Ve filmu Vlny dostal Vojta Vodochodský poprvé hlavní roli. „Dal jsem do toho 200 procent“
„Je to moc povedený film o Československém rozhlasu v letech 1967 a 1968. Hraju fiktivní postavu technika a točili jsme i tady v budově,“ uvádí herec v Blízkých setkáních. Proč je feminista? Má vyřešenou nahotu na jevišti? Chtěl být odmala hercem? Jak moc bylo těžké vžívat se do Petra Sepešiho? Co dělá po představení? A proč ho baví obchodování na burze?
„Film už jsem měl možnost vidět a je plný napětí a zvratů. Ukazuje nejen stinnou stránku 60. let, ale taky krásu té doby,“ popisuje herec.
Casting do filmu absolvoval, ale půl roku se mu prý nikdo neozval. „Hodil jsem to tenkrát za hlavu s tím, že z toho nic nebude. Pak jsem jednou seděl v parku a kolem šel náhodou Jirka Mádl. Pozval mě do druhého kola. Byla to náhoda. To je nějaký vesmír. A kór v herectví, kde tyto drobné nuance hrají neuvěřitelnou roli.“
Rozhovory i historické souvislosti k filmu Vlny najdete na webu mujRozhlas.
Film Vlny byl pro Vojtu Vodochodského fyzicky nejnáročnějším filmem v jeho dosavadní kariéře. „Měl jsem tam zdaleka nejvíc natáčecích dnů, co jsem kdy měl. A každý den jsem do toho chtěl dát 200 procent, protože mi na tom hodně záleželo. Takže to mnohdy bylo vyčerpávající. Ale v tom dobrém slova smyslu,“ uzavírá herec v Blízkých setkáních.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
