Za úspěch ji čekal zákaz. Proč po konci kariéry spolupracovala s STB? Osudové ženy: Eva Bosáková

Eva Bosáková se narodila v prosinci 1931 v Mladé Boleslavi. Její otec Alois Věchet, sokolský gymnasta, reprezentoval v roce 1936 Československo na olympiádě v Berlíně. „Právě on byl pro Evu jedním z velkých vzorů. Tím druhým byla slavná norská krasobruslařka a později herečka Sonja Henie,“ vypráví spisovatel a publicista Petr Feldstein.

„Eva se totiž odmala věnovala i krasobruslení. Výborně také hrála na klavír, ale nakonec zvítězila gymnastika.“ Její rozhodování v necelých 17 letech usnadnila nominace do gymnastické reprezentace. „Už to byl obrovský úspěch. V gymnastice jsme patřili k nejlepším na světě.“

Slabost pro muže

Ctižádostivá Eva toužila startovat na té nejbližší olympiádě v roce 1952. Tvrdě trénovala a v Helsinkách se opravdu stala nejúspěšnější závodnicí československého družstva. To jí bylo 21 let. Po návratu na ni ale uznání nečekalo.

Vyhodili ji z ubytovny v Tyršově domě a zakázali trénování na půl roku. Důvod? Udání, že u sebe v pokoji nechala přespat svého budoucího manžela – o tři roky staršího studenta medicíny Vladislava Bosáka.

„Její slabou stránkou byli od mládí muži,“ vysvětluje Petr Feldstein. „Tehdejší doba byla značně puritánská a prudérní. Ona na to ale nedala a bohužel na to do jisté míry doplácela,“ popisuje. „Tohle bylo vůbec poprvé, kdy na takovou reakci narazila. Ale ne naposledy.“

Paradox doby

Žádný zákaz ji ale nemohl donutit přestat cvičit. Nastěhovala se do kumbálu na strahovském stadionu a trénovala dál, dokonce i s tehdy populární akrobatickou skupinou ADYS. Psal se rok 1953 a blížil se Světový festival mládeže a studentstva v Bukurešti.

„Sportovní část festivalu byla tehdy velmi významná, byla to taková druhá olympiáda,“ vysvětluje Feldstein. „Svaz chtěl, aby se soutěže účastnila, a proto jí zákaz o měsíc zkrátili.“ A s velkou slávou jí navíc udělili titul mistryně sportu za dosavadní výkony. Dvaadvacetiletá Eva měla tehdy krátce po svatbě.

Na vrcholu

Pověst světové gymnastky potvrdila třemi stříbrnými medailemi z mistrovství světa v Římě i svými výsledky na olympiádě v Melbourne v roce 1956. Její vrchol ale přišel o dva roky později na světovém šampionátu v Moskvě.

„Tam získala svoji první zlatou medaili v životě. Porazila vynikající sovětské závodnice v čele s Larisou Latyninovou, která jinak triumfovala na ostatním nářadí i ve víceboji,“ dodává Feldstein.

Jak moc riskovala, věděla jen ona sama. Tolik obávané salto nazad, kterému přezdívala skok „do nevím kam“, předvedla až v ostré soutěži. A bezkonkurenčně. Její výkon dokonce inspiroval spisovatele Otu Pavla k napsání povídky.

Na triumf z Moskvy navázala nejvyšší známkou za kladinu na olympijských hrách v Římě a oslnila i v roce 1962 na světovém šampionátu v Praze. Zažívala zlatou éru československé gymnastiky. Stala se jejím symbolem, i když na scéně už začínala zářit Věra Čáslavská, kterou pro gymnastiku objevila právě Bosáková.

Filmová past

Byla slavná, úspěšná a své kariéře podřídila všechno. Proto si ji v té době vyhlédla režisérka Věra Chytilová pro roli ve filmu O něčem jiném, který měl sledovat dva odlišné příběhy žen. Eva roli nejprve odmítla. Chtěla se soustředit na olympiádu v Tokiu v roce 1964.

Přesto na nabídku nakonec kývla. „Nebylo to její rozhodnutí. Přizpůsobila se přání československého výboru tělesné výchovy. Nic jiného jí ani nezbývalo,“ míní Feldstein. Byl to začátek jejího konce. „Vypadá to, že se Eva Bosáková chytila do léčky.“

„Když chtěla pokračovat v přípravách na Tokio, řekli jí, že účinkováním ve filmu porušila amatérský statut, a musí ukončit kariéru.“ Po 15 letech, kdy nežila ničím jiným než drilem v tělocvičně, se tak ve svých 32 letech nedobrovolně rozloučila se sportovní gymnastikou.

Na cestách s Harlem Globetrotters

Dlouhý oddech si ale nedopřála. „Podařilo se jí získat angažmá u Harlem Globetrotters. Stala se součástí jejich exhibičního programu a jezdila s nimi po celém světě s show, kterou jí pomáhal připravit její trenér Luboš Ogoun,“ říká publicista.

Náročné tempo jí vyhovovalo, ale několik let na cestách a v odloučení se stalo zkouškou pro její manželství s Vladislavem Bosákem. Rozvedli se v roce 1967. Evin návrat do vlasti byl tak pro ni dalším začátkem.

Stín normalizace

Proč se Eva Bosáková rozhodla podepsat spolupráci s StB, není úplně jasné|foto:Hynek Glos, Profimedia

S velkým ohlasem vedla kurzy redukční gymnastiky. „V roce 1972 se znovu vdala za sportovního funkcionáře, místopředsedu ÚV ČSTV Miroslava Hlaváčka, který byl zároveň poslancem České národní rady a byl i místopředsedou ÚV Národní fronty. V době, kdy začínala normalizace, to pro Evu nebylo nic nevýhodného,“ myslí si Feldstein.

Nakolik pro ni byla výhodná i spolupráce s StB, jak dokládají záznamy bezpečnostních složek, zůstává otázkou. „Nedovedu si vysvětlit, proč některé lidi udávala. Podle mého za to nic neměla, možná ji vedla touha být důležitá nebo strach,“ říká publicista.

Po sametové revoluci se Eva s nasazením sobě vlastním vrhla do podnikání. Toužila vybudovat polyfunkční dům ženské krásy na pražských Malvazinkách. Uprostřed příprav ale náhle zemřela. Sklenici vína, kterou si při pracovní schůzce ve vinárně U Fausta objednala, už 59letá Eva Bosáková nedopila. Psal se 11. leden roku 1991.