Ve finančním světě to teď funguje, jako když si blázni hrají na obchod, potvrzuje ekonomka Markéta Šichtařová
Peníze jako největší mystérium současné doby. Mají ještě hodnotu, anebo jejich cena spočívá v tom, že stále věříme v bankovky?
Není to tak dávno, co jsme cinkali zlatem v měšci a ještě před tím platil velmi logický směnný obchod – já ti dám pytel mouky a ty mi dáš boty. Dnes na to, abychom věděli, co si s našimi penězi počít, potřebujeme poradce, kterého si pochopitelně zaplatíme.
Kam po této cestě dojdeme? K funkčnímu finančnímu systému, anebo zase k tomu směnnému? Otázkou je, co z toho je vlastně větší pokrok.
Hostem Martiny Kociánové byla ekonomka Markéta Šichtařová. (Připomeňte si první rozhovor o moci peněz.)
Martina: V Kupředu do minulosti se snažíme vracet ke zdravému selskému rozumu, ale když se podívám na dopis z banky, tak si s ním nevystačím. Myslíte si, že pro orientaci ve finančních trzích, operacích, derivátech, nabídkách, zdravý selský rozum stačí?
Markéta Šichtařová: Stačí, když je kombinovaný s nějakým minimem znalostí. Pokud to minimum chybí, tak je potřeba mít opravdu dobrého finančního poradce.
A toho dobrého poradce poznáte tak, že jeví určité známky nezávislosti. Tedy, že nepracuje pro jednu konkrétní banku. Nenabízí vám 50 různých produktů, protože každý produkt je spojen s další provizí, ale spíš se snaží přijít na kloub tomu, co potřebujete.
Dobrých poradců není mnoho, protože většina lidí je školená na to, aby uměli prodat produkt a nikoliv, aby uměli poradit klientovi.
Martina: Mnoho lidí se začíná vymykat tlaku peněz, bank a státu. Obce a města dokonce zavádějí vlastní měnu jako například obec Ungersheim, která je ve Francii a která chce být navíc hodně soběstačná i v pěstování zeleniny a ovoce. Dokonce prý na světě vedle oficiálních platidel existuje okolo čtyř tisíc systémů místních měn. Co si o tom myslíte?
Markéta Šichtařová: Já v tom vidím zkombinované dva vlivy. První jev je móda prepperů, tedy lidi, kteří mají pocit, že přijde apokalypsa v podobě například dlouhodobého blackoutu nebo zhroucení zdravotnictví. Mají vlastní zbraně, budují vlastní studny, při troše zjednodušení si budují určité bunkry a úkryty v jeskyni, aby přežili třetí světovou.
Martina: Naši posluchači se s preppery měli možnost seznámit, byli hosté našeho pořadu.
Markéta Šichtařová: Já si sice nemyslím, že by se svět zhroutil při blackoutu, ale uznávám, že může nějaký den trvat a že to pro mnoho nepřipravených lidí bude velký problém. Asi má smysl být zařízen tak, aby člověk si uvařil oběd i bez elektřiny.
A druhý vliv je móda kybernetických měn. Nevím, jestli říct vyloženě móda, anebo je to snaha vymknout se státnímu dozoru. Asi to je obojí dohromady, protože samozřejmě čím víc sílí tlak na bezhotovostní platby a na zadupání hotovostních měn do země, tím víc lidí se bouří, protože nechce být pod dozorem.
Vzniká pak řada osad nebo společenství, které se snaží vystačit sami nějakým barterovým obchodem a podobně.
Myšlenka lokálních měn není nová, ale je vždy trnem oku centrální moci
Martina: Myslíte si, že tyto lokality mají šanci vymanit se z toho státně-bankovního finančního tlaku?
Markéta Šichtařová: Myslím, že nemají, pokud nejdou do úplné krajnosti a nezačnou žít jako poustevníci. Lidé jsou schopni připravit se na problémy plynoucí třeba z blackoutu, ale samozřejmě pokud to nevedou do krajnosti, tak běžné peníze používají pořád dál, protože chodí do zaměstnání.
