1159. schůzka: Příběhy uzavřených čtvrtí

Výrazem „ghetto“ dnes označujeme městskou čtvrť, kde žijí takřka výhradně příslušníci určité etnické nebo náboženské, často nějakým způsobem handicapované menšiny. Původně takovým způsobem žili Židé. Pražské židovské ghetto se rozkládalo na omezeném prostoru na Starém Městě, v Brně se nacházela židovská čtvrť od brány Židovské směrem do historického centra a končila na dnešním Římském náměstíčku.

Ghetta – rozsahem menší – existovala i v dalších českých, moravských a slezských městech.

Ghetto… odkud se vzalo tohle slovo v češtině, ale i ve všech moderních jazycích? Podle jedné verze pocházelo z benátštiny – původně se v ní psalo „géto“ a znamenalo strusku. Latinsky se sloveso slévat řekne gettare, 1. pár jednotného číslo: getto. Odtud se rozšířilo z podnětu papežské buly po celé Evropě.

V každém případě ale v Benátkách vzniklo první ghetto na světě. Další papežská bula zavedla rozsáhlé protižidovské restrikce. Muže nutila nosit bílou nebo žlutou čapku, ženy žlutý šátek nebo znak. Zakazovala Židům vlastnit hmotný majetek a vykonávat lékařskou praxi pro křesťany. Obavy z dalších omezení, dokonce strach o život měl za následek, že mnozí Židé z církevního státu uprchli.

S rozvojem průmyslové revoluce, vedoucím ke zbohatnutí společnosti a díky asanaci středověkých čtvrtí ghetta sice na nějaký čas vymizela, znovu ale vznikla ve 20. století. U nás přinesly plné zrovnoprávnění židovským komunitám až revoluční události roku 1848.

Setrvejme na okamžik v roce 1849, kdy byla přijata březnová ústava neboli oktrojírka, která sice platila jen dva roky, ale přesto to byl nejvýznamnější výsledek revoluce. Židům přinesla dlouho očekávané a naprosté zrovnoprávnění. Vyšli sice z „apartheidu,“ ale stejně si museli počkat dalších 18 let, když vstoupila v platnost takzvaná Prosincová ústava z roku 1867, stvrzující všem základní občanská práva bez ohledu na národnost a náboženské vyznání. Volnost pohybu okamžitě zvedla vysokou migrační vlnu. Tisíce židovských rodin se začaly stěhovat do průmyslových a obchodních center, zejména do Prahy, Brna, Plzně a dalších velkých měst.

Možnost svobodného podnikání vedla díky aktivitě židovských obyvatel k hospodářskému rozkvětu, a zatímco před revolučním rokem 1848 žilo mnoho Židů v bídě, na konci století už ke zcela nemajetným nepatřili. Doménou židovských podnikatelů se stala textilní výroba, zejména potiskování kartounu. Rozvoj průmyslu vedl přímo k růstu pražských předměstí, především Smíchova, ale vznikaly i čtvrtě zcela nové: Karlín, Holešovice, Libeň. Začala se prosazovat i nová židovská inteligence, zejména v tradičních oborech. Nyní se z nich stávali moderní lékaři a právníci.

Židovské Město pražské se roku 1850 přejmenovalo na Josefov. Byl to výraz díků císaři, který na rozdíl od své matky toho pro židovskou komunitu tolik udělal. A ještě téhož roku se spojilo s Prahou jako její pátá čtvrť. I po odchodu zámožnějších rodin Židovské Město zůstávalo nejhustěji zalidněnou částí Prahy. Zůstali zejména ti nejchudší a také ti nejortodoxnější, kteří z duše nenáviděli představu asimilace. Do prostor opuštěných Židy se mezitím začala hrnout chudina.

Koncem 19. století hraničila sociální i hygienická situace Židovského Města s kolapsem. Už drahný čas ovšem Židovské Město pražské židovské nebylo, podíl Židů mezitím klesl ze zhruba osmdesáti procent v polovině 19. století na pouhou jednu pětinu 40 let později. Vláda, výrazně podporovaná stavebními podnikateli a spekulanty, kteří vycítili zdroj zisku, proto roku 1885 rozhodla o likvidaci a přestavbě celého okrsku.

Protest Bestia triumphans

V dubnu 1896 vystoupil proti asanaci spisovatel Vilém Mrštík společně s Jaroslavem Kamperou a Václavem Hladíkem v protestu nazvaném Bestia triumphans – Vítězná bestie. Přidala se řada tvůrčích jedinců, rozjetý kolos však nezastavil ani otevřený dopis Ignáta Herrmanna pražskému primátorovi. Když bylo mnohé v míře větší než velké zbořeno, začalo se stavět – kolem roku 1900. Předtím bylo nutné zvednout celé území proti povodním a vybudovat kompletní kanalizaci. Do začátku 1. světové války většina nových domů stála.

Vznik samostatné Československé republiky přinesl Praze značný rozkvět. Stala se centrem nového státu, městem ústředních úřadů, ministerstev, diplomatických a obchodních zastupitelství, kulturních institucí. Židé vznik republiky s Tomášem Garriguem Masarykem v čele přivítali. A nalezli zde dobré útočiště. Nikdo nezpochybňoval, že jsou právoplatnými občany, a to nejen podle proklamací.

Vstřícná československá politika však nebyla ve společnosti jediná. V zemi totiž existovaly pravicové politické strany s ostře protižidovským programem. Antisemitismus zůstával zakořeněný zejména u starší generace. Obvykle vyvřel na povrch při jiných konfliktech, nejvýrazněji na bouřlivém konci roku 1920, kdy vypukly stávky a sociální nepokoje. Zástup tehdy vznikl do Židovské radnice a zdevastoval ji. To však byla na dlouhou dobu poslední protižidovská akce, v podstatě až do německé okupace Československé republiky v březnu 1939.

autor: Josef Veselý
Spustit audio

Související