Velký návrat aneb Z blonďáka šedivým vlkem

To vše za doprovodu moderátorů Moniky Brindzákové, Romana Víška a od ledna nově příchozího Jana Kovaříka, pro kterého je to návrat za rozhlasový mikrofon, věřte nebo ne, po 23 letech.

Pro mě je Kolotoč návratem na místa, kde jsem začínal. Po absolvování Fakulty žurnalistiky jsem totiž nastoupil do vznikajícího Českého rozhlasu jako moderátor Dobrého jitra z Prahy. Setkal jsem se tam se skvělým šéfem, panem Karlem Mastným a neméně úžasnými kolegy, z nichž například Světla Magni (tenkrát ještě Zítová) dodnes budí národ na Dvojce a hlavně mě nesmírně oslovila a pohltila samotná instituce. Tedy ta překrásná, tenkrát starodávná, budova na Vinohradské 12 a lidé, kteří v ní dělají rádio srdcem!

Nový Kolotoč má za sebou přes měsíc ostrého provozu. Jaké pocity má Jan Kovařík nejen z pořadu, ale také ze své práce?
Pořád si ještě zvykám na všechno, co se za ta léta změnilo. Co se ale nezměnilo, jsou, alespoň si to myslím, potřeby a očekávání našich posluchačů. Jsou to chytří a nároční posluchači, kteří chtějí zajímavé informace, ideálně v souvislostech a trochu do hloubky. Chtějí pohodovou hudbu a laskavého společníka u mikrofonu. O to se snažím ze všech sil, ale posoudit, jak se to daří, si raději netroufám. Snad jen v redakční poště zatím převažují pozitivní ohlasy a díky tomu věřím, že to mám u posluchačů dobré.

Honzo, jak ses se staronovou rolí popasoval? Bylo to těžší před 23 lety nebo nyní?
Tenkrát před lety jsem byl vyjukaný zajíc, ale strašně mě bavilo objevovat, přicházet na to, jak se co dělá a učit se. Dnes je to podobné, jen mám na krku nějaký ten křížek navíc a už nejsem blonďák, ale šedivý vlk. Pořád je ale co objevovat. Rozhlas prošel obrovský kus cesty dopředu, nejen technologicky, ale i co do organizace práce a svého vnitřního fungování, takže se znovu učím, znovu objevuji a to je na tom to hezké. Nejvíc mě ale těší, že nadále platí, že tu pracují nadšenci a srdcaři, se kterými je ta práce moc hezká.

Uslyšíme Tě i v jiných pořadech Dvojky?
Pokud by to záleželo jen na Honzovi Kovaříkovi, tak určitě a s radostí. Na druhou stranu je také potřeba upřímně říct, že mám i celou řadu jiných aktivit. Ať už moderátorských, nebo třeba vzdělávacích a tak těch deset Kolotočů do měsíce je prozatím asi maximum, co mi můj diář dovolí. Ale novým výzvám se rozhodně nebráním.