Vysoké koncentrace chemických hnojiv způsobují, že se ryby chovají jako zfetované

5. červenec 2016
Kapr

Proč nemáme k půdě vztah jako k matce Zemi, která nás živí? Co všechno může ovlivnit špatné chování k půdě?

V první části rozhovoru se zemědělskými odborníky jsme hovořili o nešťastném (až katastrofálním) hospodaření některých našich zemědělců. (Připomeňte si 1. díl.)

A čím dál od pole (a blíže k městu) je povědomí o tom, co pro nás půda znamená, mizivější. Jakoby nám nedocházelo, že chléb, zelenina, ovoce, zvěř, lesy, máme jen díky ní.

Hostem Martiny Kociánové byl agrární analytik Petr Havel a aktivní sedlák Josef Stehlík, předseda Asociace soukromého zemědělství České republiky.

Martina: Jak podle vás v budoucnu pocítí každý z nás dopad kořistnického způsobu hospodaření na našich polích?

Josef Stehlík: Za prvé zažijeme extrémnější klimatické projevy. Jakýkoliv prudký déšť nám udělá povodeň a naopak delší, nikterak nestandardní výpadek srážek zase pocítíme jako sucho.


Potravinová soběstačnost? Je produkční potenciál krajiny, který zahrnuje úplně vše, co dnes známe.

Za druhé půda ztratí schopnost plodit, nebude na ní možné vyprodukovat dostatek potravinových plodin. Zatím jsme v přebytku, ale to dlouho nemusí platit. Navíc v zemědělství je velmi vysoká konkurence, takže pokud bude půda plodit málo, zemědělci budou muset požadovat vyšší cenu, kterou jim ale nikdo nedá. Ve výsledku přestanou pěstovat. Potravinová soběstačnost bude klesat.

Bude míň zvířat, rostlin, kytek, protože nebudou mít biodiverzitu, tedy pestré prostředí, aby měly podmínky k životu. Ono to souvisí naprosto se vším. Pokles turismu, pokles pracovních míst, sociální problémy. V tom je úplně všechno.

Sklizeň pšenice

Vysoké koncentrace chemických hnojiv způsobují, že se ryby chovají jako zfetované

Martina: Je pravda, že pokud se sníží počet určitých bakterií v půdě, může se v našich potravinách vyskytnout mnohem více toxických látek?


Studie dr. Brajeshe Singha z Univerzity Western Sydney (podílely se i výzkumné ústavy z Glasgow, Kodaně, Oklahomy a institut Jamese Huttona) říká:
„Pokud dojde ke snížení schopnosti půdních bakterií rozkládat pesticidy, zvýší se ohrožení všech necílových organismů, včetně člověka, které mohou být těmito nebezpečnými látkami intoxikovány. Méně rozkladných bakterií v půdě může ovlivnit zvýšený výskyt toxických látek v podzemní vodě.“

Josef Stehlík: Půda, pokud je v dobré kondici a netrpí, má mnohem lepší absorpční a odbourávací funkci, než když je utuženou a mrtvou půdou. Navíc takováto půda nic z chemického hnojiva neodebere pro vlastní potřebu. Ale hnojivo někam musí odejít. A když ho nedokáže zpracovat sama půda, když ho nedokáže spálit rostlina, tak logicky nahromaděné pesticidy, chemické látky, musí prostoupit někam níž, to znamená do spodních částí. Nebo se vyplaví a jdou do vody a tím pádem míří rovnou k člověku.


Josef Stehlík Nebezpečí neúrodné půdy není jen v tom, že budeme mít nedostatek plodin, ale úroda bude jedovatější a toxická.

Petr Havel: Nejenže budou obsahovat látky, které by obsahovat neměly, ale platí to i obráceně. Nebudou obsahovat látky, které by obsahovat měly.