Komunit, které pracují samy pro sebe a žijí ze svých vlastních výdobytků, je minimum, protože klesá jejich životní úroveň a dostávají se na úroveň středověku.
Martina: Ale někteří to používají jenom jakýsi podpůrný prostředek pro pozvednutí svého místního regionu, protože místní měnu přijímá jen omezená skupina obchodníků, tím pádem se brání odlivu peněz. Povzbuzuje se spotřeba místních produktů a služeb a zprostředkovaně se tím zvyšuje i zaměstnanost. A to všechno jsou jevy, které by pro místní měny hovořily.
Markéta Šichtařová: Myšlenka lokálních měn v ekonomii existuje už delší dobu, ale je vždycky trnem v oku centrálním autoritám, protože se tím samozřejmě porušuje schopnost vlády nebo centrální banky do detailů kontrolovat každou část ekonomiky.
A to je jednak psychologický problém pro politiky a pro centrální bankéře, a jednak i technický problém, protože samozřejmě tím jdou do ztracena jejich snahy o zavedení třeba takových věcí jako je elektronické sledování tržeb.
Bojkotuje to plány centrální vlády, a když už samostatnost dosáhne nějakého bodu, tak většinou jsou místní samosprávy trochu klepnuty přes prsty a ukáže se, že dál už to nejde. Daleko větší šanci na přežití dávám nikoliv těmto lokálním měnám, ale spíš těm celosvětově rozšířeným měnám, z nichž nejznámější, ale nikoliv jediný, je Bitcoin.
Státy chtějí kontrolovat obchodování s elektronickou měnou Bitcoin
Martina: V Německu nebo v Rakousku se samostatné lokality dostaly do poměrně razantního konfliktu se státem. Myslíte si, že to tak musí dopadnout vždycky? Že stát zjistí, že má nějaký zlobivý prvek, který mu narušuje systém s velkým S?
Markéta Šichtařová: Zatím to tak vždycky dopadlo. Ještě horší je, že to vypadá, že to podobně asi dopadne i s Bitcoinem. Tato globální alternativní elektronická měna byla vymyšlená tak, aby se zcela vymkla kontrole jednotlivých státních autorit.
Dokonce jeho tvůrci tvrdili, že Bitcoin vždycky bude neinflační, že tam nebude možné něco takového jako tisk nekrytých peněz. Úplně bych s tím nesouhlasila, ale ta myšlenka byla na počátku velice dobrá.
Bitcoin se během poslední ekonomické krize výborně etabloval, protože mnoho lidí se bálo jednání centrálních bank. Tím se stal velice rychle trnem v oku mnohých vlád a centrálních bank, které se začaly bát, že tím ztratí svou moc.
A tak došlo k tomu, že začalo přibývat zemí, které považovaly Bitcoin za oficiální platidlo. Dlouho se zdálo, že se vyhne centrálnímu dozoru, ale teď to vypadá, že některé země Bitcoin prohlásí za něco jako devizovou měnu a bude nutno z transakcí s Bitcoinem platit například daně.
Martina: A v tu chvíli dochází vlastně k totální diskreditaci a znesmyslnění tohoto platidla.
Markéta Šichtařová: Přesně tak. Samozřejmě je možno argumentovat tím, že platby v Bitcoinu není možno vystopovat, protože měna je tak naprogramovaná. To je ale trošku fáma. Ve skutečnosti Bitcoin drobnou elektronickou stopu nechává. Platby v Bitcoinu se vysledují velice složitě, ale technicky vzato to jde.
Potom by vlastně tyto elektronické měny měly smysl už jenom v tom, že se mnoho lidí může bát, že dojde k nějaké hyperinflaci nebo k nějakému zhroucení měn a potom by mělo samozřejmě smysl ukládat peníze, ať už do Bitcoinu nebo do jiných elektronických měn.
Problém je, že Bitcoin zatím ještě není úplně technicky zabezpečený, už se několikrát stalo, že hlavní Bitcoinové burzy světa se technicky zhroutily pod náporem hackerů. Jednoduše se lidem najednou vybílily účty.
