Z hlediska migrace bych se víc bál pracovitých, houževnatých a tvrdých Číňanů než muslimů, říká Václav Cílek

Sucho skloňujeme nejčastěji v souvislosti s tím, že nám vyschlo v krku. Hrozbou reálného sucha se naše mysl, vyrůstající ve vyspělé civilizaci, moc zabývat nechce. Přesto v dnešním provázaném světě by hrozící nedostatek vody nezpůsobil jen žízeň, ale kapka vody by mohla uvést do chodu kostičky domina a nikdo pořádně neví, která je ta poslední.

V minulých dvou dílech jsme hovořili o tom, že je velmi pravděpodobné, že do deseti let postihne sucho tři miliardy lidí. Probrali jsme příčiny a také, jak to pocítíme v naší zemi.

O následcích nedostatku vody diskutovala v závěrečném díle mini cyklu Martina Kociánová s geologem Václavem Cílkem a agrárním analytikem Petrem Havlem.

Cena potravin může být klíčovým spouštěcím mechanismem lidské migrace

Martina: Jak vidíte v závislosti na suchu ceny potravin?

Petr Havel: Auto, mobil, vlastně ani postel mít nemusíte, ale jíst a pít ano. Je zřejmé, bude-li víc a víc lidí na planetě a tomu nebude adekvátně vzrůstat zemědělská produkce, tak to vyústí do vyšších cen potravin a nastane problém.


Petr Havel: Mohlo by se stát, že cena potravin bude jeden z klíčových spouštěcích mechanismů lidské migrace.

Vyspělý svět vydává za potraviny 15-18 % výdajů. V rozvojových světech je to až 80 %. V takovém případě, když se ceny zvednou jen o polovinu, tak u nás to bude na 30%, v rozvojovém světě na to ale nebudou mít vůbec.

Pokud budou mít hlad a žízeň miliardy lidí, o mírném stěhování národů nemůže být řeč

Martina: Jaký má, pane Cílku, celosvětový dopad neúroda v Číně?

Václav Cílek: To je ta stará teze, že pro nás je mnohem nebezpečnější neúroda v Číně než v České republice. Pokud by tak velkou část lidí postihla neúroda, musí potraviny dovézt. Na celém světě se jejich cena zvedne a lidi přestanou mít peníze na jiné věci než složenky a jídlo. Tím začne kolabovat ekonomika.

Neúroda v Číně v důsledku sucha

Martina: Z myšlenky, že třetí světová válka bude o vodu, se pomalu stalo klišé. Co myslíte, je to reálné, nebo se spíše budeme bavit o pomalém a mírném stěhování národů?

Václav Cílek: Pokud budou mít hlad a žízeň miliardy lidí, tak i kdyby se stěhovalo 1% z nich, dá se na pochod opravdu velké množství. Takže o mírném stěhování národů nemůže řeč.

Kdyby navíc jedno promile ze tří miliard lidí poslechlo nějaké radikály nebo se v zoufalství dalo na terorismus, tak to máte miliony lidí, kteří někam půjdou a budou roznášet chaos.

Petr Havel: Hydrolog Jan Daňhelka říkal, že je velký mýtus, že se v historii vedly války o vodu. Podle něj se reálně o vodu vedla válka jenom jedna, a to někdy před 2500 lety. Ale voda byla většinou vedlejším produktem.

V budoucnosti možná nebudou války o vodu, tak jak si je představujeme. Budou spíš migrace. A voda bude jedním z faktorů. To hlavní bude, že ti lidé, kteří nebudou mít dostatek vody, potravin, země a někam se prostě nevejdou, tak začnou hledat nová místa.

Někdy se zaměňuje boj o vodu za náboženský konflikt

Václav Cílek: Byly dělány analýzy válek a opravdu těch přímo o vodu bylo velmi málo. Ale prakticky vždycky má boj o vodu charakter občanské války. Kdy někdo tu vodu má a odmítá ji distribuovat.

Například ve válce v Súdánu mezi křesťany a muslimskými milicemi je to tak, že usedlé obyvatelstvo ve středním a jižním Súdánu jsou křesťané nebo animisté a pastevci jsou muslimové.

