Cyril Höschl: Trpí uprchlíci posttraumatickým syndromem?
Uprchlíci k nám přicházejí z válečných oblastí. Dá se čekat, že budou podobně jako váleční veteráni trpět posttraumatickou stresovou poruchou, která je může vyřadit z běžné společnosti. Jsou na to naši psychologové připraveni?
„Jsou,“ odpovídá psychiatr Cyril Höschl bez váhání. „I u nás je totiž tahle porucha velmi častá. Jen není mediálně viditelná.“ U nás jsou hlavními příčinami posttraumatického syndromu dopravní nehody. „A těch je spousta. Dvoje troje Lidice ročně.“ Druhou nejčastější příčinou je pak znásilnění.
Cyril HöschlIzrael je permanentně v nějakém konfliktu. Každý rok tam například vinou sebevražedných atentátníků zahyne až 80 lidí. Ale v mírovém procesu na silnici každý rok zahyne 500 lidí.
Máme tu uprchlíky se syndromem?
O znásilnění se ale oběť ani pachatel nechtějí pochopitelně šířit. „A to je důvod, proč je tenhle problém tak podhodnocen. Má nízkou vizibilitu.“ Každopádně odborníci připraveni jsou. Jediné, s čím podle Höschla stále nemáme zkušenost, jsou samotní uprchlíci.
„Je jich u nás málo. Ono se o tom stále mluví, ale ať mi někdo z posluchačů řekne, že viděl u sebe doma, na vesnici nebo ve městě uprchlíka,“ vyzývá Höschl. „A pokud ano, že by zrovna ten měl posttraumatickou stresovou poruchu? Těch případů je zatím jako šafránu.“
Co je posttraumatický syndrom
Posttraumatická stresová porucha má jako příčinu účast na nějakém hrůzném zážitku. Nejčastějšími zdroji bývají válečné prožitky, dopravní nehody, vraždy, znásilnění, letecké katastrofy apod. Jejím hlavním projevem jsou flashbacky (znovuprožití dané události).
Více si poslechněte ze záznamu v Archivu pořadů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