Chléb už není to, co býval, prostě proto, že pšenice, (žito, ječmen, oves) už v sobě nemají spektrum látek, které mívaly. Kdyby se Dalibor v dnešní době živil chlebem a vodou, tak by hodně brzo umřel hlady.

Různé studie o množství rezidua různých chemických látek ve vodě prokázaly, že v některých případech jsou ty koncentrace tak vysoké, že ryby se chovají jako zfetované. Rybáři mohou být tím pádem rádi, protože je líp chytí, ale to asi není to, co bychom chtěli.

Martina: Tak v našich rybnících jsou sjeté ryby.

Petr Havel: Ano. V rybnících i řekách.

Řeka Cidlina v Libici nad Cidlinou.

Nastavení dotačních pravidel by mělo v zemědělcích podněcovat to lepší

Martina: Podle permakulturního zemědělce jsou dotace zlo, protože ničí vztah k půdě a k přírodě. Co vy na to?

Josef Stehlík: Dotace ze své podstaty jsou vždycky tou horší stránkou ekonomiky. Já to někdy přirovnávám, že boj s dotacemi je jako boj o světový mír. Všichni vědí, že válka je zlo, ale války jsou, byly a budou.

Většina vyspělých zemí dotace v zemědělství prostě používá. Výjimkou byl Nový Zéland, který se k nim ale vrátil. Jde o to, aby nastavení dotačních pravidel podněcovalo v příjemcích to lepší.

Cílem společné zemědělské politiky Evropské unie je, aby nemotivovala zemědělce k co největší produkci, ale k ochraně životního prostředí a šetrného přístupu k výrobě. Historie dotací je taková, že po válkách byl v Evropě nedostatek potravin a vlády se snažily motivovat zemědělce k tomu, aby vyráběli dostatek surovin.

Zemědělci, aby dostali víc dotací, víc a víc vyráběli, až z toho byla nadvýroba. Nadvýroba se za další dotace zase musela nějakým způsobem z toho trhu dostat pryč, protože podtrhávala cenu suroviny jako takové.

Obilí ve skladu

Petr Havel: EU tlačí, aby se začal akcentovat veřejný zájem.

Josef Stehlík: Ano, nikoli tedy soukromý statek zemědělce, ale jeho vliv na okolí, ve kterém hospodaří. Snaha je, aby se zachovala produkce a zároveň, aby se zlepšil dopad hospodaření na životní prostředí. Bohužel to ne vždy funguje a národní politiky si nastavují pravidla.

Čtěte také

Živé organismy v půdě ničí chemická hnojiva, spady prachových částic a kontaminace vod farmaceutickými přípravky

Martina: Co nejvíce ovlivňuje skladbu půdních organizmů? Ničí je zejména chemická hnojiva?

Petr Havel: Ano. Ale jsou tady i spady prachových částic, polyaromatických uhlovodíků, které se ze vzduchu dostanou do půdy. Je tady kontaminace vod prostřednictvím farmaceutických přípravků. Takže půdu ovlivňují nejen chemická hnojiva, ale i residua lidské činnosti.

Lehce se může říct, že za všechno mohou zemědělci, ale ještě více možná za to může nesprávné územní plánování, pokrývání půdy neprostupnými povrchy, betonem, asfaltem. Navíc máme nastavené lukrativní podmínky pro vyjímání zemědělské půdy z půdního fondu. Čili tady je celá řada dalších resortů, subjektů a viníků, a nelze to svádět jenom na zemědělce.

Sklady na zemědělské půdě

Josef Stehlík: Česká republika, a to je jedno pozitivum, které můžeme říct v rámci evropských zemí, má jeden z menších vstupů průmyslových hnojiv na hektar zemědělské půdy.

V momentě, kdy půda není degradovaná vlivy, o kterých jsme mluvili, kdy jsou na ní uplatňovány správné osevní postupy, střídají se plodiny, tak samozřejmě je potřeba zajistit určitý vstup ústrojných látek i v podobě anorganických hnojiv, tedy umělých hnojiv.