Vody ve studních mají málo, zemědělci se snaží si ji zachránit pro sebe a pastevci vědí, že bez ní vymřou. V tom okamžiku dojde k tomu, že se ustanoví na straně pastevců muslimské milice a na straně zemědělců zas křesťanské. A média z toho vytvoří náboženský konflikt.

Čtěte také

Když začnete migrovat, zlomíte psychologickou bariéru, která vás váže k domovu

Martina: V oblasti Blízkého východu se podle jedné studie snížily zásoby podzemní vody v objemu Mrtvého moře. Existují nějaké odhady, odkud státy, které ještě nějakou spodní vodu mají, mohou očekávat tlaky? Pracuje se v tomto směru s mapami předpokládaných migrací a pohybů?

Velbloud na poušti

Václav Cílek: Ono se to rychle proměňuje. Z hlediska migrací já například sleduji schopnost Ukrajinské vlády platit aspoň nějaké penze. Protože v okamžiku, kdy Ukrajina s 50 miliony lidí zbankrotuje, tak se část lidí dá na pochod.

My máme dobrou zkušenost s milými a pracovitými lidmi. V tom druhém sledu se může jednat o zoufalé lidi, lumpenproletariát, o mafiány. V první fázi bych tedy spíš čekal migrací z Ukrajiny.

Nedávno byla Vídeň postižena invazí kosovských Albánců. Co se stane, až začne víc vysychat Itálie - na jih od Říma zejména? Sami Italové se dají na pochod.


V Číně migrovalo ze severu na jih víc než 100 milionů lidí. Byla to největší migrace v dějinách lidstva vůbec.

Psychologové upozorňují na to, že když začnete migrovat, zlomíte psychologickou bariéru, která vás váže k domovu.

Když se na to podíváte z historického hlediska, tak většinou vycházeli Avaři, Hunové a Turci ze Střední Asie. Tam je model, že na okraji stepi jsou zemědělské usedlosti. V okamžiku, kdy dojde k vysušení, tak se zemědělci změní na pastevce.

Jeden člověk potřebuje k uživení půl až jeden hektar orné půdy, ale aby se uživil jako pastevec, tak už potřebuje 100 hektarů. Země pak nemůže všechny udržet. V tom okamžiku se ti bývalí zemědělci a napůl pastevci dávají na cestu.

Buď na východ, kde narazí na čínskou zeď nebo se vydají přes slavnou Anatolii (Turecko) a po trase, která se po tisíciletí nemění (podél Dunaje a přes Balkán), začnou pronikat sem na naše území.

Velká čínská zeď

A pak se zase po nějaké době stáhnou, protože se u nás například zhorší ekonomické podmínky nebo u nich začne pršet.

Další velké stěhování národů už v podstatě probíhá

Každopádně jedno z velkých migračních center je Střední Asie. Proto já se do budoucnosti dívám s velkými obavami na možnost čínské expanze.

My vnímáme, že islám je momentálně blíž, že jsou to mnohdy teroristé. Ale já bych se doopravdy víc bál těch pracovitých, houževnatých a tvrdých Číňanů. Ti se mohou dát na pochod v množství desítek milionů lidí. A budou mít tady připravené čínské komunity. To znamená, že už v podstatě jsme v chodu dalšího velkého stěhování národů.

Petr Havel: My ten test konkurenceschopnosti Evropanů vůči Číňanům zažíváme v současné době a to v mezinárodním obchodu. Prakticky všechny čínské výrobky jsou levnější.


Petr Havel: Třeba ta čínská personální expanze nebude hrozit tolik Evropě, ale Africe, kde je víc místa.

Každoročně Čína expanduje ve všech oblastech kromě lidí. Jedinou malinkou naději bych viděl v tom, že se Čína zaměří jiným směrem. Už několik let totiž kupuje pozemky v Africe a odůvodňuje to tím, že potřebují mít půdu na to, aby někde mohli pěstovat potraviny. Zatím u nás půdu nekupují. I když možná to jen nevíme.

Martina: Ale vy jste říkal, že kdyby se dali na cestu, tak je to proto, že by měli potíže s nedostatkem vody. Myslíte si, že v Africe by ji našli?

