Beringovo moře: Dánský mořeplavec Bering, zvaný Ruský Kolumbus, dal jméno moři, které omývá břehy Ameriku

A tak expedice vyrazila na dlouhou cestu přes Sibiř na Kamčatku a Čukotku. 26. srpna 1728 propluli úžinou mezi asijským a severoamerickým kontinentem a ta dostala po Beringovi jméno. Bering ale nebyl první, kdo se dostal až sem. Úžinu objevil už 80 let předtím cestovatel a kozácký ataman Semjon Ivanovič Dežňov.

Bering splnil úkol: dokázal, že Ameriku a Asii žádná pevnina nespojuje, a po třech a půl letech cestování v té hrozné zimě se mohl konečně vydat na zpáteční cestu.

V Petrohradu ho za jeho objevy ale nepochválili. Prý Ameriku kvůli mlze ani pořádně neviděl a nezměřil, jak je úžina široká. A tak Beringovi přikázali, aby se vrátil zpět.

Píše se rok 1733. Výprava čítající 500 civilistů, 200 vojáků a 1500 vyhnanců se vydává na cestu. Velí jí opět Vitus Bering. Prozkoumali Kurilské ostrovy a severní Japonsko. Na Kamčatce založili město Petropavlovsk (podle lodí Svatý Petr a Svatý Pavel, na kterých se plavili) a pokračovali dál na východ.

Jenže pak se strhla silná bouře a lodi se rozdělily. Svatý Pavel se vrátil do Petropavlovsku, ale Svatý Petr, kterému velel Bering, plul dál. 19. června 1741 dorazili k pobřeží Ameriky. Pluli kolem Aljašky, minuli Aleuty. Koncem září se zhoršilo počasí a námořníkům pomalu začínalo být jasné, že je zle. Mořeplavce včetně Beringa trápily kurděje a posádka začala být nezvladatelná stejně jako větry a mořské proudy, které si s lodí hrály jako s krabičkou sirek.

4. listopadu loď ztroskotala u jednoho z Komandorských ostrovů. Námořníkům nezbylo nic jiného než tam přezimovat. Velká část z nich se jara nedočkala. Zahynuli zimou, na následky vyčerpání a kurdějí. Bering byl mezi nimi.

Pouze 46 osob z původních 77 se po devíti letech vrátilo v nově postavené menší lodi zpět do Petropavlovsku na Kamčatce.