Bolívie
Jedné z nejchudších a nejméně rozvinutých zemí Jižní Ameriky, která ale skrývá velké nerostné bohatství, dal jméno venezuelský generál a politik Simon Bolívar, jeden z hlavních představitelů jihoamerického boje za nezávislost na Španělsku.
Bolívie skrývá nesmírné nerostné bohatství: antimon, cín, wolfram, ropu, zemní plyn, zinek, olovo, zlato a lithium – a hlavně stříbro. Největší naleziště tohoto drahého kovu na světě bylo na jihozápadě země objeveno v roce 1545.
Simón José Antonio de la Santísima Trinidad Bolívar y Palacios Ponte Blanco řečený Libertador – v překladu Osvoboditel. Narodil se 24. července 1783 v San Mateo u Caracasu, dnešní Venezuela. Pocházel z bohaté šlechtické rodiny původem ze Španělska. Rodiče mu zemřeli ještě když byl chlapec. Mládí strávil v Evropě – studoval ve Španělsku, pak ve Francii, kde vedl rozmařilý život a stal se velkým přívržencem Napoleona Bonaparta.
Vnuknutí, které určilo další životní cestu
Odjel do Říma a tam se mu stala prapodivná věc. Bylo mu 22 let, vystoupil na Monte Sacro a najednou prý uslyšel prazvláštní hlas, který mu řekl: „Jenou budeš silný a mocný muž. Díky své duchovní síle vykonáš velké skutky. Budou ti klást do cesty překážky, ale ty je všechny překonáš!“
Díky tomu se Bolívar stal neúnavným bojovníkem za svobodu španělských kolonií Jižní Ameriky. V desítkách bitev od Venezuely po Peru vyhrával i prohrával. Po každé porážce však pokračoval v boji. V roce 1824 porazila Bolívarova armáda španělské vojsko v Peru. Rok na to se osadníci odtrhli od Španělska a pojmenovali svou zemi po velkém hrdinovi – Bolívie.
Prezident, diktátor, rezignovaný člověk
Simon Bolívar se stal prvním prezidentem země, ale jeho vize byly velkorysejší. Snil totiž o Velké Kolumbii, státě, který by sjednocoval Venezuelu, Kolumbii, Panamu a Ekvádor. Ten sen se mu ale splnil pouze nekrátko. Stal se diktátorem s neomezenou mocí, ale nedlouho na to na něj jeho nejbližší naplánovali atentát. Atentátníci byli prozrazeni a odsouzeni k smrti. Zklamaný Osvoboditel odstoupil z funkce a vyčerpán a zklamán odešel do ústraní.
„Chtěl jsem vnést svobodu tam, kde vládla tyranie. Pracoval jsem, aniž jsem z toho něco měl. Opustil jsem majetek i klid. Moji nepřátelé napadali to, co jsem měl za nejcennější: reputaci, lásku, svobodu. Byl jsem obětí svých pronásledovatelů, kteří mne dovedli až do hrobu. Přesto jim odpouštím.“
Zemřel sám a stal se legendou
Zemřel v samotě a chudobě na tuberkulózu. Bylo mu sedmačtyřicet let. Nedlouho po smrti se stal doslova legendou. Básníci na něj psali ódy, nazývali ho polobohem, který prý: „vítězil s mečem legendárního středověkého kastilského vůdce Cida“. Anebo: „…všichni Američané musí milovat Bolívara jako otce…zemřel chudý, ale zanechal jednu rodinu národů.“
Pablo Neruda ve svém Zpěvu pro Bolívara básnil: „…procitá každých sto let, když se probouzí lid.“ Jeho jméno nesou dodnes dvě měny – bolivijský boliviano a venezuelský bolívar.
Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