Martina: Myslíte si, že to byli hackeři, kteří měli za úkol měnu zdiskreditovat?
Markéta Šichtařová: Já samozřejmě nevidím do hackerské komunity, ale mám pocit, že to byl lákavý cíl. Něco podobného, jako je ohromně sexy dostat se do sítě CIA.
Navíc nakrást si nějaké Bitcoiny také určitý smysl má. Druhý problém Bitcoinu je, že zatím stále převládá víra většiny uživatelů v to, že je neinflační. Já ale tvrdím, že to tak být nemusí.
Bitcoin byl sice naprogramován velice chytrými programátorskými hlavami, ale podle mě tam malinko chyběl ekonomický vhled do toho, co to je inflace, co to jsou přesně peníze. Ono totiž inflační se může stát prakticky cokoliv.
Martina: V celé Evropě roste počet lidí, kteří obchodují prostou směnou. Bez peněz. Pokud člověk nic nemá, co by zobchodoval, tak si může třeba hodnotu té věci odpracovat. Řekněte mi, má to podle vás smysl?
Markéta Šichtařová: Já nevěřím, že by se tenhle ten styl obchodování mohl uchytit na dlouho. Podle mě to je slepá vývojová větev, která může mnoha lidem připadnout jako zajímavá alternativa, ale budoucnost v tom příliš nevidím.
Markéta Šichtařová Peníze v jakékoli podobě asi nikdy nevymizí. Směnný obchod je nedostačující.
Koneckonců peníze vznikly právě proto, že barterový obchod přestal být efektivní. Hledalo se, jak ho zefektivnit, a tak vznikly peníze.
A jestliže lidé dneska nedůvěřují klasickému finančnímu systému, tak cesta evidentně nevede k tomu, že se vrátíme do historie před tisíci lety, ale spíš vede tam, že vznikne nějaká alternativní měna, která se opravdu uchytí. Ať už Bitcoin nebo něco úplně jiného.
Myslím si, že vývoj půjde dopředu spíš způsobem, že vzniknou alternativní platební systémy. Ale peníze nevymizí úplně.
Nikdy v historii nebylo dobré mít hotovost ve slamníku. Ať teď
Martina: Rozumíte lidem, kteří to berou po vzoru babiček a skutečně mají peníze v hotovosti někde doma, případně si třeba kupují zlaté mince a snaží se je uchovat právě v nějakém platidle, které má nějakou historii?
Markéta Šichtařová: Moc jim rozumím. V posledním roce trend, kdy lidé syslí hotovost, neustále roste. V mnoha průzkumech, které se zaměřují na to, v jakých aktivech mají bohatí lidé uložené svoje bohatství, neustále průzkum od průzkumu posiluje podíl hotovosti, alternativně zlata.
Roste celosvětová nedůvěra vůči stávajícím platebním systémům. A hlavně mnoho dopředu hledících prozíravých lidí, i velkých známých spekulativních jmen, přestává věřit tomu, že by cenné papíry typu akcie, dluhopisy, podílové listy, mohly mít nějakou budoucnost.
Tito lidé, a já mezi ně patřím, věří tomu, že ceny cenných papírů jsou jednoduše extrémně přehřáté a že není daleko doba, kdy spadnou výrazně o desítky procent. A dneska neplatí to, co se vždycky říkalo ve všech učebnicích: když někdo chce vydělávat peníze, tak je musí nechat točit na kapitálovém trhu.
Markéta Šichtařová Poprvé v historii platí, že má smysl držet si hotovost.
To platilo, když byla ekonomika v normálním přirozeném stavu, když existovaly úrokové sazby. V okamžiku, kdy byly zavedeny ve světě nesmyslné záporné úrokové sazby, tak v tu chvíli nelze rozmnožit bohatství tím, že dám peníze do banky. V mnoha evropských zemích už totiž banky účtují svým klientům v podstatě sankční úroky.
To je naprosto nepřirozený systém, který se nemůže dlouho udržet a tak snad poprvé v historii dává ohromný smysl držet peníze v hotovosti. Je to známka toho, že něco je v ekonomice fundamentálně špatně.
