Vše v životě se děje proto, abych na jeho konci byla o něco lepší. Osudové ženy: Táňa Fischerová

Narodila se v roce 1947. Její rodiče se potkali ve Vinohradském divadle, kde tatínek byl režisér a maminka tanečnice. Poprvé se ale zahlédli již v Terezíně, proto pozdější setkání považovali za osudové.

„Předci se narodili po první světové válce do židovských rodin. Zažili vzestup Masarykovy republiky. A když dospěli, přišla krize, fašismus a transporty do koncentračních táborů. Z rodin Tániných rodičů se nevrátil nikdo,“ vypráví spisovatelka Zuzana Maléřová.

Tatínek se prožité trauma snažil překonávat humorem, maminka neustálým strachem o svoji novou rodinu. Zděděné trauma provázelo celým životem i Táňu. „Přes veškerou tíhu osudu ale ona sama považovala své narození za vítězství a důkaz jakéhosi dobra. Navíc dospěla k závěru, že vše na světě se děje proto, aby na jeho konci byla o něco lepší než na jeho začátku,“ líčí publicistka.

Můj život je taková úsečka. Neměla jsem předky, neměla jsem babičku ani dědečka a nebudu mít ani vnuky. A přesto ten život stojí za to a je radostný.
Noční mikrofórum, 2016

Životní láska

Ve čtyřech letech se poprvé setkala s divadlem. Zážitek z Vinohradského divadla byl pro ni tak silný, že už tehdy hluboko uvnitř věděla, že chce jít cestou umění, konkrétně divadla.

V polovině 60. let nastoupila na brněnskou JAMU, ale zároveň hned od počátku točila své velké filmy s Petrem Čepkem a režisérem Antonínem Mášou. „Důsledkem bylo, že studia v Brně nedokončila. Potkala totiž své budoucí kolegy z Činoherního klubu, kam vzápětí dostala nabídku,“ přibližuje Zuzana Maléřová.

Činoherní klub ji hluboce ovlivnil. Potkala zde také svého budoucího partnera Petra Skoumala, který zde působil jako režisér a hudební dramaturg. Sama o tomto období prohlásila: „Zažila jsem něco tak silného a krásného, že mi to nikdo nemůže vzít.“

Šťastné období však ukončila normalizace. V roce 1972 byla Táňa z Činoherního klubu propuštěna. „Byl to pro ni velký pád a velká bolest. Následné angažmá v dětském divadle Jiřího Wolkera pro ni bylo trápením, ačkoli se dočkala i radosti, když se jí narodilo dítě.“

Období bezvědomí

Syn, který se narodil s nízkou porodní váhou, se ale nevyvíjel tak, jak by měl. Zhruba v roce již bylo zřejmé, že mu zůstane trvalé fyzické i mentální postižení.

Tehdy se rozpadl i Tánin vztah a kvůli náročné péči o syna musela brzy odejít i z angažmá. „Byla to doslova doba temna, což ale souviselo i se společenskou atmosférou, která jinakosti nepřála. Ona sama o tomto období mluvila jako o totálním bezvědomí,“ prozrazuje publicistka.

Syn se podle slov Zuzany Maléřové stal pro Táňu velikým věčným poutem a nesdělitelným tajemstvím. „Zároveň ale také znamenal věčné mládí, protože nikdy nedospěl. Táňa tak vždycky myslela především na jeho budoucnost, protože si uvědomovala, že může nastat okamžik, kdy ona tady nebude, a on ano.“

Od šedé zóny ke svobodě

V době normalizace byl její profesní život nulový. „Táňa žila v takzvané šedé zóně, mimo struktury. Stýkala se s disidenty. Postupem času ale přišly i herecké příležitosti.“

Revoluční dny prožívala Táňa velmi niterně a o veřejný život se aktivně zajímala. „Celý ten rok pro ni znamenal veliký zlom, veliký pocit svobody. Dostala také velkou hereckou příležitost v seriálu Konec velkých prázdnin, které si hodně považovala.“

V roce 2012 kandidovala Táňa Fischerová na post prezidenta ČR|foto:Filip Jandourek

Zapojila se také do politiky a stala se poslankyní. Věnovala se kulturním a sociálním tématům. „V politice se také poprvé v životě setkala s přímou agresivní nenávistí. Čelila tomu s neuvěřitelně křehkým, ale neústupným postojem. Mnozí mocní se silným hlasem tak byli najednou bezradní,“ připomíná dobu změn publicistka.

V roce 2012 kandidovala v první přímé volbě na prezidenta ČR. Zemřela 25. 12. 2019 v 72 letech.