Vše v životě se děje proto, abych na jeho konci byla o něco lepší. Osudové ženy: Táňa Fischerová

11. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Táňa Fischerová
0:00
/
0:00

Divadlu propadla už jako malá. Obstála ale i v mnoha obtížných životních rolích. Vyrovnala se s ústrky normalizace, s obtížnou péčí o nemocného syna i s tvrdým prostředím politiky jako poslankyně a kandidátka na prezidenta ČR. Přes veškerou tíhu jejího osudu byla ztělesním úsměvu a dobra.

Host: Zuzana Maléřová
Účinkují: Daniel Bambas, Kristýna Frejová, Eliška Zbranková, Hanuš Bor,
Připravili: Tereza Stýblová, Hynek Pekárek
Zvukový mistr: Jan Brauner, Jiří Flossmann
Zvuková spolupráce: Jiří Pochvalovský
Hudba: Antonín Schindler
Režie: Michal Bureš
Premiéra: 11. 9. 2021

Tána Fischerová se narodila dva roky po válce v roce 1947. Její rodiče se potkali ve Vinohradském divadle, kde tatínek byl režisér a maminka tanečnice. Poprvé se ale zahlédli již v Terezíně, proto pozdější setkání považovali za osudové,“ vypráví spisovatelka Zuzana Maléřová.

Její předci se narodili po první světové válce do židovských rodin. „Zažili vzestup Masarykovy republiky. A když dospěli, přišla krize, fašismus a transporty do koncentračních táborů. Z rodin Tániných rodičů se nevrátil nikdo.“

Tatínek se prožité trauma snažil překonávat humorem, maminka neustálým strachem o svoji novou rodinu. Zděděné trauma provázelo celým životem i Táňu. „Přes veškerou tíhu osudu ale ona sama považovala své narození za vítězství a důkaz jakéhosi dobra. Navíc dospěla k závěru, že vše na světě se děje proto, aby na jeho konci byla o něco lepší než na jeho začátku,“ líčí publicistka.

Můj život je taková úsečka. Neměla jsem předky, neměla jsem babičku ani dědečka a nebudu mít ani vnuky. A přesto ten život stojí za to a je radostný.
Noční mikrofórum, 2016

Životní láska

Ve čtyřech letech se poprvé setkala s divadlem. Zážitek z Vinohradského divadla byl pro ni tak silný, že už tehdy hluboko uvnitř věděla, že chce jít cestou umění, konkrétně divadla.

V polovině 60. let nastoupila na brněnskou JAMU, ale zároveň hned od počátku točila své velké filmy s Petrem Čepkem a režisérem Antonínem Mášou. Důsledkem bylo, že studia v Brně nedokončila. Potkala totiž své budoucí kolegy z Činoherního klubu, kam vzápětí dostala nabídku,“ říká Zuzana Maléřová.

Činoherní klub ji hluboce ovlivnil na celý živo. Potkala zde také svého budoucího partnera Petra Skoumala, který zde působil jako režisér a hudební dramaturg. Sama o tomto období prohlásila: Zažila jsem něco tak silného a krásného, že mi to nikdo nemůže vzít.

Šťastné období však ukončila normalizace. V roce 1972 byla Táňa z Činoherního klubu propuštěna. Byl to pro ni velký pád a velká bolest. Následné angažmá v dětském divadle Jiřího Wolkera pro ni bylo trápením, ačkoli se dočkala i radosti, když se jim s Petrem Skoumalem narodil syn.“

Období bezvědomí

Syn, který se narodil s nízkou porodní váhou, se ale nevyvíjel tak, jak by měl. „Zhruba v roce již bylo zřejmé, že mu zůstane trvalé fyzické i mentální postižení.“

V těžké době se rozpadlo i Tánin vztah a kvůli náročné péči o syna musela brzy odejít i z angažmá. Byla to doslova doba temna, což ale souviselo i se společenskou atmosférou, která jinakosti nepřála. Ona sama o tomto období mluvila jako o totálním bezvědomí,“ prozrazuje publicistka.

Syn se podle slov Zuzany Maléřové stal pro Táňu velikým věčným poutem a nesdělitelným tajemstvím. Zároveň ale také znamenal věčné mládí, protože nikdy nedospěl. Táňa tak vždycky myslela především na jeho budoucnost, protože si uvědomovala, že může nastat okamžik, kdy ona tady nebude, a on ano.

Od šedé zóny ke svobodě

V době normalizace byl její profesní život nulový. Táňa žila v takzvané šedé zóně, mimo struktury. Stýkala se s disidenty. Postupem času ale přišly i herecké příležitosti.

Revoluční dny prožívala Táňa velmi niterně a o veřejný život se aktivně zajímala. Celý ten rok pro ni znamenal veliký zlom, veliký pocit svobody. Dostala také velkou hereckou příležitost v seriálu Konec velkých prázdnin, které si hodně považovala.

02782147.jpeg

Zapojila se také do politiky a stala se poslankyní. Věnovala se kulturním a sociálním tématům. V politice se také poprvé v životě setkala s přímou agresivní nenávistí. Čelila tomu ale s neuvěřitelně křehkým, ale neústupným postojem. Mnozí mocní se silným hlasem tak byli najednou bezradní,“ připomíná dobu změn publicistka.

V roce 2012 kandidovala v první přímé volbě na prezidenta ČR. Zemřela 25. 12. 2019 v 72 letech.

Fischerová Táňa, Brůhová Daniela: Táňa Fischerová: nežít jen pro sebe. Praha: Portál, 2002.

autoři: Tereza Stýblová , opa
Spustit audio

Související