Chtěla bych být režisérka, ale občas bych si i zahrála, sní o budoucnosti dětská herečka Valentýna Bečková
Natáčení ji prý velice baví. „Mám ráda všechno. Není nic, co by mi vadilo. Jen dlouhé čekání mě občas nebaví,“ připouští. Čím se v takových případech malá herečka baví? Jak se cítí na filmových premiérách? Dívá se na sebe v televizi nebo kině? Nemá s hraním problémy ve škole? Proč byla jejím největším protiúkolem šprtka? V jaké roli ji brzy opět uvidíme?
„Když musíme čekat, povídám si třeba s mamkou. Někdy tam jsou i jiní dětští herci, tak si hrajeme. Já si s sebou mobil neberu. Nejsem na něm závislá. Kamarádky mi třeba říkají, že jsou tři hodiny na počítači. To já nemusím.“
Láska k filmu je u Valentýny Bečkové jasná. A váže se s ním i přání do budoucna. „Chtěla bych být režisérka, ale občas bych si i zahrála. Chtěla bych dělat obojí. Už si doma do deníčku píšu filmy.“
Co tomu říká maminka Eva? „Ono jí to opravdu baví. Valentýnka si hraje jako normální holčička a pak jí najdu u počítače s tím, že píše film.“ V době, kdy dcerka natáčí, plánují prý s manželem každý den.
„Jinak nám to zásadně život nezměnilo.“ Ani Valentýnce. „Snažíme se jí držet nohama na zemi. Aby byla skromná a nikde se nevytahovala. A ona taková není. Je rozumná a myslím, že to má v hlavě srovnané,“ uzavírá Eva Bečková.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
