Arbitr elegance

29. červenec 2014

Slovo nad zlato

Prvním známým člověkem, který oficiálně udával trend ve věcech módy, byl římský patricij Petronius. Šel dokonce tak daleko, že spáchal velice stylovou sebevraždu.

Gaius Petronius Arbiter nebo Titus Petronius se narodil kolem roku 27 našeho letopočtu. Žil na dvoře císaře Nerona, byl jeho osobním přítelem a právě on Petronia udělal svým arbitrem elegantiarum, tedy rozhodčím a poradcem ve věcech vkusu, umění a krásy.

Jeho jméno nenajdeme v seznamech vojevůdců, myslitelů nebo oficiálních literátů císařského Říma, a tak písemné památky o něm většinou mlčí. Výjimkou je historik Tacitus. Píše o něm jako o člověku „...okázale výstředním, neřestném, žijícím takřka naruby, ale velmi uhlazeném, nadaném a pilném, chtěl-li.“

On totiž den prospával, noc pak trávil v povinnostech a radovánkách. Jako jiné přičinlivost, jej nečinnost proslavila. I byl pokládán nikoli za hýřila a marnotratníka jako mnozí z lidí utrácejících své jmění, nýbrž za vzdělaného světáka. Osvědčil své schopnost k veřejné činnosti, potom zase zabředl do neřestí nebo se jen tak stavěl.

Stylová sebevražda

Petronius odešel ze světa poměrně mladý, vlastní rukou. Dohnal ho k tomu jeho konkurent, Tigellinus, který žárlil na to, že Nero bez Petroniovy rady nedá ani ránu. Namluvil císaři, že prý proti němu osnuji spiknutí, a znemožnil mu, aby se hájil.

Arbitr elegance si dovedl spočítat, co bude následovat, a tak dříve, než obdržel formální obvinění, zvolil sebevraždu hodnou soudce krásy.

Jak to bylo, to se opět dočteme v Tacitovi: „Nezbavil jsem se života naráz, nýbrž naříznuv si žíly, dával jsem si je podle libosti podvazovati a zase otevírati a hovořil jsem s přáteli... Pohodoval jsem a prospal jsem se, aby se smrt, třeba vynucená, podobala přirozené.“

Petronius je považován za autora románu Satirikon – jednoho z nejpozoruhodnějších a nejoriginálnějších výtvorů antické literatury. Nejdelší zachovalou částí je Hostina u Trimalchiona. Hlavním hrdinou je neotesaný zbohatlík, bývalý otrok, kterému ani jeho nově nabytý majetek nepomůže skrýt hloupost, nevzdělanost a nadutost. I s odstupem dvou tisícovek let jako by mu řada dnešních mocipánů z oka vypadla.

Podle Tacita ještě před smrtí napsal Neronovi dopis na rozloučenou, ve kterém podrobně vypsal všechny jeho zločiny a vyjmenoval spolupachatele. Dopis zapečetil a pečetní prsten zlomil, aby ho nikdo nemohl zneužít. Nakonec prý rozbil svůj oblíbený achátový pohár, který ho stál 300 000 sesterciů, jen aby se tento skvost nedostal na císařův stůl.

Takto stylově odešel Petronius z tohoto světa, se stejnou lehkou, rezignovanou nedbalostí a kultivovaným hédonismem, kterým se proslavil i za života.

Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.