Z lyžařské frajeřiny ke kytaře. „Nebýt úrazu, můj život by vypadal úplně jinak,“ tvrdí Michal Pavlíček

19. leden 2026

Blízká setkání

„V mládí jsem frajeřil na lyžích ve Špindlu a skončil s vážným zraněním kolene v nemocnici,“ vzpomíná Michal Pavlíček v Blízkých setkáních s Terezou Kostkovou. Pobyt v nemocnici ale přinesl něco, co tehdy nečekal ani on sám. „Musel jsem dlouho ležet, tak jsem vzal do ruky kytaru. A tehdy mi to učarovalo.“ Právě tahle chvíle se mu dnes jeví jako osudová. „Bylo to dané. Nebýt toho, můj život mohl jít úplně jiným směrem. Ale tak už to bývá,“ dodává s nadhledem.

K osudu přispěla i pojišťovna. „Za vážný úraz kolene jsem tenkrát dostal větší peníze a stačilo to na první elektrickou kytaru Tornado. To bylo úplně největší splnění snu,“ usmívá se. A znovu se vrací k tomu, co považuje za klíčové: „Jsou to obrovské náhody, které řídí náš osud.“

Michal Pavlíček je vnímán jako kytarista a skladatel, sám by ale pořadí trochu otočil. „To označení by mělo být opačné. Asi jsem slavnější jako kytarista, ale většinu života jsem strávil skládáním. Právě to formovalo můj kytarový rukopis. Tvorba u mě převládá výrazně nad tou kytarou,“ říká a s lehkým smíchem dodává: „Kytarista je zkrátka takový cejch.“

O rozdílu mezi skládáním a hraním má jasno. „Skládání hudby je hodně osamělá činnost. Vyluzujete tóny, které přicházejí odněkud shůry,“ popisuje. Oproti tomu pódium nabízí jiný rozměr. „Hraní je podobný proces, ale tu hudbu si s vámi lidi užívají,“ uzavírá Michal Pavlíček v Blízkých setkáních.

autoři: Tereza Kostková , eh