Alena Vrzáňová: "Říkali nám holubičkářky"
Dnes (úterý 21.9.) Zuzana Burešová ve studiu Českého rozhlasu 2 – Praha přivítala velmi vzácného hosta. Byla jím Alena Vrzáňová, čtyřnásobná mistryně Československa a dvojnásobná mistryně světa v krasobruslení. Společně hovořili nejen o úspěších sportovkyně. Posuďme sami:
"Když jsem byla malá, začala jsem si sama říkat Ája. Zároveň jsem měla výhodu, že mé jméno bylo jediné v bruslařském světě a tak mne každý snadno identifikoval. Jinak ale mají lidé v zahraničí problém mé jméno vyslovit. Komentátoři obcházejí Vrzáňová jak to jen jde. Někdy Češka, jindy tmavovlasá dívka. Nakonec přišli s nápadem, že vyškrtnou první dvě písmena a budou mi říkat Zanova," říká Alena Vrzáňová.
Maminka jí vzbudila pokaždé ve 4:30, protože před šestou ráno začínal trénink na Štvanici. Součástí rozcvičení byla i počáteční jízda. "Lidé se tenkrát zastavovali na mostě, pozorovali krasobruslařky a nevěřícně si ťukali na čelo, že jezdíme za takové tmy." Byla totiž válka a zatemnění se vztahovalo i na sportovní tréninky. "Kdo přišel dříve, dostal led pod jedinou lampou, která osvětlovala celé kluziště. V 8:00 nás vyhnali hokejisté, kteří nám z legrace říkali holubičkářky. Stejně jsem musela do školy," říká Alena Vrzáňová.
"V roce 1945 Prahu bombardovali Američané. Dodnes si pamatuji, jak zametám sklo z rozbitých okenních tabulek na balkoně. Najednou vidím tatínka, jak běží přes park směrem k našemu bytu. Když mne viděl, i na tu vzdálenost jsem slyšela, jak si oddechl," říká s úsměvem.
Maminky v době války nepracovaly, což vidí jako výhodu při tréninku. "Dětem se v útlém věku nechce vstávat. Maminka musí uvařit kakao nebo čaj a říct "jdeme". Teď ale maminky pracují a tak je nemá kdo vzbudit. V neposlední řadě je to také otázka peněz. Led není zadarmo. Trenér také něco stojí, nové brusle každý rok a mnoho dalšího. Možná proto se dnes děti krasobruslení tolik nevěnují."
V roce 1950 obhajovala titul mistra světa v Londýně. Už když jela na závody věděla, že se domů nevrátí. Soustředila se na vítězství a nepřemýšlela nad tím, jak dlouho se do své domoviny nepodívá. Poté co se stala mistryní světa zůstala ještě nějaký čas v Londýně, kde trénovala 4 roky se švýcarským trenérem. Bydlela u nich doma a tak se naučila jazyk. Poté přijela do USA, kde začala pracovat v lední revue. "Museli jsme pořád cvičit. Konkurence byla obrovská, ale bavilo mne to," říká Alena Vrzáňová.
Na jaře 1968 chvíli uvažovala, že přijede zpět do vlasti. Nastala ale okupace ruskými vojsky a tak od nápadu upustila. Ve stejném roce se rozhodla, že skončí se svou profesionální kariérou. Po pár týdnech potkala svého budoucího manžela Pavla. "Byla to láska na první pohled," říká s úsměvem. Jako svatební dar jí dal restauraci "Duck Joint". Dalších deset let pracovala jako vedoucí restaurace, která se specializovala na Českou kuchyni, standardní přílohou byly knedlíky. Mezi stálými hosty najdeme zvučná jména jako například: Paul Newmann, Elizabeth Taylor, nebo Miloš Forman. "Host mohl přijít ve smokingu či v jeansech. Každý se u nás cítil dobře."
Častým návštěvníkem byl i Donald Trump, který se s jejím manželem dohodl na otevření nové restaurace s jeho jménem. Bohužel rána osudu zasáhla a manžel Aleny Vrzáňové těžce onemocněl a zemřel. "Pro mne to byla těžká rána. Nejvíce mi pomohli bruslaři. Vrátila jsem se zpět do branže. Nejdříve mi nabídli konzultace, poté i soudcování."
"Naposledy jsem stála na bruslích před dlouhou dobou. Jen tak jezdit do kolečka mne nebaví. Tak hraji alespoň tenis a plavu." A na závěr dodává svůj názor: "Příští sezona bude pro našeho bruslaře Tomáše Vernera velmi slibná."
Více si můžete poslechnout v záznamu rozhovoru....
Nestihli jste pondělní vysílání Hosta do domu? Nabízíme text Eleny Horálkové: Lékárník by měl být pro pacienta zasvěceným rádcem, říká Lucie Nedopilová
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
