad na duševní zdraví. Mediální obraz neznámé choroby spolu s izolací a frustrací z různých omezení působily jako obrovský stresor. V důsledku toho došlo k velkému nárůstu výskytu úzkostí a depresí v populaci,“ přitakává psychiatr Cyril Höschl.

Čtěte také

Jak se zbavit strachu a stresu z válečného konfliktu, radí psycholožka Lucie Kolaříková

Další negativní zprávy teď ale s sebou přináší válka na Ukrajině. Jak by měli konzumenti k informacím přistupovat?

„Kýžená opatření v rámci prevence a mentální hygieny jsou dvojího druhu, bohužel jdou ale proti sobě. Na jedné straně potřebujeme snižovat pocit nejistoty a úzkosti a zvyšovat pocit bezpečí, k čemuž informace přispívají. Na druhé straně je nutné nevystavovat se negativním informacím jako vleklému stresoru od rána do večera,“ nabádá psychiatr.

Jak z tohoto paradoxu ale ven? Podle odborníka je dobré zvýšit svoji informovanost sledováním situace v ověřených médiích, která nešíří fake news a nesmysly. Bohatě ale stačí získávat fakta například jednou denně. „Je nutné vyhnout se mediální masáži a věnovat se i svým koníčkům, dětem nebo povolání.“

Pomáhat a naslouchat

K prevenci, jak snižovat stres a pocit bezmoci, přispívá na druhé straně i aktivní uplatnění sebe sama. „Solidarita totiž nepomáhá jen postiženým Ukrajincům, ale pomáhá i těm, kdo ji poskytují, protože vytváří pocit sounáležitosti a jakési pospolitosti. Konečně si rozumíme, ponechali jsme své žabomyší války stranou a sjednotili jsme se kolem něčeho, co dává smysl. A to působí terapeuticky.“

Čtěte také

Cyril Höschl: Trpí uprchlíci posttraumatickým syndromem?

Jak ale o válce s postiženými osobami, které časem zřejmě dostihne posttraumatický syndrom, mluvit? „Na to, jak mluvit o válce, není univerzální rada. Záleží na tom, kdo o válce mluví. Někteří lidé mají tendenci hrůzné zážitky vytěsnit a nemluvit o nich, jiní se naopak potřebují vypovídat a ránu znovu otevřít,“ vysvětluje lékař.

Obecné pravidlo, jak mluvit s uprchlíky, ale spočívá v tom, projevit zájem a ochotu vyslechnout je. „Netahat z nich senzace, ale dát jim prostor se vyplakat a vynaříkat, pokud to potřebují. V další fázi se jim uleví, když zjistí, že to s nimi sdílíme. Třeba tím, že jim pomůžeme řešit organizační věci spojené s trvalým pobytem nebo hledáním práce. To přináší úlevu na obou stranách.“

Říkat pravdu

Nejpalčivější problém ale je, jak mluvit o válce s dětmi. „Děti jsou velmi citlivé na jakékoli pokrytectví a lakování skutečnosti narůžovo. Platí tedy zásada mluvit s nimi otevřeně a říkat jim pravdu, ale způsobem, který odpovídá jejich úrovni chápání.“

Vždycky je ale podle Cyrila Höschla důležité nechat jim otevřenou naději. „Naděje je například v tom, že jsme spolu, že si rozumíme, že se vzájemně neopustíme. Rodinná sounáležitost je tedy zároveň antidotum negativních důsledků takových informací. Je to taková skautská hra. A děti mají hry a nebezpečí rády. A když si je vezmete za spojence v řešení situace v této bojové hře, je to to nejlepší, co pro ně můžete udělat.“