Znáte tis červený?
Poznat tento zvláštní a důležitý strom mezi jehličnany není tak těžké.
Tis červený (Taxus baccata) má svoje listy ve tvaru jehlic (jako všechny jehličnany), tento ve dvou odstínech: svrchní strana je tmavě zelená až černá, spodní je stříbřitě zelená. Také lidové názvy vyjadřují jeho vlastnosti: keř jahodový, pušpán, také rostlina smrti, neboť jde o nejjedovatější náš strom: výtažek z jeho jehlic se používal jako zaručený šípový jed.
Tis v parcích a v zahradách
Roste jako domácí keř nebo strom v celé Evropě kromě severních oblastí. Kvete nenápadně drobnými pupeny hnědavými v létě a v začátku podzimu se objevují plody, které zčervenají do jakési borůvky. Jde o tisinky, což jsou semena obalená červeným dužnatým míškem. Právě tento červený obal není jedovatý a možno ho i syrový ochutnat, případně udělat z něj jedlá povidla nebo marmelády. Ale za syrova rozmixované tisinky musíme opatrně propasírovat hustým sítkem, protože právě sama semínka jsou silně jedovatá, jako celý strom: od kořenů, přes dřevo stromu, kůru, větévky i jehlice.
Léčivost tisu
Ta je prokázána a využívána. Z odřezaných větví a jehlic se získává látka baccatin, která je léčivá a pomáhá proti rakovině. V některých zemích se odřezané větve předávají do farmaceutických center.
V zahradách a parcích
Je to skutečně stálozelená dřevina, snese i tuhý mráz. Keře se dají stříhat a tvarovat na kvalitní živý plot. Velmi dobře obráží hustým obrostem z četných spících pupenů, do kuriozních dekorativních tvarů.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
