Větry skryté pod hladinou
Nevýhodou větrných elektráren je velké a chaotické kolísání jejich momentálního výkonu podle výrazně se měnících povětrnostních podmínek. Pro elektrickou síť jsou totiž nejlepší ty zdroje, které dodávají skoro konstantní nebo nějak řiditelný výkon. Na vyřešení tohoto rozporu se soustředil tým výzkumníků z MIT - Massachussettského technologického institutu.
Podle výsledků jejich práce by nás nemělo překvapit, když budou v budoucnosti větrné elektrárny opatřeny podtlakovými betonovými koulemi, umístěnými v hloubkách stovek metrů pod mořem, do nichž se bude podle potřeby vpouštět voda. Nebo se z nich voda bude naopak vytlačovat. To je samozřejmě možné v případě větrných generátorů, které pracují přímo na moři. Potřebné betonové koule o průměru zhruba 25 metrů budou umístěny na mořském dně.
I dnes pomáhají výkyvy výkonu v elektrické síti vyrovnávat tzv. přečerpávací elektrárny, které při nadbytku výkonu čerpají vodu nahoru a při jeho nedostatku naopak vodu vypouštějí směrem dolů. Tato regulace využívá principu, podle něhož potenciální gravitační energie hmotné látky stoupá úměrně s její výškou.
U větrných generátorů na moři však budou vodní rezervoáry fungovat jinak, na základě změn tlaku v kouli. Při plném výkonu rotoru bude voda z koulí vyháněna, pumpována do moře a v koulích se tak vytvoří relativní podtlak, do velikosti až jedné dvacetiny normálního tlaku. Pokud vítr a tím i větrný výkon rotoru zeslábne, pumpování skončí. Do koule se pak vnějším přetlakem nahrne voda, která začne sama pohybovat turbínou a rotorem. Zdrojem energie se v tomto případě stane dočasně i samovolně proudící voda. Tento mechanismus je tedy přirozenou regulací či stabilizací výkonu větrné elektrárny.
Různé výzkumné týmy samozřejmě zkoumají i jiné možné způsoby akumulace energie. Ať už jde o obrovské setrvačníky, výrobu zemního plynu do zásoby nebo o tepelné akumulátory, tvořené velkými zásobníky štěrku a argonu.
Zdroj: Popular Science, IEEE
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