Václav Cílek: Afrika je v tropickém a subtropickém pásmu poměrně vlhká. Hlavní důvod pro volbu Afriky je ten, že tam je možné zvyšovat zemědělské výnosy až pětkrát. Zatímco v Evropě jsme rádi za každé procento.

Zemědělství v Africe

Nedávno vyšla kniha o tom, proč kolabují státy, proč se jim nedaří. A autoři rozlišují instituce v těchto státech buďto na inkluzívní nebo extraktivní.

Inkluzivní instituce zahrnuje víc lidí, kteří mohou rozhodovat. Například na řízení vlády se může podílet čím dál tím víc lidí. Máte tak reálnou šanci, že se do komunální politiky dostanou chytří lidé, kteří pro zemi něco udělají.

Ta extraktivní instituce se z nás snaží vydolovat nějaký zisk. Já to třeba vnímám na modelu mobilních operátů. Fungují extraktivně a snaží se z nás vytáhnout peníze, ale vytváří dojem, že jsme jedna velká rodina spjatá pod jednou firmou, tedy inkluzivní. Jenže inkluzivní znamená, že se zisky dělí mezi členy velké rodiny, což se tady neděje.

Analýza ukazuje, že většina čínských institucí je extraktivní. Tragédií této doby je fakt, že ty kořistné instituce se usídlily i v západním světě. Vidíme, že čím dál tím míň firem a lidí vysává, extrahuje bohatství z toho zbytku.

V Číně může dojít k tomu, že se začne zmítat ve vnitřních rozporech a dojde ke konfliktu ve společnosti.

Martina: Bavíme se o Číně stále v souvislosti s vodou?

Václav Cílek: Bavíme se o Číně kvůli migraci, kterou by způsobila voda a potraviny. Energie bude mít patrně dost.

Problém je, že vždycky, když je ve společnosti nedostatek, vzniká nějaký typ mafiánské struktury. Je-li něčeho málo, nastupuje černý trh a přednostní rozdělování. Když máte monopol na léky a potraviny, tak vedlejší klan ho chce mít taky. Neustále válčíte o to své bohatství nebo o distribuci.

Petr Havel: Vyspělý svět se celé desítky let snažil pomáhat rozvojovému trhu tím, že tam vozil humanitární pomoc a potraviny. To je totálně kontraproduktivní způsob jednání. V okamžiku, když tam něco dovezete a oni si to podle svých, většinou velmi nespravedlivých kritérií, přerozdělí, tak tam přestane být motivace, aby sami něco produkovali.

Rozvojový svět by se měl postavit ekonomicky a zemědělsky na vlastní nohy. To by byla ta skutečná pomoc. Nebyl by odkázán na dary.

Václav Cílek: Musíme sledovat, jaká je dynamika přistěhovalectví. Ukažme si to na příkladě Číňanů, Vietnamců a Pákistánců v Anglii. Nejdřív přichází střední třída, která má pas a peníze a může se někam dostat. Za nimi přichází členové širší rodiny a to jsou takzvaní dobří chudáci.

V okamžiku, kdy vypukne v dané zemi krize, začnou přicházet velmi tvrdí lidé, kteří jsou schopni bojovat. Brát si věci násilím, krást věci v samoobsluhách.

To znamená, že je nutné rozlišovat, v které části migrace se nalézáme.

Čtěte také

Martina: Já jsem se dočetla, že na litr balené vody spotřebujeme tři litry vody. V USA si výroba balených vod vyžádá ročně 17 milionů barelů ropy. Není cesta v tom, že změníme uvažování?

Balená voda

Petr Havel: Jedním z důležitých nástrojů, jak ovlivnit stav vody, je šetření s vodou. Já dost dobře nechápu, jak je možné, že lidé v České republice a všude na světě si koupí vodu v PET lahvi, která je stejná jako ta z toho kohoutku, jen je 300x dražší. Proč to ty lidi dělají?

Václav Cílek: Je to pravda, ale osobní šetření úplně nestačí. Systémové řešení je až na úrovni kraje nebo regionu. Na hospodaření s vodou musíme zavést jednotnou strategii.

Záznamy pořadu najdete v iRadiu.