Zamyšlení - 25.3.

25. březen 2007
Zamyšlení

Snaha pořádat olympiádu a návrh nové Národní knihovny v Praze na Letné... Co mají tyhle věci společného? Minimálně vášnivou diskusi a taky velké množství nezodpovězených otázek. O tom, jak to všechno v prvním i druhém případě dopadne (bude-li se skutečně návrh architekta Jana Kaplického realizovat a stane- li se Praha místem, kde se jednou rozhoří olympijský oheň) ještě zdaleka není rozhodnuto, ale soudě podle novinových stránek, rozumí v této zemi architektuře a sportu najednou tolik lidí, až se divím, že je u nás zatím tak málo originálních sportovišť a sportovních stadiónů. Co člověk to odborník. Jak to, že se tedy už pár let nepyšníme novou Národní knihovnou a žádost o pořádání Olympijských her předložíme poprvé?

Diskuse, která vzplanula po zveřejnění návrhu nové Národní knihovny, je ale asi jen stínem toho, co nás čeká po té, co pražští zastupitelé tento týden rozhodli o tom, že se Praha (a vlastně i celá republika) bude ucházet o pořádání OH. Zatímco OH rozdělují českou společnost od základu, v případě NK je jádrem sporu pohled na novou budovu, na její podobu a umístění. Snad nikdo už dnes totiž nezpochybňuje sám fakt, že zákulisí staroslavného Klementina v Praze je pro 21. století a moderní knihovnu naprosto nedostačující. NK prostě novou budovu potřebuje.

Aniž bych komukoliv upíral právo na docela obyčejný názor: líbí - nelíbí, nebo pro a proti, stejně mě ale zaráží, jak často se v polemice uznávaných osobností i v dopisech neznámých čtenářů v novinách objevují postřehy a dojmy získané vlastně jen z několika málo fotografií. Kdo z nás kdy viděl návrh studia Future - systém architekta Jana Kaplického v jiném úhlu pohledu s patřičnými technickými údaji, kdo z nás se na novou Národní knihovnu díval (jakoby) od Hradu nebo z centra Prahy(?), kdo si postavil maketu před sebe do kontextu Letenské pláně a okolních domů anebo si architektovu fantazii poměřoval ostatními nápady, které postoupily do užšího kola výběru mezinárodní soutěže?

V čem jsme ale přeborníky - a snad za to může náš příslovečný český humor - to jsou přezdívky, které si návrh stačil za tu krátkou dobu vysloužit. Neználkův klobouk bez antény, zelený hlen, čapka taťky Šmouly, ale taky trochu poetičtější: chobotnička nebo oko nad Prahou...

Víc než jednoznačné odsudky nebo naopak euforické provolávání slávy mě ale zajímají otázky. Možná i proto, že jsem novinářem. Tak tedy nejprve - proč vůbec Letná, Letenská pláň(?), když právě s touto lokalitou souvisí zatím nedořešená a poměrně komplikovaná dostupnost a dopravní situace v okolí. Na otázku kam NK umístit, ale odpovídal pražský Magistrát ještě před vyhlášením soutěže a Letná byla jednou z podmínek zadání, není proto možné - jak navrhují někteří odborníci, chválící Kaplického vize, ale nespokojení s jejich umístěním - Kaplického návrh umístit jinam. To by samo o sobě znamenalo vyhlásit novou soutěž.

Další kardinální otázkou zůstává, jak dál s Letenskou plání, pokud by se soutěžní návrh Jana Kaplického skutečně realizoval. Něco tak dominantního podmiňuje i další představy o tom, jak bude vypadat nejen jedna část, ale celý rozsáhlý prostor mezi Národním technickým muzeem a křižovatkou Na Špejcharu. Pokud vím, tak už léta není jasno ani v tom, jak vyřešit hádanku s prostranstvím kolem bývalého Stalinova pomníku...

Na některé tyto otázky budeme hledat odpověď ve čtvrtečním Hostu do domu s g.ř. NK v Praze Vlastimilem Ježkem, mužem, který je strůjcem toho nejdůležitějšího, totiž iniciativy, aby se Klementinum z nedůstojných prostor konečně přestěhovalo. Aby se mělo kam přestěhovat. A hlavně - aby na to byly peníze. A pokud patříte k těm přemýšlivým občanům Prahy, kteří se nerozhodují pouze podle vlastních vzpomínek a nostalgie, přijďte se od čtvrtka do Klementina podívat na výstavu modelů nejen vítězného návrhu, ale i jeho konkurentů. Jistě tu bude dost času přemýšlet i nad tím, že vítězství návrhu architekta Jana Kaplického není jen vítězstvím originálního obalu, ale taky interiéru, moderního technického zákulisí, které na žádné fotografii neuvidíme, ale které oceňují odborníci z technickým i knihovnickým vzděláním a které obstojí i ve světovém srovnání.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.