Hydrolog Jan Daňhelka: Neštěstím celé klimatické politiky je soustředit se pouze na CO₂. Dopady nikdo nevyčíslil

„Donaldu Trumpovi pomohlo téma klimatické změny vyhrát volby. A ukázalo se, že měřit veškerou klimatickou politiku jenom prostřednictvím CO₂ je pro lidi nesrozumitelné,“ uvažuje v pořadu Jak to vidí... hydrolog Jan Daňhelka.

„Vyřčení toho, jaké to bude mít celé dopady, kolik to bude stát, jak to ovlivní jednotlivce, si teď obyvatelstvo uvědomuje mnohem silněji. Umocněno navíc okolnostmi jako válka na Ukrajině, které při návrhu klimatických politik nebylo možné ošetřit,“ vysvětluje hydrolog moderátorce Zitě Senkové.

Dekarbonizace za každou cenu?

Jak se k odstoupení USA od klimatické dohody postaví ostatní země, se teď těžko předvídá. Jisté podle Daňhelky je, že mít do budoucna ošetřená rizika bude klíčové. „Je možné, že krok USA změní vnímání klimatické agendy i na úrovni EU. Určitě to bude mít vliv na spoustu menších států, které vždycky tak trošku lavírovaly. Otázka na politiky pak je, zda nově nedefinovat a neotevřít diskusi o klimatické politice.“

Čtěte také

Jan Krajhanzl: Green Deal není utahování opasků, kdy se cedí krev. Není tu ale nikdo, kdo by to Čechům vysvětlil

Neštěstím celé klimatické politiky totiž podle Daňhelky skutečně je chybějící vyčíslení a zaměření se pouze na dekarbonizaci. Samotný cíl zastavit růst teploty je tak upozaděn.

„Dívat se pouze na emise nestačí. Je to jen jedno měřítko úspěchu, zatímco ta ostatní nám mohou unikat. Dekarbonizovat za každou cenu může vést k nečekaným dopadům a vedlejším efektům. Navíc se musíme koukat i na to, co dělají ostatní. Čína, Indie a další velké země. Pokud totiž my přestaneme vyrábět, a o to víc se bude vyrábět v Číně, mohou zůstat emise úplně stejné.“

Otázka pro soud?

Jakákoli opatření v ochraně klimatu a životního prostředí jsou vždy předmětem politického rozhodnutí. Ne tak úplně ale v Nizozemsku, kde tamní vládě nařídil větší starost o životní prostředí nizozemský soud. Stát podle něj činí příliš málo proti poškozování přírody dusíkatými emisemi. Přísnější pravidla tak hrozí především zemědělcům.

„Tady se nabízí otázka: Jaké má být rozdělení moci ve státě? Nakolik má toto posuzovat soud? Dopady rozhodnutí totiž vždycky budou nést politici a moc výkonná. Přijde mi to celé na hraně. Něco jiného je role soudu, když rozhoduje o tom, že stát nějakým způsobem pochybil vůči svým procesním pravidlům. Tady už je to ale otázka poměrně hodně politická,“ dodává Jan Daňhelka.