Nikdy v historii neplatilo, že je dobré míti hotovost ve slamníku. Vždycky platilo, že je dobré půjčovat peníze, točit je, investovat je. Dnes jsme v době, kdy se vyplatí mít hotovost. To je velice podivné a takové krátkodobé anomálie obvykle nemívají dlouhého trvání.
Martina: Ale za tato slova vás musí finančníci v Česku utlouci.
Markéta Šichtařová: No, tak ať si tlučou. Já nebudu lidem radit, aby investovali do akcií nebo dluhopisů, pokud se obávám toho, že není daleko doba, kdy se jejich ceny mohou zhroutit. Je tady totiž velice zvláštní prostředí, kdy centrální banky po světě tisknou obrovská kvanta peněz a ekonomové se ptají, kde je ta inflace, kterou všichni prorokovali.
Někteří tvrdí, že přece podle všech starých a už přežitých teorií, když se tisknou peníze, tak to má přinést inflaci. Ale tady žádná inflace není, takže vlastně je vidět, že už ty teorie neplatí, nebezpečí je zažehnáno. A já tvrdím, to není vůbec pravda.
To je jenom nepochopení stávajícího stavu. My čelíme obrovské inflaci. Možná v některých případech až hyperinflaci. Ovšem nikoliv v cenách zboží a služeb. Ne v tom, že by kadeřník zdražoval den ode dne, že by kus chleba stál jeden den dvojnásobek toho, co předešlý den, ale v tom, že se inflace projevuje v cenách cenných papírů, akcií, dluhopisů.
Přece není normální, aby řada ekonomik dlouhodobě stagnovala, vykazovala vysokou míru nezaměstnanosti, nízké zisky akciových společností, ale současně drasticky rostly ceny akcií těchto společností.
Markéta Šichtařová Inflace se neprojevuje cenou zboží, ale v cenách cenných papírů.
Cena akcií musí odrážet zdraví akciového podniku. A jestli rostou ceny akcií, ale ekonomika se nemá moc k světu, něco je špatně. Vysmívaná inflace, která tady údajně není, je právě v cenách mnohých cenných papírů, zejména v cenách dluhopisů. A jestliže je někde inflace, tak se to dříve nebo později projeví tím, že ta cena zase spadne dolů.
Je to jenom otázka času, kdy k tomu dojde. A v tento okamžik prostě nemůžu radit běžným klientům, kupte si dluhopisy ve velkém, kupte si akcie, když nevěřím tomu, že se jejich ceny mohou dlouhou dobu držet takhle vysoko.
Mluvím o běžných střadatelích, kteří moc nerozumí finančnímu trhu a svoje úspory ve stáří chtějí někam vložit a nestarat se o ně.
Ve finančním světě to funguje, jako když si blázni hrají na obchod
Martina: Ale vidíte nějakou vůli k tomu, že by se tato věc ozdravila? Protože když se podíváme na to, co se odehrálo v Americe v roce 2007, kdy se zcela zhroutil trh s byty a velké banky sanoval stát, protože je nechal narůst do stavu too big to fail – příliš velké na to, aby krachly, tak dnes většina z těch bank, o které tehdy šlo, mají základní jmění ještě vyšší. Je to začarovaný kruh systému, ze kterého nakonec akorát vždycky vypadne člověk, který přijde o peníze, o úspory.
Markéta Šichtařová: A víte, co se stalo s těmi špatnými úvěry v Americe, u kterých se zjistilo, že nebudou nikdy splaceny? Byly sbaleny do jednoho balíku, takzvaně sekuritizovány, byly proti nim vyemitovány cenné papíry a byly prodány evropským bankám.
Martina: Počkejte, ony se rozšířily po ekonomice?
Markéta Šichtařová: Ano. Dluhy se přebalily jinou mašlí, jinak se pojmenovaly, vydaly se proti nim cenné papíry a ty se dál prodávají dalším bankám. Čili ty nesplacené dluhy pořád existují v oběhu. Pořád nejsou vyřešené.
Martina: A jejich cena roste?
