Toužila jsem si zahrát nějakou dobovku, svěřuje se herečka Marika Šoposká, jedna z postav filmu Vlny
Hraje ve filmu, který popisuje atmosféru v Českém rozhlase v období pražského jara a okupace v roce 1968. „Pro mě bylo moc zajímavé, jak se tenkrát redaktoři zamkli a vysílali do poslední chvilky. Byla to dramatická zkušenost,“ popisuje herečka. Co letos sklidila ze svého skleníku? Má hezké vzpomínky na StarDance? Co prozradila o filmu Dvě slova jako klíč? Jak jí šlo střílení v detektivce?
„Toužila jsem si zahrát zase nějakou dobovku. Jirka Mádl byl jako režisér úžasný. Byla to hezká zkušenost,“ popisuje Marika Šoposká. Rodičů se na dobu 60. let prý neptala. „Ale donutilo mě to načíst si kolem toho spoustu věcí. Jak to probíhalo v rozhlase, to však ví málokdo.“
Co je pro ni v životě klíčové? „Rodina a domov. A vůbec jsem neřešila, jestli chci děti později, nebo brzy. Když jsem potkala svého muže, vůbec jsem nad tím neuvažovala. Věděla jsem, že je to muž, se kterým chci mít rodinu.“ Má recept na spokojené manželství? „Oba jsme vytížení a pořád se s tím učíme pracovat. Chce to hodně tolerance,“ uzavírá Marika Šoposká v Blízkých setkáních.
Související
-
StarDance je záhul. Byla jsem blázen, že jsem do toho šla, přiznává herečka Marika Šoposká
„Byla jsem od svých sedmnácti let, kdy soutěž začínala, její velká fanynka. S babičkou jsme tenkrát posílaly hlasy Anetě Langerové,“ vzpomíná herečka v Blízkých setkáních.
-
Vždycky si přeju, aby všechno bylo rychle a snadno, přiznává Jiří Mádl
Koronavirová krize je pro známého režiséra, herce a scenáristu velké téma. „Máte něco, co tvoří příběh,“ vysvětluje v Blízkých setkáních.
-
Byla bych vděčná za roli, kde bych si mohla hrábnout do duše, přeje si herečka Zlata Adamovská
Má za sebou velké role jako Janu z Arcu či Marketu Lazarovou. „Považovala jsem si toho. Vždycky jsem byla překvapená, že si mě někdo vybral,“ zdůrazňuje.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