V tomto případě pravděpodobně živiny, které přijdou v podobě umělých hnojiv, jsou rostlinami vyčerpány, zužitkovány a nezůstávají v negativní podobě v rámci půdy.

Petr Havel: Hnojí se NPK, což je dusík, fosfor, draslík. Ale aby se do půdy dostávalo daleko širší spektrum látek, na to je organická hmota. A té my nemáme dostatek, protože nám klesla živočišná výroba. Máme málo hospodářských zvířat.
Když budou hnojiva z živočišné výroby končit na polích, půda bude daleko bohatší, protože NPK to nezachrání.

Přírodní hnojení

Josef Stehlík: Pro zdárné využívání látek z chemických hnojiv je důležité používání organických hnojiv. Tedy chlévského hnoje nebo zeleného hnojení.

V některých částech Moravy došlo k poklesu hodnoty půdy až o třetinu

Martina: Jeden náš host, soukromě hospodařící zemědělec, se rozhodl, že nebude hnojit chemicky, že bude hnojit pouze organicky. A říkal: Já už třetí rok hnojím a půda pořád vůbec nerodí.

Josef Stehlík: Je to možné. I v takovém stavu půdy u nás jsou. Uvedu konkrétní případ. Ministerstvo zemědělství každý rok pro Ministerstvo financí připravuje ocenění půdy. Je to čistě z důvpdu, aby stát mohl vybírat daně.

A v posledních 10, 15 letech se ukázalo, že v některých oblastech Moravy došlo k poklesu ceny půdy až o 30 %. Ocenění půdy klesá v důsledku degradačních procesů, obzvlášť na jižní Moravě, kde je půda přirozeně úrodná. Zemědělci tam intenzivně hospodařili na velkých lánech a výsledkem je pokles ceny v některých katastrech až o třetinu. A to je přesně ten varovný signál, kterým by se politici měli zabývat.

Čtěte také

Petr Havel: Mimochodem všimněme si, že na jižní Moravě, kde je dneska největší riziko sucha, se již dlouhou dobu chová velmi málo hospodářských zvířat. Když nejsou zvířata, není přirozené hnojivo, kvalita půdy není udržována.

Martina: Ale v poslední době se o hospodářských zvířatech hovoří v souvislosti s tím, že toho hodně spasou a produkují prý skleníkové plyny. Podle vás je role hospodářských zvířat v naší krajině mnohem širší než to, že bychom je na konci jejich života měli porazit a sníst?

Souvislá plocha pole

Petr Havel: Myslím si, že je velmi nebezpečné věřit spasitelským výzvám odpůrců chovů hospodářských zvířat a vegetariánů obecně. Vnímám to jako lobby určitých názorů, jejichž cílem je oproti jedné potravinářské surovině prosadit jinou. Je to normální konkurenční marketingový boj a schovává se za skleníkové plyny. My taky přece produkujeme skleníkové plyny. Zmenšíme tedy naší populaci, budeme popravovat?

Zvířata, hlavně přežvýkavci, do české krajiny patří!

Martina: Připomeňme si tedy, jaký význam pro naše hospodářství mají hospodářská zvířata?

Josef Stehlík: My jsme vždycky byli příznivci toho, že hospodářská zvířata mají v rámci obhospodařování krajiny v rozumném množství svoji nepostradatelnou roli. Ale vysoká koncentrace vede samozřejmě k zatížení místa jako takového.

kráva

K největší změně v chovu zvířat došlo v pohraničních oblastech, kde se ukázalo, že ideální způsob je pastevní chov zvířat v optimálním zatížení na trvalých travních porostech. Většinou se tam pasou i v zimním období.

Za posledních 30 let došlo k největšímu zkvalitnění spodních vod právě v pohraničních oblastech, protože tam došlo k zásadnímu snížení zornění. Je tam velký podíl trvalých travních porostů, a přestože tam jsou v nějakém zatížení zvířata, nedochází ke kontaminaci spodních vod. Zvířata do české krajiny patří, přežvýkavci především.