Markéta Šichtařová: V podstatě ano, protože se po těchto cenných papírech neustále udržuje umělá poptávka.
Martina: Ale to je jako když si blázni hrají na obchod.
Markéta Šichtařová: Přesně takhle to v dnešním finančním světě funguje. Velká finanční krize 2008/2009 měla z poloviny původ v Americe a v jejích hypotékách, ale druhá polovina krize byla v tom, že evropské státy, banky a firmy byly předlužené.
Markéta Šichtařová Centrální banka vykoupila dluhy, o kterých bylo jasné, že je nikdo nesplatí, vytištěnými papírky.
A dnes dluhy evropských států, bank, domácností jsou ještě mnohem větší, než byly v roce 2008. A jsou větší, protože ten, kdo měl tehdy zbankrotovat, tak nezbankrotoval, ale byl zachráněn centrální bankou, která vytiskla peníze a těmi vytisknutými penězi ty dluhy jakoby splatila.
Centrální banka vykoupila dluhy, o kterých bylo jasné, že je nikdo nesplatí, vytištěnými papírky.
Martina: Jaký podle vás bude v Česku další vývoj vztahů mezi finančními institucemi, státem a občanem?
Markéta Šichtařová: To je taková hodně filozofická otázka. Já si myslím, že bohužel zatím celá Evropa má našlápnuto na to, aby vztah mezi státem a finančními institucemi byl čím dál tím těsnější a provázanější. Já to vidím třeba na dozoru, který provádí Česká národní banka vůči bankám. Ještě pamatuju doby, kdy banky zajímalo jedno jediné číslo, kterému se říkalo kapitálová přiměřenost a tehdy bylo poměrně snadné ho spočítat.
Markéta Šichtařová Banky se chovají mnohem rizikověji, ale ví, že je zachrání centrální banka.
Každá banka si ho spočítala prostým odhadem skoro na prstech jedné ruky. Šlo o to, že každá banka musela mít dost peněz na účtech, aby si mohla dovolit dál půjčovat lidem. A postupně ta snaha kontrolovat banky, kontrolovat bankovnictví z hlediska státu, tak neustále gradovala a narůstala a byla komplikovanější, až dneska musí každá banka zaměstnávat ohromnou armádu bankovních úředníků, kteří se nezabývají ničím jiným než vyplňováním tabulek pro dohled centrální banky.
Nikdo už nerozumí bankovnímu dohledu od A až do Z, každý rozumí jenom jedné dílčí součásti, protože se do toho vložilo ohromné množství matematiky, ztratila se původní logika – banka musí mít dost peněz. Teď už jsou to samé deriváty a vlastně málokdo v tom chápe ekonomickou podstatu věci.
Banky jsou na jednu stranu strašlivě kontrolované, ale na druhou stranu tím, že ta kontrola je tak detailní a že se ztratilo pochopení věci, tak nevěřím tomu, že to je pro dobro věci, a že banky jsou taky bezpečnější.
Dnes už je v bankách málo lidí, kteří opravdu dozoru rozumí a spíš se jenom snaží chovat tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Neznamená to, že by se banky chovaly odpovědněji, bezpečněji, ale dozor Evropské unie je svým způsobem nutí k rizikovému chování.
Podle mého soudu se finančnictví stává čím dál tím nebezpečnější, daleko víc než v minulosti roste riziko, že banky budou krachovat, ale současně s tím je také nutno říct B, totiž že pokud nějaká banka zkrachuje, tak je mnohem větší ochota centrální banky ji zachránit.
Takže se všichni stáváme takovými trochu morálními hazardéry, protože už si ani nevybíráme banku podle toho, jestli ta banka je bezpečná nebo není, protože máme víceméně jistotu, že i když vstoupíme do banky, která je nebezpečná, tak že stejně nás na úkor budoucích generací centrální autorita zase zachrání.
Martina: Paní Markéto Markéta Šichtařová, já vám moc děkuji za to, že jste se nás pokusila provést z vašeho úhlu pohledu dnešním finančním světem.
Záznamy dalších pořadů najdete v Archivu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
