Větrák nebo klimatizace?

Větráky
ovšem vzduch v místnosti neochlazují, ale pouze rozpohybují. Prakticky u všech větráků si lze nastavit několik rychlostí, u některých dokonce dálkovým ovládáním. Zpravidla lze i podle potřeby nasměrovat vrtuli. Tomu, kdo netrpí alergiemi ani bolestmi hlavy z průvanu, větrák určitě aspoň trochu pomůže, ať už stropní, či spíše stolní nebo podlahové větráky, které mají vyšší výkon. Vybírat bychom měli i podle bezpečnosti a hlučnosti přístroje. Mřížka chránicí vrtuli by neměla být prostupná ani pro dětské prsty.

Mobilní klimatizační jednotky
jsou levnějším řešením s určitými nevýhodami, například hlučností. Může za ni kompresor, který je součástí přístroje. Ještě větší problém činí mobilním klimatizacím odvod horkého vzduchu. Výrobci doporučují vysunout hadici otevřeným oknem ven. Když to uděláte, zjistíte, že otevřeným oknem přichází do místnosti více tepla, než stačí klimatizace ochladit. Řešením může být vyříznutí otvoru do skla, stěny apod. V období, kdy je klimatizace mimo provoz, je však nutné otvor zaslepit.

Tyto problémy nemá takzvaná pevná klimatizace,
která ovšem stojí několik desítek tisíc korun − záleží na typu zařízení a především velikosti bytu či domu.
Pevná klimatizace se skládá ze dvou částí – vnitřní a venkovní jednotky, které spojuje měděné potrubí přivádějící chladivo. Funguje v podstatě stejně jako chladnička, pouze je rozdělená na dvě části. Venku – na fasádě, střeše či balkonu – se nachází hlučnější kompresor, kondenzátor a další komponenty. Vnitřní jednotka se skládá z ventilátoru a výparníku. Nejčastěji se umisťuje na zeď nebo na strop. Většina dražších pevných klimatizací dokáže i přitápět.

Další informace najdete v internetovém Receptáři na webu www.iReceptar.cz.