Dnešní zemědělství není konvenční, ale průmyslové

Martina: Existuje za tohoto stavu, v jakém se ocitáme, budoucnost pro současný konveční způsob zemědělství? Můžeme takto pokračovat?

Čtěte také

Petr Havel: To, co my v Evropě i ve světě děláme, není konvenční zemědělství, to je průmyslové zemědělství. Konvenční je to, co vychází z historických zkušeností, co se nějakým způsobem snaží o vyvážený vztah člověka s přírodou, protože se ví, že kdyby ji vytěžil jednorázově a okamžitě, tak už ji v budoucích obdobích nevytěží.

Čili konvenční ano, možná částečně ekologické, ale ne průmyslové. Respektive ne průmyslové v takovém podání, jako tomu dneska nejen u nás je.

Za 150 let jsme přišli o dvě třetiny rybničních ploch

Martina: Dočetla jsem se, že hrozby extrémního sucha a naopak častých povodní přiměly vědce z přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy ke zkoumání dávno zaniklých nádrží v prameništích šumavských říček a řek. Tento projekt vedl mezinárodně uznávaný expert na rizikové přírodní procesy profesor Bohumír Jánský. Vede v tomto případě cesta do budoucnosti přes minulost? To znamená, je skutečně čas z vašich zkušeností obnovovat třeba nádrže v prameništích řek a říček?

Rybník Kačák v Tisé

Petr Havel: Je čas.

Josef Stehlík: Před 150, 200 lety, na území dnešních Čech a Moravy bylo zhruba 182 000 hektarů rybničních ploch. A dneska jich tady něco kolem 50 000.

To je obrovský úbytek. Ale je potřeba říct, že ten proces neproběhl jenom od v letech 1945 až 1989. Ten proces probíhal už předtím, řekněme v době, kdy se začalo zavádět pěstování cukrové řepy jako důsledek napoleonských válek. Změny vždycky měly nějaké historické souvislosti.

Čtěte také

Bohužel se ukazuje, že tato plocha vody v krajině chybí, protože v době, kdy přicházejí přívalové deště, se logicky stává akumulační nádrží a v době, kdy voda není, tak rezervoárem.

V 70. a 80. letech byla meliorace politickým nástrojem

My jsme se snažili a snažíme ovlivňovat Ministerstvo zemědělství ČR tím směrem, aby se například dostávaly zpátky do krajiny možnosti výstavby rybníků, malých rybníčků, mokřadů.

Mokřady. Ilustrační foto

Velmi negativním jevem v oblasti vody, hospodaření s vodou na polích, na pozemcích, byly meliorace, které se v 70. a 80. letech staly spíše politickým nástrojem industrializace socialistického zemědělství.

Podle údajů České zemědělské univerzity zhruba 25 % meliorací bylo vybudováno v místech, kde vůbec žádné meliorace být neměly. A bohužel dnes, v lepším či horším stavu, fungují dál a stále odvádějí vodu přímou linkou z české krajiny.


Josef StehlíkJe třeba vrátit mokřady do krajiny. Meliorace je zastaralá a nefunkční.

Snažíme se o to, aby například i na místě meliorací mohly vznikat mokřady. Dneska jsou meliorace morálně i fyzicky zastaralé, takže dochází k jejich rozbití a výronu vody. Jednáme s ministerstvem o tom, aby tam, kde voda pronikne na povrch, byly vytvářeny mokřady.

Jsou v české krajině důležité, neboť se musí zvětšit kapacita rezervoárů vody, kterou můžeme zadržet a zpomalit tak její odtok ze země.

Martina: Moc vám oběma děkuji za návštěvu ve studiu.

Záznamy dalších pořadů najdete v Archivu.

Spustit audio
autoři: Martina Kociánová, Ladislav Henek