Litování z duše nesnášela. Osudové ženy: Věra Čáslavská

„Věra Čáslavská byla sportovkyní par excellence a ze sportu si odnesla spoustu vlastností i do svého osobního života. Jednak to byla obyčejná houževnatost, píle a pracovitost, a pak i respekt k druhým,“ připomíná historik sportu František Kolář.

Naučit se prohrávat

Narodila se v roce 1942 do rodiny drobného živnostníka. Její otec vlastnil lahůdkářství. Po roce 1948 o ně přišel, a rodina se musela uskromnit. Věra Čáslavská se odmalička věnovala krasobruslení a baletu.

Čtěte také

Sportovní kariéru jí ukončili socialističtí funkcionáři. Kvůli filmu. Příběhy slavných: Eva Bosáková

V roce 1957 vystupovala s baletní školou v televizním pořadu pro děti, kde se setkala s Evou Bosákovou, gymnastkou, pozdější držitelkou zlaté medaile z olympiády v Římě. Ta ji začala trénovat. Po několika letech ji Čáslavská byla schopna i porážet.

Později ale vzpomínala, jak pro ni byla každá prohra ohromnou ranou do srdce, se kterou se těžko smiřovala. V roce 1962 získala zlato v přeskoku na mistrovství světa v Praze, o dva roky později tři zlaté medaile na olympiádě v Tokiu.

Královna Mexika. Královna světa

Vrcholem kariéry byla olympiáda v osudovém roce 1968, krátce po okupaci Československa. Gymnastickou soutěž v Mexiku provázely emotivní reakce. Zvláště cvičení Čáslavské a sovětské závodnice Kučinské doprovázelo publikum pískáním, výkřiky i potleskem.

Získala tu v několika disciplínách čtyři zlaté a dvě stříbrné medaile. Když při předávání medailí zněla sovětská hymna, Čáslavská jako výraz nesouhlasu se sovětskou okupací od ní odvrátila hlavu. Ještě v Mexiku ukončila sportovní kariéru a vdala se za atleta Josefa Odložila.

Věra Čáslavská na letišti po svém návratu z OH v Mexiku|foto:eSbírky – kulturní dědictví on-line, Národní muzeum - Historické muzeum, CC BY 4.0, ©

Jejich svatba se stala událostí. Zato doma ji po podpisu dokumentu Dva tisíce slov, kterými vyjádřila podporu demokratickým procesům ve společnosti, a po veřejném nesouhlasu s okupací čekaly těžké roky.

Dvacet let se neukazuj

V té době se jí narodily děti Radka a Martin, napsala knížku Cesta na Olymp, vystudovala tělovýchovu. Po dlouhodobém neúspěšném hledání práce se odvážně obrátila na generálního tajemníka komunistické strany Gustáva Husáka.

V roce 1974 ji tak konečně zaměstnali jako trenérku ve středisku sportu Sparty Praha. Veřejně se o ní mluvit nesmělo. Na konci 70. let ale přišla nabídka od mexického prezidenta, aby se stala trenérkou gymnastek v jeho zemi.

Celá rodina dostala na dva roky povolení vycestovat. Právě tady se s velkou slávou brali, a právě tady přestalo jejich manželství fungovat. Pro Josefa Odložila nebylo jednoduché být „manželem Čáslavské“.

Po návratu z Mexika, kde Čáslavská odmítla zůstat natrvalo, směřovalo jejich manželství ke konci.

Odsoudili ji spolu se synem

V roce 1989 nastal v životě Věry Čáslavské a celého Československa další zlom. Ani ve dnech sametové revoluce nezůstala stranou. Sebrala odvahu a promluvila při demonstraci na Václavském náměstí.

Věra Čáslavská přijímá blahopřání na stupních vítězů|foto: Národní muzeum, CC BY 4.0, eSbírky – kulturní dědictví on-line

Po revoluci dostala řadu pracovních nabídek. Nakonec vyhověla prezidentu Havlovi a stala se jeho poradkyní pro oblasti školství, zdravotnictví a tělovýchovy. Ve stejné době potkala rodinu Věry Čáslavské velká tragédie.

Mezi synem Martinem a jeho otcem došlo k potyčce. Otec pak zemřel a Martin byl odsouzen na čtyři roky. Od prezidenta Václava Havla dostal milost. „Věra se v udělení milosti vůbec neangažovala. O tu milost požádala Radka Čáslavská,“ vysvětluje František Kolář.

„Věru tenkrát ani nenapadlo, aby žádala o něco takového. Protože by to bylo pochopitelně veřejností zneužito proti ní, k čemuž nakonec došlo. Věra už od okamžiku, kdy se tragédie udála, trpěla těžkými depresemi. A odsouzení Martina jí ještě přidalo. Takže pak trávila spoustu času po nemocnicích.“

Dostát svému předsevzetí

Stáhla se do ústraní, odmítala kontakt i s blízkými přáteli. Až po dlouhých patnácti letech se gymnastovi Ladislavu Pazderovi podařilo ji přemluvit, aby se vrátila mezi lidi. Od té chvíle se opět naplno pustila do nejrůznějších aktivit.

Účastnila se společenských akcí, pravidelně se zapojovala do veřejného života a vyjadřovala se k politice. S nově nabranou energií také dlouhou dobu odolávala těžké chorobě. V srpnu roku 2016 zemřela, aniž by se zpronevěřila svému předsevzetí: hlavně žádné litování.