A nastalo zde jakési hrůzné ticho... Do války odešly miliony mužů. Jaké byly životy opuštěných žen?
Jen Rakousko-Uhersko povolalo do první světové války 4,5 milionu mužů. Ženy tak musely zastat veškerou práci. Dopisy Josefy Stloukalové přinášejí svědectví o obyčejném životě.
Bylo to, jako když někdo v létě 1914 přehodí výhybku. Svět začal fungovat jinak. Všechno se muselo přizpůsobit požadavkům války: průmysl, zásobování i lidé.
Jen Rakousko-Uhersko povolalo do 1. světové války téměř 4,5 milionu mužů. Doma zůstávají ženy bez manželů, otců a bratrů. Přebírají mužskou práci, musí samy obstarat hospodářství. A to je také boj. Boj bez zbraní a ve strachu o své blízké, kteří ty zbraně do rukou dostali.
„Nastalo zde jakési hrůzné ticho,“ popisuje paní Josefína ze Zlínska situaci, když odešla část mužů z nejbližšího okolí do války. Korespondence paní Josefíny a jejích synů Karla a Stanislava z let 1914 až 1918 získal Český rozhlas od posluchače dr. Milana Stloukala. Jde nesmírně zajímavé svědectví o životě žen, když v čase války scházejí muži.
Nucená emancipace
Na ženách zůstávají starosti o rodinu, domácnost a celé hospodářství. Samy nakonec obstaraly i ty nejtěžší polní práce vzorně, ale s vypětím sil. Do toho mají starost o své muže a syny. Takto paní Josefína píše svému synovi Karlovi:
„Dnes jela Lidka (dcera) s ranním vlakem do Otrokovic, podávat raněným vojákům občerstvení. To je hrozný chvat, když přijede vlak, aby všichni dostali nápoje. Ještě když mají šálky, tož se to přeleje, ale když pijí ze sklenic, tož to dlouho trvá. Tak děláme, co můžem. Je to dojemné, když dost chudý lidi dají poslední, co mají. Mléko, vejce, ovoce, chléb s máslem, víno, slivovici, čaj a káva se vaří na nádraží, cigarety a co kdo má. Se žněmi máme rovněž soužení: žito nemůžem sklidit, prší a prší. Včera jsme rozvazovali snopy a sušili, že po tmě jsme to skládali, dnes jsme chtěli vozit a prší od noci. Drahota dostupuje takové výše, že už se nás to citelně dotýká, leč o tom nemožno psát. Kdyby jen Bůh dal a vše šťastně skončilo.“
Jsou to čtyři roky dramatických ženských osudů. Válka urychlila proces emancipace a přidělila ženám role do té doby vyhrazené jen mužům. Příběh paní Josefy Stloukalové je navíc důkazem, že velká dramata se neodehrávala jen ve válečných zákopech.
Související
-
Snad nám Bůh dá dočkat šťastnýho návratu... Příběh válečné lásky ukrytý v dopisech
Na 130 lístků a dopisů si v letech 1914–1917 vyměnili František Jindřich, posel Zemského úřadu v Praze, a jeho žena Gabriela. Představují autentické svědectví o době.
-
Čas ten mi byl požehnáním... Z válečných deníků Alice Masarykové
Dcera TGM za války pracovala v pardubické Karanténě jako zdravotní sestra. Její deník vypovídá o hrůzách války z naprosto odlišného úhlu, než na který jste zvyklí.
-
Po svých padlých předcích z 1. světové války můžete pátrat on-line
V pondělí 28. července uplyne sto let od začátku 1. světové války. Vojenský historický ústav připravil on-line digitální kolekci tištěných pramenů k válečným ztrátám.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
